Režie:
Kim Rocco ShieldsKamera:
Sandra Valde-HansenHrají:
C. Ashleigh Caldwell, Lexi DiBenedetto, Louis Bottino, Gabriella Holland, Sheri Levy, David TillmanObsahy(1)
Ashley je dospívající dívka, vyrůstající v typické americké rodině na kalifornském předměstí. Má dvě mámy, dva dědy, dva strýčky a mladšího bratra. Zamiluje se do svého spolužáka, což je proti všemu, čemu byla v životě učena. Žije ve světě, kde "normální" a "menšinový" je prohozené a dívka tak čelí faktu, že je heterosexuální ve světě párů stejného pohlaví. Nepopiratelná přitažlivost k jinému pohlaví z ní dělá neustálý terč verbálních a fyzických útoků, které vrcholí tragédií. Šikana dospívajících a sebevraždy kvůli sexuální přitažlivosti, kterou cítí, jsou absurdní a tento snímek bez milosti ukazuje celou krutost současné společnosti. (TroiMae)
(více)Recenze (66)
Poněkud násilně převrácenej svět. Takhle jednoduchý to prostě neni, no - však kdyby to snad mělo bejt tak normální, kde by se pořád braly ty děti? Takže jo, myšlenku chápeme všichni, i technická stránka působí správně naléhavě, ale přesto je to zkrátka nešikovně podaný. A už těch 19 minut mi přišlo moc, čili se s obavama ptám - ten film v souvisejících má bejt vážně UPLNĚ o tom samym?! ()
No... Kdyby nechali děj odehrávat se v normálním světě, hodnotila bych určitě líp, ale to by zase neměli tu obrovskou „pointu“ na duhové ceduli, kterou by mohli mávat ve vzduchu. Kdyby roli homo- a heterosexuality nepřehodili, ukázali by na důležitější problémy, jako je náboženský fanatismus (jako křesťanka odmítám cítit zodpovědnost za lidi, kteří tvrdí, že věří ve stejného boha jako já) a šikana ve školách. Nedávno jsem zjistila, že podle někoho platí logika: manželství různých ras jsou rovnoprávné => manželství stejných pohlaví jsou rovnoprávné. Argumentace, že heterosexuální svazky plodí děti je prý lichá. Takto zarytí agitátoři homosexuality mě vytáčejí ještě víc, než zaprdění katoličtí radikálové. Přestože můj osobní názor je: je to každého věc. Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem ; ) ()
Poměrně rozporuplný dojem. Sice slušné zpracování a bezesporu zajímavý námět, ale z výsledku mám poněkud zvláštní pocit. Ona to v prvé řadě není látka pro krátkometrážní film, protože zde není prostor pro pořádný příběh, rozvíjení postav či nějaké větší zamyšlení - a to je přesně to, co by snímek potřeboval. Takhle je to sice stále působivé, ale uspěchané, nedotažené... no a na můj vkus i přehnaně moc depresivní a tragické, ale během těch dvaceti minut to teda negativní emoce umělo vyvolat na výbornou. Jsem opravdu zvědavý, jak se s tím vším popere celovečerák - potenciál to má obrovský. ()
Už jen samotná myšlenka obrácených rolí je zcela nelogická. Člověk chápe snahu, co chce snímek říci, ale když to stojí na křivých nohách... Svět, kde by bylo normální být homosexuálně zaměřený, by totiž byl svět bez dětí. Od přírody homosexuálové děti nemají. Takže by neexistovala ani ona dívenka. Její sebevražda by se tedy dala brát i jako poukaz na svět plný 4% menšiny a bez dětí. ()
A keby namiesto homosexuality bola v tomto filme prezentovaná trebárs zoofília, pedofília, nekrofília atď, aj tak by dostal 82%? Nie? Ono vzťah muža a ženy ako aj jeho odraz v náboženstve a kultúre sa mení. Niekde je homosexualita tolerovaná viac (vrcholný stredovek) a inokedy menej (1. polovica 20. storočia). Tento film na diváka spustil za 15 min kopu emotívnych scén. Áno, trhá mi to srdce a neznášam, keď je niekomu ubližované. Ale vždy platí, že emócie by mali ustúpiť racionálnej diskusii, argumentom za a proti. A tu boli samé emócie a žiadne argumenty, resp. emócie sa stali argumentmi. ()
Galerie (10)
Reklama