Víkend na Zuydcoote

Nejraději mám Belmonda pod de Brocou anebo Lautnerem a ani Deray nenatočil s Bebelem špatné filmy. Režie Henriho Verneuila zbavuje Jean-Paula jeho pověstných skopičin a filmy jsou docela vážné. Samozřejmě z hereckého hlediska je někdy změna přínosná. Víkend na Zuydcoote byl z mé strany dlouho opomíjeným. Přecejen dramata z druhé světové války zase nějak moc nemusím. Hodně mě překvapil konec, který si nechám pro sebe a nebudu jej vyzrazovat. (10.01.2012)

Válečný film zase trochu jinak, a po Nolanově Dunkerku (který ve mně pořád rezonuje), jenž ukázal tuhle historickou událost z pohledu Britů, tu máme tentokrát pohled Francouzů, resp. hlavně vojáka Maillateho, kterého tak skvěle ztvárnil Jean-Paul Belmondo. První, co mě na Víkendu na Zuydcoote zaujalo, jsou bojové scény, nálety Štuk, výbuchy, vše působí velice realisticky (chvílemi to dokonce překonává i Nolanův majstrštyk). Film bez patosu a velkých vlasteneckých proslovů, ale o to silnější (díky kleopatře za tip na tento skvělý válečný kousek a doporučuju dál). (27.08.2017)

Sice s vtipem, ale stále o válce a obětech, které do války bohužel patří a většinou to jsou kamarádi. Film popisuje vojáky, kteří už vlastně ani nebojují, jen chtějí přežít, dostat se do Anglie či alespoň něco sehnat k jídlu. Hlavní hrdina zažívá absurdní situace, které válka přináší a padá s ní jakákoliv morálka. (17.07.2009)

Nedávno jsem přečetl předlohu a už když jsem ji četl, tak jsem si představoval, jak by to vypadalo na plátně... a to jsem vůbec netušil, že už v roce 1964 byla kniha skutečně zfilmovaná. Asi by mě nemělo překvapit, že Maillata hraje Belmondo, že? Film se drží předlohy vcelku dost věrně a občas dokonce trochu suché vyprávění vyšperkuje nějakou akcí (Pinotův kulomet versus "stuka") a obecně hezkým vizuálem, ačkoliv občas jsou ty změny trochu "na sílu" - viz jeptišky. V podstatě mám pocit, že film je lépe zpracovaný a z knihy si bere jen to nejlepší. Kdybych knihu neznal, tak hodnotím asi hůř. Ve smyslu - lépe tahle předloha natočit nešla. (12.04.2019)

Víkend na Zuydcoote tak trochu klame tělem. Přítomnost Jeana Paula Belmonda, ale i kupříkladu Pierra Mondyho filmového fanouška navnadí k očekávání odlehčené válečné taškařice typu Sedmé roty, případně k dobrodružnému snímku plnému hrdinských skutků, mužnosti a frajerství. Tenhle snímek je ale laděný do tragické polohy, protože líčí hořkost porážky po bleskurychlé německé invazi do Francie. Spojenecké jednotky jsou směstnané do malé enklávy u Dunkerque a nejen každým dnem, ale doslova každou hodinou hrozí kapitulace a zajetí. Za těžkých ztrát při nepřetržitém bombardování se vojáci zoufale pokouší nalodit na britské lodě a náš hrdina není výjimkou. Vystřelí si během 48 hodin, kdy se náš příběh odehrává, pouze v jednom případě a příznačné je, že obětí jsou jeho spolubojovníci. Belmondo oproti svému tradičnímu obsazení zůstává ve svém hereckém projevu umírněný a prim hraje celková atmosféra. Kamera zachycuje davové scény mužů natěsnaných na pláži a obrovské množství bojové techniky opuštěné na přístupových cestách. Ve své době to musel být hodně nákladný kousek, byť si tam určitě zahrály i makety, ale dnes by byl téměř neufinancovatelný. Celkový dojem: 80 %. (27.11.2010)