Zločin

Má to celkem slušnou atmosféru i zápletku, leč vzpomínám na doby, kdy se v delonovkách nemusela každých pět minut ukazovat nějaká ňadra, aby bylo na co koukat. Ono by totiž bylo i bez toho na co koukat. Je to příjemně pomalý film, který se trošku zakoktá pouze v pasáži, kdy Frédéric vypráví o svém seznámení s Francou. Pointa je značně nápaditá a padne ke tudíž ke zbytku filmu jako Dunandova facka na Frédéricovu tvář. Jen musím nostalgicky zavzpomínat na dobu minulou, kdy co francouzský film, to hudební pecka. (24.01.2014)

Nezvyčajne skonštruovaná zápletka, v ktorej obyvklá pointa tohto typu filmov (netrpezlivo očakávaný výrok súdnej poroty o vine, či nevine) odznie v úvodnej desaťminútovke. Obvinený po ukončení pojednávania začne verdikt poroty pred advokátom spochybňovať. Následne chaoticky spochybňuje a zase spätne vyvracia svoje vlastné výroky. Raz vraždu vlastných rodičov spáchal, inokedy nespáchal. Advokát, presvedčený o svojej intuícii, vďaka ktorej vždy doteraz presne vedel, či ten, koho obhajoval je aj v skutočnosti vinný, váha a vydáva sa spoločne so svojim klientom na miesto činu. Tu sa v mäteži rôznych verzií postupne dopracuje k zisteniu o "kostlivcovi v skrini", ktoré zaujímavo vysvetlí mladíkovo zmätené správanie. Inteligentná, prevažne konverzačná krimi na spôsob starej školy francúzskej krimi z 60. - 70. rokov. 70%. (20.06.2012)

Frédéric Chapelin-Tourvel (Manuel Blanc ) je obviněn z brutální vraždy svých rodičů. Dojde k senzačnímu procesu, z něhož vychází obžalovaný díky geniálně vedené obhajobě svého právníka Charlese Dunanda (Alain Delon) jako svobodný muž... Podmanivý, "starosvětsky" natočený příběh se zajímavými reminiscencemi a vynikajícími hereckými výkony. (20.04.2005)

Vzpomínate si jak dřív Derayumu stačil jeden dlouhý záběr a byla na světě tak dusná atmosféra, že jsme se před televizí začali slíkat. A teď ? Tandem Deray - Delon do nás v dávných dobách ládoval jednu luxusnější podívanou za druhou a teď ? Chce se mě brečet. Ne snad že by film nebyl odveden kvalitně nebo neměl vynikající finále, ale kam se vytratila ta užásná atmosféra, ze který jsem byl ještě tejden po skončení delonovských a derayovských bijáků vlhkej. To mě hrozně štve. Vše se tady ztrácí v lijáku keců a nejsilnější momenty jsou tehdy, když se mlčí a začne hrát hudba, jenže to se stalo pořádně jen jednou. Hrozně rád, bych zrovna těmhle dvěma chlapům přidal ještě jednu hvězdičku, ale to bych si nesměl vybavovat sedmdesátkový filmy těchto dvou panů, kde stačil jeden záběr, jedno gesto a já se ocital v diváckém nebi. (14.09.2010)

Ne že bych byl nějakým vášnivým přívržencem Alaina Delona, ale občas nějakej film zkouknu. Na tenhle mě dokopal uživatel Enšpígl s tím, že když tam je Delon, tak to musí bejt maso. Jenže to by ten film musel být o jinejch lidech, z jiný doby a točen víc pro radost. Takhle z toho vznikla těžce otrávená, průměrná a neskutečně nudná rádoby kriminálka, která mi ve skutečnosti neřekla vůbec nic. (17.09.2010)