Šťastný nový rok

,,Na tu vloupačku půjdeme psychologicky." / ,,Až nás obklíčí poldové, bude nám tvoje psychologie houby platná!" :-)        . . .      Na první pohled tradiční francouzská krimi komedie. Zábavná ovšem už jen díky Linovi Venturovi, který jde vyloupit klenotnictví v dědkovském převleku. Pěkný odlehčený styl, vánoční svátky v pozadí a objeví se i slavná Mireille Mathieu, která kdesi v úvodě zazpívá sváteční písničku. Vypadalo to spíše na pěkné 4 hvězdičky, ale nebyl by to Claude Lelouch, kdyby ve chvílich nejmenšího očekávání nevytasil tomu další rozměr a ještě na poslední chvíli mne úplně dostal silnou myšlenkou. Za originální považuji už jen styl vyprávění, s odkazem na Lelouchův oscarový majstrštyk Muž a žena (přičemž později se další zajímavý vztah mezi mužem a ženou v příběhu vyvíjí) a retrospektivu, jejíž zdejší využití s nedopovězenými detaily nutí diváka klást si otázky. Jak je možné, že dostal výtečník jen tak novoročnou amnestii, když ona loupež se stala teprve o Vánocích? Pomocí domněnek a různých indicí mne Lelouch dovedl hned k několika dodatečným vysvětlením i osobitým pointám, které nakonec objasnily víc, než jsem očekával. Třeba i to protichůdné využití barev... Pobyt ve vězení může pro jedince znamenat dobrou převýchovu, někdy i doplnění vzdělání (zde jedině díky vězení hlavní hrdina konečně uvidí tolikrát všude zmiňovaný film Muž a žena! :o)), ale taky ztrátu několika let života a s tím rovněž izolování od dění v okolitém světě. Doba se výrazně změnila, z barevného nádechu zlatých šedesátých se navracíme do nové doby, která se i v Paříži po velkém květnu '68 postupně propadla do všední každodennosti, plné šedivého stereotypu. Svět zatím kráčel zcela jinam, než se původně vzdálo, přesto síla lásky a lidských vztahů zůstává věčná. Film na pozadí francouzských dějin, který motivem uvěznění před rokem 1968 a následným procitnutím do smutné, šedivé „normalizace“, na mě ještě v rámci osobní asociace dýchl nejdřív mrazivý a během pozdějšího objetí ve výtahu zas kontrastně hřejivý pocit. 95% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) (05.01.2020)

Přiklonila jsem se k pětce především kvůli výkonu Lina Ventury. Ty jeho kreace v převleku staříka a taky přirozené ztvárnění nahněvaného, přátelsky trpělivého i zamilovaného muže mě nemohly nechat chladnou .A taky ten skoro dokonalý, pečlivě připravovaný plán zločinu se povedl. Skoro až s láskou k profesi chystaný, bych řekla. Přítomnost Mireille Mathieu a její písnička mi taky udělaly radost. (07.01.2020)

Pozoruhodné, nezaslouženě opomíjené dílo předního francouzského a světového filmového režiséra a tvůrce představuje jeden z monumentů francouzského a evropského herectví s celosvětovým přesahem Lina Venturu v pro něj naprosto atypické úloze. Jedinečná Lelouchova schopnost tvořit dílo od díla vlastní žánr téměř vždy vede k působivým výsledkům. Zdánlivě banální detektivka či thriller se mění doslova pod rukama tvůrce a před očima diváka v hlubokou sondu do aktuálního stavu tehdejší francouzské společnosti, do tehdy palčivého tématu konfliktu skutečné ženské emancipace a stále silného tradicionalistického patriarchálního mužství. Lino Ventura a jeho přemýšlivý drsňák z podsvětí je v podstatě slušným člověkem, se kterým se život nemazlil, a on se, dá-li se to tak napsat, nemazlil naopak s ním. Síla hlubokého přelomového milostného citu, lásky škádlivé čarodějky, koná divy. Jedinečná závěrečná scéna, jejímž dominantním činitelem je unikátní Venturova mimika, je vskutku nadčasová. Evropští drsňáci mají – na rozdíl od svých amerických alternativ – srdce, cit a vlastně i mozek, schopný myslet a cítit také očima toho druhého; jsou – minimálně v zklasičtělém Venturově podání – skutečnými, opravdu mužnými a celými lidmi. NOVÝ ROK je filmem, na který se nezapomíná. Dramatem, které je přesvědčivě mocno i nedramatického, lidského závěru. Závěru lidstvím prosyceného všedního dne. Slušného a současně hlubokého a smysluplného lidského života. Života, který může prožít kdokoliv z nás, najde-li v sobě k tomu dostatek vůle a moudrosti. (11.10.2009)

Proč si pár hodin před Novým rokem nepustit Šťastný nový rok, který jsem dostala k Vánocům od Pshimiho? blesklo mi hlavou. Hlavní protagonista mi byl povědomý hned, vzápětí jsem si vzpomněla, že kradl už v Dobrodružství je dobrodružství. První půlka byla dobře rozjetá, bavilo mě pozorovat jejich převleky, masky a hru na staříka s umírající sestrou a byznys se sličnou majitelkou antikvariátu. Pak už to bylo moc upovídaný, roztahaný, zkrátka to ztratilo jisrku, takže celkově slabší tři *. A písnička byla pěkná, to souhlasím, Pshimi. P.S. Šťastný nový rok všem!:o) (31.12.2008)

S každým novým filmem Claude Leloucha u mě tento francouzský režisér stoupá na žebříčku a nezbyde mi, než ho zařadit do své topky. Kvalitní chytrá filmařina, která diváka nijak nešetří, takže i při žánrovém filmu musí napínat mozek. Kvalitní scénář ve spojení s výborným hereckým obsazením a citlivým režijním vedením dal vzniknout kriminálce kombinované s milostným příběhem. Jak je u Leloucha zvykem, od první scény vzdává hold filmovému umění, když v úvodní scéně trestanci koukají na filmové představení a v několika dialozích hrdinové řeší svůj vztah k filmům. Tématicky Lalouche navazuje na svůj starší snímek Muž a žena. Tentokrát ale zasazuje svůj příběh do atraktivnějšího rámce přípravy zločinu. Milé a důvěryhodné dialogy, drobné gagy a slušné tempo. Celkový dojem: 90 %. Lalouch netočí špatné filmy, ale zatím jsem vždycky dal jen čtyři silné hvězdičky. Tentokrát s klidným svědomím dávám pět. (17.11.2008)