Cento giorni a Palermo
Cent jours à Palerme
Sto dní v Palerme
Režie:
Giuseppe FerraraKamera:
Silvio FraschettiHudba:
Vittorio GelmettiHrají:
Lino Ventura, Giuliana de Sio, Stefano Satta Flores, Accursio Di Leo, Lino Troisi, Arnoldo Foà, Adalberto Maria Merli, Andrea Aureli, Luciano Zanussi (více)Obsahy(1)
Lino Ventura jako generál Dalla Chiesa, který se nebál postavit sicilské mafii. Francouzsko-italské drama natočené podle skutečných událostí. Na jaře roku 1982 byl generál karabiniérů Carlo Alberto Dalla Chiesa jmenován prefektem v Palermu. Tento populární, neohrožený bojovník proti terorismu má stát v čele boje proti mafii, která už začala stát rozkládat zevnitř. Dalla Chiesa začne nejprve v řadách policie. Pak odhaluje spojení mezi mafií, státní mocí a bankovními institucemi, kde se perou mafiánské peníze. Jakmile chobotnici odhalí, měl by začít odsekávat jedno chapadlo za druhým. A tohle nesmí sicilská mafie dopustit. (Česká televize)
(více)Recenze (79)
Jasné a priamočiare protimafiánske posolstvo, dôverujúce revoltujúcej mládeži, robotníkom a komunistickej strane. Snaha napraviť inštitúcie vyšetrovacieho dozoru bez zásadnejšej zmeny systému z toho trčí ako slama z topánok. Vlastne teda o istú zmenu sa film pokúša - viac právomocí prokuratúre a polícii! Nečudo štedrej podpore distribúcii filmu v krajinách sovietskeho bloku. Veď nainfikovať divákov prostredníctvom zručného politického thrilleru na potrebu posilnenia komunistickej polície to muselo byť - mňam ach-ňach! pre potentátov v šesťstotrinástkach. Film bol premietaný v ČSSR v kinách aj televíziách ako reálny obraz kapitalistického fungovania. Nie že by preháňal, len tá agitačná línia v prospech partajných komunistov (členovia parlamentu), ktorí práve v banánových socialistických krajinách patrili k vládnucej triede prispievala k deformovanému videniu súvislostí vo svete. Zatiaľčo v mafiou vykorisťovanej Sicilíi padali na základe rozhodnutia korporátnej moci hlavy neúplatných sudcov, policajtov, poslancov a vyšetrovateľov, u nás - v šťastnom svete guľášového husákizmu - patrili práve filmom protežovaní a mafiou krágľovaní komunistickí poslanci k novej vládnucej triede, ktorá mala pod palcom všetky výrobné prostriedky a z nich plynúci zisk. ()
Carlo Alberto Dalla Chiesa - muž, který toho měl mnoho za sebou, a který i na poli boje s organizovaným zločinem mnohé zažil. Přesto ale podcenil - pravda, obtížně představitelnou - moc mafie. Pouhé dva roky po jeho teatrálně bestiálním zavraždění se Italové rozhodli natočit o jeho stodenním působení v úřadě palermského policejního prefekta film, který by nepřibližoval ani tak jeho osobu (kdo byl, odkud přišel, jak se dostal tam kde byl, a co při tom prožil), jako spíš celkovou atmosféru "jiného světa" jménem Sicílie na začátku osmdesátých let. 100 Dní V Palermu je nepochybně film, na kterém je jeho věk znát, ale pro mě osobně byl fascinující ukázkou v podstatě reportážního stylu, který jsem u filmu tohoto žánru a dějové náplně rozhodně nečekal. Díky hraným záběrům ze všedního života (v Itálii se při utkáních fotbalové repre zastavuje téměř všechno na všech stranách zákona) a samozřejmě i strhujícímu buldočímu výkonu Lina Ventury musel ve své době - pamatujte jak čerstvé tehdy ty události byly - film působit velmi živě a dnes už se může brát jako polodokumentární rekonstrukce. Tento dojem budí i práce s kamerou, která vrcholí v závěrečné scéně, ke které vše nevyhnutelně směřuje. Z neuvěřitelnosti toho všeho mě dost mrazilo. Pro našince to asi nemá nijak zásadní přitažlivost, a jasný záměr režiséra to divákovi taky příliš neusnadňuje - já na to ale slyším, a krom toho, že červenou barvu výložek tohohle filmu beru jako jasnou věc, si myslím, že by si zasloužil i víc. 80% ()
Můj miláček Lino Ventura byl pověstný pečlivým výběrem scénářů, za což jsem mu velmi vděčen, protože mně pak stačí vidět, že v nějakým bijáku hraje Lino a bez obav můžu na svým přehrávači zmáčknout play a očekávat kvalitku. U 100 dní v Palermu mám jeden problém. Když jsem film viděl jako dítě za komoušů v TV nemoh jsem z té syrové realičnosti pořádně usnout.Depresivní pocit z bezvýchodný situace, která ve filmu na jihu Itálie panovala mám pořád. Dokumentaristicky pojatý styl vyprávění je taky skvělý. O Linovi ani nemá cenu hovořit i když přibývající léta jsou znát, pořád je to herecká super špička, ale buď to chtělo přidat víc minut na dialogy, to pokud by film směřoval více k politickému thrileru a nebo naopak ubrat minuty, pokud by film směřoval spíše směrem k akci, takhle je to někde na půlce, no a já cítím, že to není úplně přesnej flusanec jak by to moh bejt. Já bych prostě nechal více rozehrát boj Carlose se statní aparaturou, to by pak ten boj proti mafii vyzníval ještě depresivnějc a beznadějnějco co filmu podle mě jde především. ()
Postupně doháním období francouzských kriminálek a jedna zásadní mě dohnala nedávno na ČT2. Spolu s ní se přiřítil i Lino Ventura, kterého jsem také ve filmu viděl tolikrát, že bych to zatím spočítal na prstech jedné ruky. Musím se ale přiznat, že jsem očekával maximální nadšení a nakonec to bylo maximální nadšení akorát z Lino Ventury. 100 dní v Palermu představuje objektivní náhled na život a mafii v Palermu v 80. letech. Vlastně si vůbec nevymýšlí a o to hůř se na to kouká. Na druhou stranu jsem měl problém se sžít s postavami (hlavně z toho důvodu - SPOILER: že je ve výsledku někdo vždycky postřílí), takže jsem si k filmu nedokázal udělat výraznější citový vztah. Co ale nezapomenu, tak herecký projev Lino Ventury. Doufám, že se brzo dostanu k více jeho filmům, protože on je opravdu persóna, které by se i v dnešní době málo kdo rovnal. ()
Spíše než rekonstrukce událostí to působí jako oslava odkazu generála Dalla Chiesy a jeho boje s větrnými mafiánsko-byrokratickými mlýny. Působí to spíše jako vzniklé za účelem vzedmutí vášní a donucení lidu i vlády k akci a nikoli nečinnému přihlížení. Což je daň za vznik sotva pár měsíců od zobrazených událostí. Citelně tomu tedy chybí odstup i informace (zvláště v pasážích "ze stanu mafie" a z vládních kruhů) a tak je to dosti povšechné a postupem stopáže čím dál více se vezoucí na melodramatické osobní linii na úkor té syrově rekonstrukční, kterou to razí v první polovině. Ovšem není to v žádném ohledu špatné; jen bych stejnou látku i téma viděl raději zpracovanou o pár let později (a klidně i stejným týmem a režisérem) a více do hloubky. Jenže už by to bylo bez Ventury a to by zase byla věčná škoda připravit ho o tak vděčnou a charismatickou roli. ()
Spíš by tomu pasoval název 100 postav v Palermu, protože jich bylo tolik, že to postrádalo nějakou větší sevřenost. Na nepříliš objevnou kostru o novém koštěti, co má vymezený čas, než praskne násada, se nabalují takřka dokumentární prvky naplněné ceremoniemi, byrokracií, politikařením a ke konci i melodramatem a během toho se v pravidelných intervalech zvyšuje obsah olova v interiérech vozidel. Zaplať pánbůh za Venturu v podivných okuliaroch, který v tradiční roli morálně pevného hrdiny zkušeně kormidluje až do wikipedií popsaného konce.. ()
100 DNÍ V PALERMU svou strohou dokumentárností vypovídá o stinných stránkách demokracie víc než mnoho. Je to předfilm akce ČISTÉ RUCE, která uvozuje počátky italské druhé republiky. Podsvětí tohoto typu navozuje válečnou situaci; válka musí počítat v minutách a hodinách. Na demokratické procedurální hrátky nemá čas. Jinak ztrácí své nejcennější lidi a propadá se hodnotově. I demokracie se musí umět bránit. To je poselství tohoto filmu, jemuž herecky vévodí Lino Ventura. ()
"Proti terorizmu som vyhral a proti mafii to bude rovnako tak..." Lino Ventura podal tradične výborný výkon, ale jeho boj s mafiou som videl prehratý, len čo sa do neho pustil. Všetci jeho predchodcovia boli zastrelení v aute alebo na ulici a on si chodí bez ochranky? Ako chceš bojovať, keď každý deň riskuješ život? Venturovi to v uniforme generála svedčí, vydáva jasné i rozumné rozkazy, len nemyslel na všetko. Film 100 dní v Palerme mal silný potenciál, možno mu k lepšiemu výsledku chýba niekoľko minút navyše, pretože som mal pocit akoby skončil predčasne. Trochu škoda. 60%. ()
O boji proti sicilské Mafii v letech jejího největšího rozmachu a nejdelších chapadel... hrůzné, šílené, nepředstavitelné..! ()
Násilné scény na rok vzniku velmi dobré, působivé a skvělý Lino Ventura v hlavní roli. Lepší 3*. ()
Pre niekoho môže byť šokujúce, akú silu vlastne v rukách drží sicílska mafia. Dalla Chiesa, muž, ktorý bol známy svojou ráznosťou, silnou osobnosťou, čestnosťou a neústupčivosťou, to mal zmeniť. A nebyť toho, že organizáciu podsvetia v Palerme podcenil a príliš zasiahol do jej plánov, bolo by sa mu to aj podarilo. Na konci filmu vraví jeho manželka krutú pravdu - vláda ho vymenovala na miesto prefekta len ako ospravedlnenku - ak nezmôže nič on, tak potom už nikto. Nepríjemne reálny film s excelentným Linom Venturom v hlavnej úlohe. ()
Těšil jsem se na to moc, hlavně kvůli Venturovi, a právě proto jsem se dočkal zklamání. Je to pro něj netypická a nepřirozená poloha. Převážnou část filmu vlastně pořádá didaktické přednášky o tom, že se zločinností a mafií zejména je možné bojovat a zvítězit jen kolektivní odpovědností. Je to didaktické a obrýlený Ventura s výrazem pana učitele tuhle nepříjemnou rovinu stále zdůrazňuje.. ()
Lino Ventura, uzasny herec, co dodat. ()
Po dvadsiatich minútach rovnako natočených vyvražďovačiek a politikárčenia som čakal, akým smerom sa dej začne ďalej uberať, po ďalších dvadsiatich minútach som si už na túto monotónnosť zvykol a ku koncu mi začínalo byť jasné, ako to musí celé skončiť. Človek si v závere povie, že film je to síce spoločensky závažný, ale po dramatickej stránke predsa len iba o málo záživnejší, ako televízne správy na danú tému a novinové články, na ktorých titulky sa tu tak často pozeráme. Diskusie na gymnáziu a stavbe dnes pôsobia už mierne komicky. Na druhej strane je spoločensky dôležité, aby takéto filmy podľa skutočných udalostí boli nakrúcané a je otázne, či kvôli dramatizácii deja im treba vymýšlať nejaké atraktívne podzápletky, čo sa v tomto prípade asi nestalo. ()
Trošku jsem si osvěžil vzpomínky na Lina. Zdaleka jsem neviděl všechny jeho filmy a ani nepatřím mezi jeho skalní příznivce, nicméně 100 dní v Palermu, to je pro mě jeden z jeho nejpřesvědčivějších hereckých výkonů. Tentokrát ne, jako policista, ale jako neúplatný generál, což vlastně vyjde skoro na stejno. Velmi přesvědčivý film, který nám trošku osvěžil léta osmdesátá, kde hlavně v Itálli to byla celkem dost síla, o čemž se přesvědčíte konec konců také. Kdo ještě neviděl, ať nečte obsah, připraví se o závěrečnou, všeříkající pointu. ()
100 dní v Palerme ma ničím neprekvapilo. Nevybočilo ani o milimeter od štandardov, ktorými boli vymedzené protimafiánske filmy, filmy o korupcii, prerastení mafie do štátnych štruktúr a o bezmocnosti karabinierov a obyvateľstva proti tomu. Film je v svojej podstate nudný a viac ako boj proti mafii ma zaujal boj Lina Venturu za zvýšenie príťažlivosti tohto, na neúspech odsúdeného, filmu. Mám podozrenie, že distribútor na rozdiel odo mňa film nedopozeral, inak by nemohol napísať, že sa generál s manželkou stali obeťami bombového útoku. ()
Velká nostalgie, kterou jsem jako kluk vcelku hltal. Dnes s odstupem let mne víc bavil báječný český dabing než celý zamotaný a prakticky dokumentárně podávaný příběh generála Dalla Chiesy. Krvavé vsuvky atentátů jsou dostatečně syrové a vzbuzují odpor, stejně jako odsudek prohnilé státní moci, jež je neoddělitelně propletena s "chobotnicí" a neplní tak svou funkci. Ventura je pak v roli generála přesný, ale scénář z něj tak trochu dělá jen šaška na ozdobu, který hodně odsuzuje a diskutuje, ale jeho velký plán na zničení mafie pro mne de facto zůstal záhadou. Poctivě je ale třeba říct, že mi není jasný ani po pročtení několika článků o skutečném Dalla Chiesovi. ()
Trefně to řekl jeho generál Carlo během velmi zajímavé scény besedy se studenty, jaký je ten boj proti mafii těžký, když se mimo centra dění běžní lidé o tyto problémy nezajímají: „Netýká se jich to přímo, netýká se jich to tedy vůbec.“ Asi takový je i můj vztah k filmům s mafiánskou tematikou, obvykle jsou mým zájmům vzdálené až příliš na to, aby mě dokázaly vyloženě nadchnout... Má se cenu opakovat a chválit na 100 dnech v Palermu v první řadě úžasný výkon Lino Ventury v hlavní roli generála? Tak rozhodně má, protože Linovi se tady povedlo téměř nemožné: vtáhnout mě po celý čas naplno právě do dění ryze mafiánského filmu. Dokázal jsem-li s dostatečnou pozorností odsledovat počáteční děj, kde zdokumentovaná série mafiánských vražd je provázena někdy až zdlouhavými dialogy o vysoké politice, záhy na to jsem pak mohl začít s Venturou naplno prožívat jedno silné osobní drama ze života čestného generála, jenž se svým zápalem a nesmlouvavým charakterem uvízl v bezvýchodiskové pasti. Společenské drama ze světa politiky zde tvůrci navíc propojili s malým velkým dramatem ze soukromého života generála a jeho vztahu k mladé snoubence. Konec šlo dávno předem odhadnout a čím víc se blížil, tím víc společné scény mladomanželů (mnohdy více romanticky milé, než prvoplánově smutné) ve mě vyvolávaly silné emoce. Chválím i způsob natočení masakru v závěru, kdy vidíme všechno dění jen z výšky seshora bez detailů na stříkající krev a zohavená těla, ale zasažený divák ten pocitový masakr stejně prožívá... 80% ()
Před časem jsme tu na csfd měli anketu, nakolikrát se díváme na filmy. Je náhodou, že zrovna 100 dní v Palermu je mým rekordem, dokoukal jsem to až asi na poosmé, protože jsem vždy usnul během patnácti minut (mohla však za to únava). Nicméně jedná se o mimořádně nudný film, kde jediná akce znamená hned rovnou závěr celého přiběhu. Lino Ventura je obklopen silným charismem a tak jeho postava je velmi věrohodná. Nicméně je to pořád jen 100 minut nudy. Vyzvihl bych alespoň starý český dabing studia Barrandov (Vilém Besser, Regina Rázlová, skvělý a nenapodobitelný Vladimír Ráž, Soběslav Sejk, Ladislav Županič). ()
Zdařilá a napínavá kriminálka o boji s italskou mafií z "úřednické" pozice. Jako vždy výborný Lino Ventura a drsná atmosféra, krvavých mafiánských masakrů. ()