Le Retour du grand blond
Návrat veľkého blondína
The Return of the Tall Blond Man
The Return of the Tall Blond Man
Režie:
Yves RobertKamera:
René MathelinHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Pierre Richard, Jean Carmet, Jean Rochefort, Mireille Darc, Colette Castel, Jean Bouise, Henri Guybet, Yves Robert, Paul Le Person, Michel Duchaussoy (více)Obsahy(1)
Když hraje na housle, je obdivuhodný, když si hraje na agenta, je k popukání. Pierre Richard postrach tajných služeb... Houslista Francois Perrin byl zcela náhodně vybrán v davu na letišti jako vějička, na kterou se měl chytit ctižádostivý náměstek velitele tajné služby plukovník Milan. Ten se totiž chystal intrikami zkompromitovat nejvyššího šéfa a obsadit tak jeho místo. Náměstek Milan strojil na záhadného velkého blondýna ty nejdůmyslnější léčky, poslal na něj svou nejsvůdnější a nejschopnější agentku Christinu a pak už měl jediné přání – zlikvidovat ho. Ale vše se mu jaksi vymklo z rukou: Christina se do Perrina zamilovala a do pečlivě nastražených pastí padali především Milanovi lidé a posléze i on sám... Pokračování veleúspěšné komedie režiséra Yvese Roberta Velký blondýn s černou botou, patří mezi to nejlepší ze zlatého fondu francouzské komedie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (107)
„Půjdeme teď spolu uctivě pozdravit našeho nového ministra.“ - „Dřív byl na zemědělství. Je mu pětačtyřicet, má ošklivou ženu a čtyři děti.“ - „Z čehož se dá usuzovat, že je schopen všeho.“ Těžko říct, jestli je Návrat velkého blondýna vážně horší než první film, protože je především jiný. Už není bláznivý, ale s přivřenýma očima uvěřitelný, tentokrát je jen bláznivý. Nikdo ze zúčastněných nicméně naštěstí nepřišel o tu nejdůležitější schopnost - pobavit. A Vladimir Cosma si při křížení motivu Velkého blondýna a Jamese Bonda krásně pohrál. ()
Druhý díl velkého blondýna mám radši a znám mnohém lépe než první. Je tu celá řada legendárních scén - neúspěšné pokusy o blondýnovu likvidaci, scéna na letišti ("vida Maurice"), pohřeb, blondýnova návštěva u ministra ("Byl jsem dva roky na zemědělství, ale takové zmatky jsem tam nezažil"), agenti v blondýnově bytě ("V kuchyni máš tři kamarády s revolvery" ) a samozřejmě blondýnova exhibice vrcholící ukázkou karaté ( "To dělá naschvál, že?" - "Ne prosím, on je vždycky takový"). ()
Říká se, že dvojky filmů zpravidla jdou kvalitativně dolů, ale tento film je bezpochyby příkladem toho, že ne vždy to platí. Nezapomenutelná scény jako když např. Blondýn do akce, Blondýn přijíždí do Paříže, pokusy o zabití Blondýna v Riu atd. atd. I zde platí, co jsem napsal u prvního dílu: Richard svůj part hraje dobře, ale Rochefort je přece jen výraznější figurou. Oba díly jsou i ukázkou klasického českého dabingu - výborného! ()
Platí zde totéž, co pro první díl. Čekal jsem o dost třeskutější legraci, a i když tu Pierre Richard dostává víc prostoru k šaškování ("Vy nejste ten na karate?") než v prvním dílu, opět se tu o zábavu stará hlavně hláškující Jean Rochefort. Za povšimnutí stojí v oboudílech výkon Jeana Carmeta, jehož postava skutečně vzbuzuje lítost a já si říkám, že bych ho docela rád viděl v nějaké dramatické tragické roli. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (4)
- Scenárista Francis Veber pojmenoval některé postavy podle měst nebo městských částí. Příkladem je Toulouse, Cambrai, Perrache atd. Chtěl tak předejít podobnosti se skutečnými osobami. (Komiks)
- Pierre Richard (François Perrin) hraje stejnojmennou postavu i ve filmech Hračka (1976), Kopyto (1981), Velký blondýn s černou botou (1972) a Všechno uvidíme (1976). (SeanBean)
- Hlavní hudební motiv (hudba Vladimir Cosma) vyzvánějí také zvony na pohřbu Velkého Blondýna. (gug)
Francouzské komedie z dvacátého století podle mne patří k tomu nejlepšímu, co tento žánr v historii evropského filmu mohl nabídnout. Mám je už od malička velmi rád a dá se říci, že jsem na nich vyrůstal, přičemž jednou z jejich nejvýraznějších postav tehdy byl Pierre Richard. Po právu jsem si jej zařadil mezi oblíbené herce a na každý jeho film jsem se velice těšil. Během jeho nejbláznivějšího období sedmdesátých let natočil roku 1972 vynikající film s poněkud dlouhým názvem Velký blondýn s černou botou, který jsem v televizi viděl nejméně dvakrát a o dva roku později přišel na svět Návrat velkého blondýna. Abych tomuto špionážnímu snímku mohl dát objektivní počet hvězd a zároveň napsat zasvěcený komentář, po letech jsme si jej pustili doma na naší TV znovu. Znovu jsem tak obdivoval vynikající práci francouzských filmařů, kteří si udělali velkou legraci ze všech tajných agentur a špionážních centrál na světě. Dokázali vše dovézt až do absolutního absurdního humoru a já se tak dokonale pobavil u tak starého snímku, který by mohl některým novějším komediím půjčit pár deka vtipných situací. Vše začalo v pařížské centrále výzvědné služby, které šéfoval plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse, jehož ztvárnil můj oblíbený a zároveň legendární herec Jean Rochefort. Ten byl pozván k novému ministrovi (Jean Bouise), který ho požádal, aby mu přivedl superagenta Françoise Perrina, jehož pochopitelně Udělal to na popud vyšetřovatele Milanovy smrti kapitána Cambraie (Michel Duchaussoy), který podezříval Toulouse z toho, že kvůli případu Velký blondýn spáchal jeho podřízený a zároveň konkurent sebevraždu. Toulouse chtěl blondýna smést ze stolu a tak zavolal ministrovi zprávu o Perrinově smrti, ten si ovšem zatím užíval líbánky s milenkou, kterou byla blondýnka z prvního dílu a bývalá agentka Christina (Mireille Darc). Šéf výzvědné služby tedy za ním poslal své agenty Prince (Hervé Sand) a Fešáka (Henri Guybet), aby blondýna zabili, ten však díky shodě okolností šťastně přežil. Přesto Cambrai navedl ministra, aby požádal o dopravení mrtvoly do Francie pro udělení Čestné legie, takže Toulouse musel uspořádat fingovaný pohřeb. Poté kapitán Cambrai obvinil Toulouse z vraždy Perrina a tak šéf odletěl do brazilského Ria, kde blondýna přemluvil, aby předstíral, že je agentem zpravodalské služby a přiletěl s ním do Paříže. Po příletu Perrin zahrál Cambraiovi přestřelku, aby ho přesvědčil, že je skutečně agentem, což pro men byla jedna z nejzábavnějších pasáží v rámci 81 minut filmu. Nicméně díky postřehu Perrinova kamaráda Maurice Lefebvra (Jean Carmet) Cambrai zjistil, že měl v pistoli slepé náboje. Toulouse chtěl nechat Perrina zastřelit, aby ukončil celou komedii, ale když se to jeho vrahům nepodařilo, naplánoval vraždu na Perrinův večerní koncert, kde celý film vyvrcholil další úžasnou scénou. Druhý díl blondýna byl podle mne ještě zábavnější než ten první, což se u dvojek tak často nestává. S úrovní komedie jsem byl tedy velice spokojen a třeba se někdy na ni zase podívám. Suma sumárum, snímek Návrat velkého blondýna ode mne získal čtyři blonďaté hvězdy ****. Tního orchestru Paulette Lefebvre, která byla manželkou Maurice Lefebvre, který byl Perrinův kamarád. Došlo tak na tradiční bláznivé situace, které dokázaly rozhýbat naše bránice a o to hlavně v tomto filmu šlo. Za pouhých 90 minut pak celý příběh skončil, což mi bylo docela líto, ale naštěstí režisér Yves Robert, který si zde zahrál dirigenta, natočil o dva roky později pokračování, které podle mého názoru bylo ještě lepší, než první díl. Jak vše dopadlo neprozradím, ale rozhodně film doporučuji ke shlédnutí. Suma sumárum, Velký blondýn s černou botou ode mne získal tři černé hvězdy ***. () (méně) (více)