Borsalino a spol.

Někdo by měl říct Delonovi, že ten sebestředný sadistický macho, do kterého se díky vlastní produkci neustále obsazuje, působí dost otravně. Co si myslet o scéně, kdy Sigffredi vpadne do nevěstince, v lesklých černých rukavicích postřílí s blazeovaným výrazem kupu gangsterů, aby se pak kamera nekolik sekund pásla na oddaném submisivním pohledu zachraňované prostitutky? Závěrečná poprava pak spíš vypadá jako potěcha z krutosti, než spravedlivá odplata. (15.09.2008)

Naprosto luxusní záležitost v čele s charismatickým Delonem, který rozehrává svůj výborný herecký um a ostatní mu velmi zdatně sekundují. Lepší než jednička. Více ucelená dějová linka, dobová atmosféra a hlavně dostatek přestřelek v duchu Al Caponeho. Lahůdka co se nikdy neomrzí a jednou za pár let si ji znova zopakuji. (27.12.2015)

*** (64bodov zo 100) Mozno niekto bude cakat ze tento film bude moct po pozreti zaradit do gangsterskej klasiky niekde vedla Al Caponeho, alebo krstneho otca je uplne na omyle. Delon je sice dobry ale kam sa hrabe na sefov americkej sceny, je to taky makky odvar europskej formy. Francuzi su slusny mafiany ale tento film nie je az taky dobry ako som cakal. Myslim ze nie vsetci vydrzia kukat tento film do konca, skoda koniec je najlepsi ale ten nudny uvod asi vela divakov odradi. (23.06.2008)

Začiatok zaujímavý, stred filmu unudený, koniec zaujímavý, veľa mŕtvol a Alain Delon. Ten chlapík má SWAG (jak sa tomu hovorí). Ak som miestami filmom nebol zaujatý, rozhodne Alain robil svojím vzhľadom čo sa dá. Zakaždým dokonale upravený a štýlovo oblečený. Keby nebolo jeho, hodnotenie by som možno znížil o 1*. (30.01.2014)

Srovnáváme-li americký akční film naší současnosti s francouzskou školou detektivky, jak postupně vzniká a dozrává v průběhu šedesátých a zejména sedmdesátých let minulého století, vynikne řada nepřehlédnutelných rozdílů. Kvalita výpravy a vůle po vystižení hodnověrnosti prostředí jsou v zásadě srovnatelné; americké škole až fatálně však chybí francouzská záliba v kultivované formě a hladce plynoucím příběhu. Zužovat vysvětlení na vývoj žánru nebo odlišné tempo doby nepostačí právě tak jako odkaz na různost národních povah. BORSALINO A SPOL je přitom špičkovou ukázkou své školy i žánru. Nejen Italové, ale i jiné národy - jak dnes také postupně zjišťujeme - mají svůj organizovaný zločin s historií neméně poutavou a plnou krve jako v případě Apeninského poloostrova. Marseilleské podsvětí třicátých let s hnědým nádechem z italské strany ne tolik vzdálených hranic vytvořilo pro základní situace filmu víc než dobré výchozí prostředí. Nejen v popředí stojící Delon, ale i další představitelé důležitých úloh jako Riccardo Cucciolla v dvojroli bratří Volponů nebo Catherine Rouvelová jsou součástí ostré kresby doby, přepychových interiérů nevěstinců i vaudevillů a kabaretů. Kontroverzně působící přímočarost řešení je jen zdánlivě vytržena mimo kontext času a místa; rychlost ideálně uskutečňované akce jiné postupy ani nedovoluje a graciéznost, jakkoliv chorobná a zrůdná, k tomu všemu patří. Ptáme-li se po původu těchto komozičních postupů, nemůžeme skončit jinde než u starých dobrých Dumasvých hrdinů. Monte Christové i D´Artagnanové mají také své Planchety, i oni staví na přátelství na život a na smrt a není-li zbytí, sahají k drsnostem, při kterých běhá mráz po zádech. Pravděpodobnost toho, co v jejich případě vidíme na stříbrném plátně, není významně vyšší než v BORSALINECH. Spíše naopak. Lehkost žánru si tedy i v BORSALINOVI vynucuje snadnost prvoplánových postupů, jejichž vnějšková přesvědčivost je druhotně zesilována důkladnou kresbou charakterů i přesvědčivostí kontextu, do něhož je zasazována (Volpone není jen gangstrem, ale i exponentem krajní francouzské pravice a v mnoha ohledech i vysoce pravděpodobným poučeným příjemcem Hitlerových říšskoněmeckých marek). Určitý mezižánrový i dějový hybrid, jímž BORSALINO také je, jen dále zesiluje hodnotu jednoho z prvních Delonem produkovaných filmů. Máme-li tedy uzavřít tento komentář tím, čím byl započat, totiž srovnáním klasické francouzské a současné americké školy drsného filmu, propracováváme se k podobenství výrobků z plně robotizované linky a poctivých, manufakturně se starou řemeslnickou precízností vyhotovovaných kusů na zakázku. Můj pocit je, že manufaktura právě pro tu starosvětskou nešablonovitou důkladnost v tomto srovnání nejen vede, ale i jednoznačně vítězí. (06.04.2008)