Nevím nic, ale řeknu všechno

Nejhorší film s kudrnáčem Pierrem Richardem, jaký jsem kdy viděl. On sám si k němu napsal scénář, zrežíroval si ho, zahrál si hlavní roli a jeho výkon je slaboučký. Zastínil ho zesnulý Bernard Blier v roli jeho otce. Dlouho jsem Richarda neviděl tak trapnit v absolutně nesouvislém ději bez jediného kloudného vtipu. Celý film jsem neviděl o co jde. Jestli to byla komedie nebo satira, to fakt nevím, protože nebylo možné to rozpoznat. Podle mě to nebylo nic, než slabomyslné křepčení v epizodách bez ladu a skladu. V jedné scéně se Richard dokonce pokouší napodobit grimasy Louis de Funése. Když se ve filmu jakože objevil vtip, tak se zdlouhavě do oblbnutí opakoval, ale opět bezvýsledně. Jak už jsem psal, horší film Richard ve své filmografii nemá. Pobaví snad jedině vtipně zvolený název pro tento prachšpatný film. 10% (09.06.2012)

Až nemilým způsobem humorná záležitost. Antimilitarismus v možná až moc parodické podobě. Ale já mám tyhle komedie se sociálním poselstvím docela rád. Asi to nepatří k tomu nejlepšímu, co Richard udělal, ale určitě se párkrát zasmějete (sluha popuzen Richardem komandující nadřízené panstvo, Richard prozpěvující si v domě zazobaného militaristického kapitalisty Internacionálu a zcela určitě Richard coby mladý černoch, to je prostě k popukání, čéče) minimálně celému duchu té komedie. (31.05.2010)

Film sice trpí chabým dějem, ale má spoustu vtipných situací a povedené gagy, čili podobná situace jako u filmu Život plný malérů. Tentokrát však tvůrci sáhli více po satirické lince. Jeden z mála Richardových filmů, kde hudbu nesložil Vladimir Cosma. Zato tu je parta mladíků jednoznačně odkazující na Les Charlots (ti se objevili v závěrečném cameu) a jejím členem je i právě bývalý "bažant" Luis Rego. (22.03.2006)

"Tím, že jim prodáváme zbraně, jim přece ještě neříkáme, aby stříleli!" Hmm, jo. Některé scény v této satirické komedii podle mě nemají daleko ke genialitě, ať už úvodní náhled do práce šéfa v kanceláři s několika telefony nebo byrokratická příhoda u přepážky s Bulhary. Nejvíc na mě (s přímo hořce tragikomickým pocitem) zapůsobil černobílý flashback s ředitelem továrny, který spolu s kolegy nutí synka ke hře s pistolkama. Samotné vykreslení zbrojného průmyslu se i díky opět vděčnému výkonu Bernarda Bliera coby šéfa podařilo s pěkným nadhledem i úderností, mimo to mě zde hodně pobavila velmi ojedinělá metoda přepadení banky a při vtípku s brutálním odběrem krve jsem pro změnu málem omdlel. :o) Jenomže... minimálně dvě věci mi brání k vyššímu hodnocení. Tou první je přílišná roztříštěnost filmu, který každou chvíli pobíhá od jednoho tématu k druhému, mění občas i styl humoru, chce být za každou cenu i přes vážné téma velmi zábavný a chce toho v rámci svého satarického zaměření postihnout strašně moc, ale ve výsledku ne vždy drží pohromadě. Tou druhou je na můj vkus místy příliš výstřední herectví Pierra Richarda ve scénách, které právě do celku tematicky vůbec nezapadají, ale stávají se čistě samoúčelnou exhibicí komika (např. když předvádí jakési kanoe nebo ďovírky v zubech a pod.). Rád jsem viděl a doplnil si další z řady poměrně vynalézavých francouzských komedií 70. let, byť v rámci Richardovy volné satirické trilogie Roztržitý – Život plný malérů – Nevím nic, ale řeknu všechno je pro mě tento poslední jmenovaný kousek jednoznačně nejslabším. [60%] (16.07.2021)

Naprosto trapné a debilní. S Pierre Richardem jsem nejspíš skončil. Snažit se vytvořit humor tím, že budeme ve slovech prohazovat počáteční písmena? No, to snad ne. Já to tedy viděl až dabované. V orginálu to bylo možná menší zlo. I přes krátkou stopáž jsem to málem vzdal. Příšerné. Jediná koukatelná pasáž je práce chlapců v továrně, kde podlézají šéfovi a vylepšují pracovní morálku a nasazení. Celkově musím dát odpad! (29.11.2013)