Zločin

Konverzační půtka psychopatické holé myši a stárnoucího šedivého kocoura je docela mizerně zahraná, postrádá potřebný dramatický náboj a zhruba při šesté verzi „jak to vlastně bylo“ dojdete k závěru, že i dokument o odpočinkových návycích narkoleptických lenochodů by byl atraktivnější. Zůstává jen brilantní advokátský postřeh, že u vraha rodičů nehrozí recidiva.. Pokud chcete vidět vrchol Derayovy režisérské kariéry, tady jej nehledejte. (24.11.2014)

Delon mal v 90. rokoch uz len 3 dobre filmy - tento,, Polovicni sance a Herci z roku 2000. Ono je to tak trochu i horor, riesia sa vrazdy a to hodne drsne a temne pozadie maju. Jacques Deray /Avec la peau des autres, Povidka o policajtovi/ tymto natocil svoj posledny kvalitny film, potom uz len tocil podpriemery typu Clarissa. Chvilu trva kym sa to rozbehne, potom ale druha polka je vyrazne lepsia nez prva : 72 % (27.12.2018)

Má to celkem slušnou atmosféru i zápletku, leč vzpomínám na doby, kdy se v delonovkách nemusela každých pět minut ukazovat nějaká ňadra, aby bylo na co koukat. Ono by totiž bylo i bez toho na co koukat. Je to příjemně pomalý film, který se trošku zakoktá pouze v pasáži, kdy Frédéric vypráví o svém seznámení s Francou. Pointa je značně nápaditá a padne ke tudíž ke zbytku filmu jako Dunandova facka na Frédéricovu tvář. Jen musím nostalgicky zavzpomínat na dobu minulou, kdy co francouzský film, to hudební pecka. (24.01.2014)

Jsem si vědom toho, že všechny své budoucí potenciální vraždy si odsedím ve věznici s nejnadrženějšími penisy ve státě. Při zběžné kontrole své peněženky jsem totiž zjistil, že je velmi nepravděpodobné, že by mne obhajovalo nějaké to právnické eso s žaludkem natolik odolným, že bachor, čepec, kniha ani slez by se mu nemohly rovnat. Frédéric však podobným právníkem disponoval a já si jejich motivační rekonstrukci činu celkem užil. Sice jsem si přitom překvapením neukroutil hlavu, ale na "kecací" film to na mne rozhodně zapůsobilo. (14.05.2014)

Zdlouhavé a vcelku nudně natočeno. Těch 90 minut mi připadalo na dvojnásobek. Mé očekávání oduševnělého snímku s akčnějším spádem tentokrát bohužel nebylo naplněno. A můj dojem? Alain Delon s přibývajícími léty poněkud přehrává. V mladším věku hrál přirozeněji, a to je to, co mi na snímku vadilo nejvíce. Jakoby neuměl dostatečně přesvědčivě zahrát starší, společensky úspěšné muže v určitém postavení. Podobně se postavil k roli stárnoucího muže ve snímku "Poloviční šance". Ty někdejší mladíky plné akce uměl zahrát skvěle, ale na ztvárnění zralých a starších mužů si láme zuby. Podobný pocit jsem měl i u J. P. Belmonda ve snímku "Muž a jeho pes". Herecký šarm obou představitelů jako by jejich vlastním stářím pozvolna vyprchal. Chybí ta dřívější přirozenost. (09.05.2010)