To já ne, to on

Zdejší celkové hodnocení zcela odmítám a s chutí přecházím do hondotitelský minority. Pierre Richard na přelomu 80. let byl na vrcholu popularity, jeho filmy se vyznačovaly ztřeštěnou komikou a nápaditejma gagama, mnohdy se skvěle napsanejma dialogama, v nichž se často promítala sociální satira, to poslední v tomhle filmu nenajdeme, ale všechno ostatní už ano. Od začátku nás Pierre oblaží humorem automobilovým, sedacím, boxovacím, kadeřnickým, flirtovním a zabavovacím a když už měl Pierre pocit, že ti ve městě z hlediska vtipu nemá co nabídnout, přesune děj do Tuniska a série bláznivých příhod může začít, vebloud, autogramy, ponor v bazénu, pokec ve skříni, to všechno ze mě s přehledem udělalo sedící chechtací pytel. Ještě bych dodal, že hudba z filmu se zřejmě líbila nejen mně, ale i panu Davidu Holmesovi, když její základní kompozici zkopíroval do Dannyho parťáků 2. (24.11.2014)

Slušně zábavná komedie, která postupně nabírá na obrátkách, aby vše korunovala svižnou ztřeštěnou souhrou všech zúčastněných. Jako celek to působí zábavně a tradičně hravě se sarkastickým vrcholem setkání čtyř mužů u jedné ženy. Pierre Renard (dobrý Pierre Richard) je scénárista píšící na zapřenou. V touze po osobním a zaslouženém prosazení se ohání jiným jménem, což ho přivádí do neuvěřitelných situací a ztráty osobní svobody při únosu pouštními bandity. Dobrým spoluhráčem mu je italský herec nevalné kvality Aldo Barazzutti (dobrý Aldo Maccione), který je však otrokem svého libida. Z dalších rolí: Aldova milenka Valérie (Valérie Mairesse), bezprostřední prostá dívka přesvědčená o své předurčené lásce k Pierrovi, Pierrova manželka Charlotte Renard (Danielle Minazzoli), trpělivě čekající na lepší budoucnost, svůdná krasavice Anne-Marie Weiss (zajímavá Marie-Christine Deshayes), se svou komplikovanou mužskou žárlivou scénou, scénárista Georges Vallier (Henri Garcin), těžící z Pierrova nadání, velitel arabských povstalců (Raouf Ben Amor), unášející obětí ze zištných důvodů, a žárlivý primitiv pan Weiss (Franck-Olivier Bonnet). Pobaví a svou vzestupnou tendencí i příjemně překvapí svou svižnou hravostí, ve které si rozkošnicky užívá. (25.09.2012)

Když se vtip nedaří, může to skončit takhle. Velbloud vtipnější Pierra, a scénář postavený na písku. Když se v letovisku objevil i skutečný Georges Vallier a kombinace přesáhla mezí, začalo mi to lézt krkem. Ženský ale obsadili pěkný, a ani erotika nechybí (je hezčí Marie-Christine Deshayes nebo Valérie Mairesse?). (01.12.2013)

Nedosahuje to sice kvalit snímku "Jsem nesmělý, ale léčím se", přesto se jedná o velmi dobrou podívanou ve které o výborné scény není nouze. Nevím proč, ale myslím si, že Aldo Maccione (který ztvárnil Barazuttiho) je dle mého názoru nejlepší sekundant, kterého Pierre Richard ve svých filmech měl. Ano, v pozdějších filmech byl dobrý i Gérard Depardieu (př. filmy Kopyto nebo Otec a otec), ale tihle dva k sobě prostě pasují, přestože spolu natočili v podstatě jenom dva filmy. Myslím si, že Richardovy role jsou skvělé, a pro některé diváky, kteří třeba nemají vysoké sebevědomí, může být Richard příkladem, že i nesmělý otloukánek může dosáhnout svého štěstí a úspěchu. A v podstatě vždycky tomu tak v jeho filmech je, svým způsobem by se dalo říct, že jsou to takové pohádky pro dospělé. Obsazení je výborné, a skvěle mě pobavily např. scény z tržiště, kde Richard navštívil krám se starožitnostmi a při své nemotornosti rozflákal všechno, co tam bylo. Přestože se mi film líbil jako celek, myslím si, že nejlepší ze všeho byl jeho závěr, zejména ta scéna, kdy se všichni aktéři setkali na stejném místě a museli si dávat pozor na to, aby se nezamotali do těch svých lží a polopravd, se kterými zápolily v podstatě během celého filmu. Velmi solidní film a hodnotím ho na 80%. (21.07.2022)

Bázen, smoking, procházky....to se nedělá......TO TEDY NE! Pierre podruhé s Aldou Maccionem, tentokrát na písku. A na toho Nesmělého to určitě nemá, byť mám tento film taky docela v oblibě.  Moc schopností sice nemám, ale schopnost užít si blbinky s Pierrem určitě ano (:D) Že bych si šel shánět převlek falešného mnicha? Ale možná byla loni dodaná pětihvězda trochu extrém, i jako ryze fanouškovská.  Je to opět správná legrácka, fajn je i opakované zapojení Pierrovy první manželky Danielle Minazzoli, i letmé nahlédnutí do práce gagmanů (hlavně v podobě zasádní otázky: Mají to vědět předem nebo potom?) Je velká škoda, že s výsledkem  byl Pierre natolik nespokojený,  že na dlouhých 11 let zanevřel na režii. Jasný, naprosto se mezitím oddal skvělému světu Vebera, kde se dařilo a vznikaly nové skvosty .Ale místo všech těch Dvojčat a Švestek bych si určitě ještě  v osmdesátkách dál nějákou Pierrovu autorskou jízdu. Tohle je ale opravdu  trochu slabší Pierrův film než ty předtím a zjišťuji, že ho mám tak  rád hlavně kvůli tradičně skvělé hudbě Vladimira Cosmy a některým skvělým scénám ve spojovacím zábavném příběhu (byť to africké prostředí mě zrovna nějak netankuje), ale kvalita jednotlivých scének je malinko  kolísáva a některé věci jsou i trošku trapné (velblould a pit, závěrečný pobyt v zajetíí.) Rozpačitější momenty si vyzobavá asi hlaně  výrazná postava Aldovy milenky Valérie, která je občas otravná (hlavně v českém dabingu), ale postava natvrdlé fiflenky mi sama o sobě nepříjde jako špatný prvek a sem se i docela hodí.  No, musím si jako velký kluk ty  negativa i u takhle oblíbeného filmu přiznat.. Protože jinak nechybí tradiční fajnová atmosféra Pierrových filmů. A mimo ni se zde dají  najít i scény, které jsou vážně skvělé (smlouvání v kramě), na které ostatně v souvislosti s To nejsem já, to je on vzpomínám v první řadě a rád se k nim vracím. Největší masark je určitě oslava narozenin.:D     ♪Každěj člověk se má, když láska mu přeje, každěj člověk se má, když láska mu jde.  A nezapomeňte: Kdo říká negr, říká otrok. Snad se tedy alespoň Pierre konečně dozvěděl, jsi-li kluk nebo holka. A teď se jdu zmobilnit. (13.03.2022)