Profesionál 2: Samotář

Belmondo stárne, ale stále má dobrou formu. Tehdy mu bylo asi 55... Už to není herec, který si může dovolit lézt po římsách ve dvacátém poschodí nebo dělat provazolezce, jeho kousky nejsou tak krkolomné jako v jeho "Mužích", přesto nic neztrácí na svém umění zaujmout diváka, tady i obyčejným lidstvím ve vztahu ke svému osiřelému kmotřenci. Dávám pět hvězdiček, film rozhodně nenudil. (09.09.2018)

Tak druhej českej název Profesionál 2: Samotář, je jedině tak na to, aby každýho zmátl. S filmem Profesionál to totiž nemá vůbec nic společnýho, kromě Belmonda v kožené bundě. Film samotnej není špatnej. Zažijeme klasickou francouzskou kriminálku plnou Peugeotů a Citroenů. Hned za začátku mě odvařila návštěva diskotéky, kde hrálo strašný disco, ale fakt strašný a pařili tam na to strašní dementi. No, asi generace našich rodičů. Pak se postupně blíží závěr, vyšetřovatelské techniky protřelé jak stěrkou třená dřeň, všichni víme, k čemu to spěje. Spěje to hlavně k tomu, že Belmondo a brokovnice k sobě jdou jak koule a šulin, takže přirozeně. Dobrej film. Jinak neříkám to často, ale jsem rád za český dabing, protože Krampolův Belmondo mi prostě sedí (Belmondův pravej hlas by mě určitě překvapil a zklamal). (02.07.2010)

Herec jako Belmondo dává filmu zcela jiný rozměr, než kdyby ho hrál někdo méně výrazný. A přece je dneska už vyloučeno takové filmy točit. Pohlíží se na ně proto jako na něco, co bylo dříve možné, ačkoli dříve snad byla ve společnosti ještě víra, že pravda se dá uchopit snadněji, a dopátrat se odhalení je možné. Dneska si přečtete noviny, kde vypadá vše jasně, a za měsíc to celé někdo pozmění pod návalem nových faktů a vše je jinak. Pochopitelně, že co se odehrává v jedné části společnosti, tedy v politice, tak se děje i v jiném oboru, tedy u kriminálních případů. Lidi jsou podobní ve všech možných oborech lidské společnosti. (01.06.2011)

Pro mne neskutečná nuda a klišé na klišé. Žádný nadhled, žádné hlášky, a Belmondo nemá na to, aby hrál jenom tvrďáka. Už úvodní scéna pod titulky o mnohém svědčí, protože celý záběr je na Belmonda, jak v autě během jízdy kouří doutník, neřídí, a jeho obličej nedokáže hrát s nějakou mimikou, vypadá spíše jako škleb. Chvílemi neví, jak se tvářit. Prostě role drsného poldy, pokud to není mírně parodické jako třeba v Policajt nebo rošťák, pro něho není. Pak trvá neskutečnou věčnost, než dojde k tomu, co se dá očekávat od chvíle, kdy začnou mluvit o odchodu od policie na ostrov - a aby se tak stalo, musí následovat řetěz pitomých scenáristických berliček (jé, hele, nějaký zločinec je zrovna akorát ve stejném baru, co my - jé, hele, je tu náhodou i náš informátor - jé, hele, zločinec je drsoň, tak otevřu dveře hajzlu a počkám pár vteřin, až začne střílet on, co bych já, zkušený polda střílel, že?). A tak to pokračuje i během pátrání, kdy stopy přicházejí nahodile, nebo jsou z někoho vymláceny, a my si odškrtáváme jednu položku předem daného seznamu pro podobný film za druhou. Film bez duše, bez nálady, bez nadhledu, bez invence, nejspíš na kapra. (02.09.2016)

Pěkně svižná, docela drsná, místy vtipná a chvílemi sentimentální kriminálka o tom, že jeden nasraný policajt svede mnohem víc, než armáda tupých monocajtů. V jeho hledáčku je psychouš na úrovni Jestřába z Lovce hlav, jenže zatímco ten byl alespoň jistým osobitým způsobem atraktivní, Schneider vypadá jako hobit, který pro samé pakování zásob střeliva zapomněl ve svém pelouchu příčetnost. Zbytek si lze snadno domyslet, drží se pravidel žánru, roku a země vzniku a především Belmondova charismatu. A stejně jako uživatel igi B. jsem celou dobu čekala, kdy toho mrňavého svízele přítulu aspoň někdo unese. (22.06.2015)