Plyšový medvídek

Zdá se mi, že tento film je značně podceněný a podhodnocený. Psychologicky přesný a napínavě vyprávěný příběh si takový odsudek nezaslouží. Není třeba vše vysvětlit do posledního slova, ani G. Simenon by to neviděl rád. A závěr filmu, pro mne naprosto nečekaný, je i při absenci vysvětlování zcela přirozeným vyústěním toho, co proběhlo předtím. (12.12.2010)

Jsem zvyklý na jinou kvalitu filmů, které mi předkládal Jacques Deray. Trochu jsem v rozpacích, co si s tím vším mám počnout. Na jedné straně sobecký úspěšný muž, hromada milenek, z níž jedna je trochu labilní. Na druhé straně lhostejnost, výhružka, zatřelený mstitel prostého ducha a klavírní koncert. Došel jsem bohužel k přesvědčení, že celý film stojí a padá s účelově dodanou rolí pro Delona, přestože hrál spíše jako úředník. Kdyby hlavní roli hrál nějaký Lojza z Horní Dolní, něměl bych sílu a ani vyvolanou nostalgickou vzpomínku, díky které jsem přihodil jednu až dvě hvězdičky na piedestal ustupující Delonovy slávy a francouzské kinematografie vůbec. (10.09.2010)

Poslední filmová spolupráce dua Delon - Deray. A to je právě to dilema, protože ať chci nebo ne, promítá se mě do hodnocení děvka jménem nostalgie. Vždycky pro mě byla, je a bude radost koukat na Delonův bezemoční obličej v momentě kdy já napětím ani nedýcham, vždycky se rád kouknu do těch jeho očí, které mě napovídali, kdy se mám usmát, kdy plakat, a kdy proklínat celej svět. Nikdy nezapomenu na Derayho poctivý přístup k divákovi a jeho emocím. Jenže tady všechno bylo ani ne z půlky. Ta čtvrtá hvězdička je výraz mé úcty a respektu k oběma pánům a jako jakýsi dík za všechno co kdy spolu v kinematografii dokázali a rozhodně nepatří k tomuhle filmu. (14.09.2010)

Velké štěstí bylo, že všechno to, co se stalo, bylo odkrýváno postupně. Vždycky jen takový střípek vzpomínky, který tvořil jednoduchou skládačku. Delona mám jako herce ráda, ale tady spíše proplouvá příběhem a tváří se u toho jako by šlo o něco zbytečného. Tak to měl ale zřejmě napsané ve scénáři. Konec filmu byl naprosto předpokládaný. Jinak by to ani dopadnout nemohlo. (25.07.2011)

Je otázkou jak tento film nazírat. Balancuje mezi thrillerem, psychologickým filmem a sociálně kritickým pohledem, který byl tak silně zastoupen v evropském filmu druhé poloviny minulého století. Simenon, zdá se, v literární předloze překročil řadu svých žánrových vymezení a režie se činí, herci, Delon jako téměř vždy v hlavní roli, dominuje; neselhává ani scénář. V přepočetné hercově filmografii tento kamínek v žádném případě není tím horším; spíše naopak. (16.08.2023)