Bláznivá cesta
La Cavale des fous
Útek bláznov
Režie:
Marco PicoKamera:
François LartigueHrají:
Pierre Richard, Michel Piccoli, Dominique Pinon, Florence Pernel, Edith Scob, Yolande Moreau, François Hadji-Lazaro, Patrice Alexsandre, Marcel Gassouk (více)Obsahy(1)
Bertrand Daumale je mondénní pařížský psychiatr. Jeho prominentním pacientem, kterému se Bertrand věnuje již celá léta, je profesor filosofie Toussaint zavřený na psychiatrické léčebně. Slavný profesor trpí maniodepresemi a sexuálními obsesemi. Nemůže zapomenout, jak našel svou ženu v náručí potetovaného barmana. Chybělo málo a místo v bláznici seděl slavný profesor ve vězení za vraždu své ženy. Jeho manželka sice škrcení přežila, ale nyní umírá a chce svého manžela naposledy vidět. Doufá, že jí odpustí. Bertrand přemluví svého přítele, ředitele ústavu, aby pustil Toussainta za jeho manželkou. V jejich společné cestě vidí příležitost, jak prověřit své sedmileté snažení a práce s Toussaintem. Cesta by pravděpodobně proběhla v klidu, kdyby profesor neměl svůj věrný stín. Jeden z pacientů kliniky, psychotický Angel nemůže bez Toussainta žít a tak není divu, že si nenechá tento výlet ujít. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Rozhodne nejde o pokračovanie v tradícii skvelých francúzskych komédií 60. a 70. rokov, výsledkom je nepodarená zvláštnosť, snažiaca sa presadiť aj tézy o psychicky chorých, ale strieľa až tak vedľa, že vo výsledku všetky existujúce predsudky potvrdzuje. Jedna zo scén vystihuje môj pocit z celku: pacient psychiatrie sa náhle zjaví ako jazdec rozbehnutého prázdneho detského kolotoča s umelohmotnými koníkmi uprostred noci. Dej tvorí putovanie dvoch ústavných chovancov (filozofa-násilníka a jeho slabomyseľného druha) pod dohľadom psychiatra-ľudomila, jeho mladej milenky francúzskou krajinou za posledným pomazaním. Znie to zvláštne? Iste a taký je aj zvyšok. Francúzi sú síce vyhlásení gurmáni, ale filmári by prípravu guľášu mali prenechať skôr kuchárom. ()
Lidsky přívětivý film o výletu s lidmi, které my, co si říkáme normální, nazýváme blázny. Ústavní chovanci, skvěle zahraní Michelem Piccolim a Dominiquem Pinonem přivádějí psychiatra Pierra Richarda každou chvíli do prekérních situací. I když občas zazní vážný tón, nasmála jsem se těm jejich vylomeninám docela hodně. Půvabná Florence Pernel mužské trio příjemně doplňuje. ()
Mě ten film tedy rozhodně pobavil, scénář byl dbře napsaný a všichni herci sympatičtí. Pravda je, že bez Michela Piccoliho by film nebyl taková pecka, ale jeho profesor Toussain je nepřekonatelný - scény, kdy společně s Bertrandem navštěvuje svou umírající manželku nebo v klášterě rozhání jeptišky křikem, že je sám ďábel, zvedají u mě hodnocení tohoto filmu z původně zamýšlených 3 hvězdiček. ()
Ten film je chytrý. Opravdu chytrý. Nejde jen o citace z Pascala a odkazy na Michela Foucaulta, ale hlavně o jakousi debatu o šílenství a šílencích, kterou vedou (většinou spíše svými činy než slovy) renomovaný psychiatr (Richard) a jeho pacient, profesor filosofie, který se pokusil zavraždit svou nevěrnou ženu (Piccoli). Pasáž z motorestu je jedna z nejzábavnějších co jsem za dlouhou dobu viděl. ()
Velmi neobvyklá Richardovka. Tento film má poměrně pomalé tempo, filozofický nádech a místy je velmi smutný. Najde se ovšem i několik skvělých vtípků. Film pro mě táhl Pierre, ale Piccoli s Pinonem mu šlapaly na paty a možná je i trochu pošlapaly. Za Pinona hraje jeho vzhled. Angel jistil výbuchy smíchu (geniální postava, ale domu bych ho nechtěl) . Občas si film neodpustí prvoplánové nevkusnosti bez kterých bych se obešel. A toho filozofování bylo možná až moc. Jinak jsem byl ovšem spokojen. ()
Reklama