Samuraj

V Melvillově vrcholném díle se perfektně snoubí režisérovo pojetí filmů. Své snímky totiž nikdy nekoncipoval jako obrazy reality, nýbrž jako sny. Tím spíš je pozoruhodné, že se v době, kdy se většina francouzské produkce točila ve studiích, uchyloval do reálných prostředí. V nich ale příznačně hledal zákoutí a prostory, které souzněly s jeho nadreálným a vrcholně estetickým viděním žánrových světů. Jeho osudová a melancholicky zastřená óda na filmové nájemné zabijáky se stejně jako její hrdina stává ideálem, který fascinuje svou vnější odtažitostí, vytříbenou stylovostí a účelnou řemeslností. "Samuraj" sice obsahuje minimum dialogů, ale zůstává dokonale srozumitelný a hlavně úžasně napínavý, protože svou výřečnost čerpá jednak ze síly filmového jazyka, ale také z kinematografie coby souboru děl a žánrových nosníků, které jsou divákům univerzálně srozumitelné. Není potom divu, že se "Samuraj" sám stal další esencí žánru, o kterou se adoračně opírali nadcházející velikáni jako John Woo, Jim Jarmusch či Johnnie To ve svých ódách na filmové zabijáky. (08.07.2023)

[SPOJLER] Samuraj. Hrdy, tvrdy, mlcanlivy, riadiaci sa neoblomnymi pravidlami, plniaci svoju pracu vzdy na 100%. Tento samuraj mal vsak tu smolu, ze sa nenarodil v stredovekom japonsku, ale v uliciach velkomesta. To ho odsudilo na cestu osameleho vlka. Zostava nepochopeny a od kazdeho si drzi odstup. Domovom je prenho prazdny byt, linky metra a jeho jediny spolocnik je vtacik v klietke. Stale vsak neochvejne nasleduje svoju cestu a ked spravi chybu, vie, ze musi zaplati smrtou. Smrt je vsak tak ci tak cielom jeho cesty. Zomriet ako samuraj.(10/10) (01.08.2008)

Nájemný vrah Alain s kamennou tváří ala "Frigo na mašině" (http://www.csfd.cz/tvurce/823-buster-keaton/) . Film Samuraj, jako by vypadl z období němé filmové tvorby. POZOR!! Film je skoro vhodný i pro hluché!! Těch pár pronesených vět během 105 minut ani nestojí za řeč. Ale abych neprudil, byl jsem spokojen. (23.03.2015)

Melville v Samurajovi dotahuje svůj model cynických, chladných a z rovnováhy nevychýlitelných zločinců takřka k dokonalosti. Jef Costello se svými až geometricky přesnými pohyby, přesně načasovanými úniky a neproniknutelně kamennou tváří stává až esenciálním zástupcem Melvillových postav a i po více než 40 letech působí jednoduše cool. Zápletka je přímočará a jednoduchá, ale její roztažení na celovečerní stopáž rozhodně není na úkor zážitku. Naopak je tím vytvářena sympaticky ležérní a unylá atmosféra, v níž rytmické variace určují i nečekané a rafinované úniky hrdiny z nastražených léček. Osobitému působení snímku navíc přidává postprodukční potlačení barev, která především zveličuje stylovou "ušmudlanost" rozličných prostředí. Sympaticky působí i vážně-nevážné hlášky na hranici sebeparodičnosti, které značí nikoli nekritickou úctu ke klasické béčkové tvorbě a celkově vyvážený dojem rozhodně neoslabují. (02.07.2012)

Podíval jsem se na to hlavně proto, že to posloužilo jako inspirace pro Killera Johna Woo. Ta inspirace je zjevná (zrazený elegantní osamocený zabiják jménem Jeff, zpěvačka jako svědek vraždy, závěr), ale nejen ve srovnání s Killerem mi tohle přišlo bolestně pomalé, neakční a nezajímavé. Melville zkoumá samotu a metodu hlavního hrdiny, Wooa naopak zajímá přátelství dvou mužů na opačných stranách zákona a krvavá a estetizovaná akce. U Melvillea trvá věčnost, než hrdina zcela neokázale zabije jednoho člověka jedním výstřelem, u Wooa hrdina po pár minutách efektně postřílí celý gang a do konce filmu to udělá ještě několikrát. (27.02.2018)