Kdo nastaví kůži

Lehkost s jakou se Delon protančil svým případem ve spojení s muzikou (Benton, Diamond) a atmosférou krásných osmdesátých (Paříž, auta, móda...), to vše je opojně nostalgické. Srovnání s americkou drsnou školou se film brání svou hravostí, reáliemi baví především domácí publikum a vtipy na Belmonda a další legrácky jsou dávkovány jako občasné mrknutí skrze zachmuřený výraz. Tahle francouzská detektivka je prostě svá a dává vzpomenout na svět, kdy se život nebral tak vážně, jezdilo se na naftu a nikoli na baterky a ženy ohrožovaly druhé maximálně svou krásou. Že příběh je poněkud nepřehledný? Nevadí! Jenže pak přijde závěr, a ten je zpackaný, nelogický, bezdůvodný. Snad špatně sestříhaný, snad ušitý horkou jehlou, ale když se v poslední čtvrthodině ukáže, jak se věci mají, je lépe hned vypnout a závěrem si nekazit chuť. (08.12.2021)

Delonova lehce sebeironická variace na americkou, či chcete-li Manchetteho francouzskou drsnou školu, ve které se povážlivě málo kouří, pije a souloží. Pokud nebudete zmateni z počtu jmen, kterých je víc než v telefonním seznamu Paříže, spolehlivě vás otráví dvě věci. Šílená hudba často užívaná v nepravý moment (obzvláště deprimující je ta anglicky nazpívaná odrhovačka s balalajkou) a zprasená noční automobilová honička. Typický atribut francouzské krimi je tady rámován tóny připomínajícími znělku majora Zemana a v podstatě spočívá jen ve zrychlených záběrech jedoucích aut, co během střihu stihnou navštívit autoklempírnu. V poznámce sekretářky směrem k postřelenému detektivovi, že by to Belmondo ve filmu snášel lépe, byl sympatický autorský nadhled, nicméně celek ukázal, že když dva dělají totéž, nemusí to být vždycky totéž.. (10.10.2019)

Teda Alaina Delona /Sicilsky Klan, Tri Muzi na Zabiti, Dva Muzi ve meste/ povazujem za vyborneho herca, ale nehanbim sa ho oznacit za rezisersky priemer. A na poste rezie moze Delon len snivat o talente Sergia Corbucciho, Felliniho alebo hoci aj samotneho Orsona Wellesa. Tak priemernu reziu som uz dlho nevidel. Film ma akysi pribeh, lale len priemernu reziu, no s vybornou hudbou. Tak kvalitnu muziku som uz dlho nepocul, a to hudobny vyvoj nesledujem a hovori mi uplne hovno. Moze byt, ze film bol natoceny s nadsazkou, ale aj tak nuda opat dostala dostatok priestoru hlavner v strede filmu a divak jej nema sancu uniknut. Delon pred kamerou je uz o hodne lepsi nez za kamerou, ale az na Anne Parillaud som zvysok hercov vobec nepoznal. Delon mal v 80. rokoch uz len biedne filmy, najlepsie natocil v 60. a 70. rokoch - preto hoci je tu Delonova snaha napodobnit Belmonda a myks kriminalky s komediou, predsa dam vyssie hodnotenie. Hlavne ked vidim ake picoidy sa dnes tocia /Tchory, Kapitan Banglades/ a poniektore aj brutalne nadhodnocuju /Billy Elliott/ : 76 % (10.10.2015)

Soukromá očka to mají všude na světě stejné. Klient jim zaplatí a oni jako stroj řeší záhadu, jsou mláceni, přežívají pokusy o zabití, protože jak praví klasik Phil Marlowe - Trouble is my business. A po boku naivní sekretářka, která přijímá znásilnění sterjně ledově jako Delon rány a kulky. Nejlepší Delonova adaptace ze Serie Noire, protože od první minuty přiznává, že jde o čistý brak, který si na nic nehraje a chce jen bavit. (13.05.2010)

Osmdesátková syrová krimi s Delonem jako soukromým detektivem, který pátrá po ztracené slepé dívce. Inspirované americkými detektivy alá Marlow zkombinované občas absurdní komedií se zlatou tečkou Delonem v nemocnici jako sádrovým trpaslíkem, který kouká jedním okem. Pokud vás minula éra Delona, tak to budete považovat za celkem nudné statické obstarožní nic. Fascinující je stoické chování postav v jakékoliv dramatické situaci - viz. unesená sekretářka " brutální nikita" Anne Parillaud, která nahá připoutaná v posteli po přestřelce prohlásí v klidu, že znásilnění stejně nezabránil. (03.08.2019)