Druhý dech

Romány José Giovanniho byly u filmařů velmi oblíbené. Možná je fascinovala jeho minulost vraha a jeho následný pobyt ve vězení, možná jsou tak dobré, nevím. Druhý Dech je inspirován skutečným zločincem Auguste Mélou. Melville se snaží ději dát punc opravdovosti a po většinu stopáže se mu to daří. I když vlastně jde zase o mytologii zločinu, která s realitou nemá nic moc společného. Venturův Gu nemá minulost a tak jeho sestup do pekla není až tak emočně silný, jak by asi měl být. (10.10.2021)

Až do skončenia lúpežnej akcie to je výborné, lenže to do konca ostáva ešte skoro 50 min. Tento zvyšný čas už je plný iba klasických intríg medzi kriminálnikmi alebo policajné "intrigy" voči kriminálnikom, a v podstate kriminálnik a vrah "Žu" (Ventura) sa v tejto sieti intríg snaží akože obhájiť svoju "zločineckú česť" (ktorá je ohrozená práve narafičenou policajnou intrigou) a dokázať, že "kriminálnu morálku" neporušil... Táto záverečná časť scenára sa mi zdá už slabšia, menej premyslená (alebo som menej inteligentný a pozorný ako treba) - nepochopil som najmä tej inkriminovanej nahrávke, pretože z môjho pohľadu v nej nikto nikoho nepodrazil (teda až na tých, čo to nahrávali:), a na súde by sa z nej asi tiež nič svetoborné nedalo vytĺcť. A tak isto som nepochopil padnutému notesu v úplnom závere filmu, pretože neviem aký záujem by daná osoba (ktorá z môjho pohľadu hrá v príbehu asi najmenej sympatickú postavu, prípadne jednu z dvoch:) mala mať na tom, aby sa informácie z neho dostali do tlače? Vlastne v tej záverečnej časti scenára ma rušili iba tieto dve veci, ale minimálne okolo tej nahrávky sa vyvíja celý ďalší dej, psychológia a konanie postáv, takže je to dosť podstatný scenáristický "detail", ktorý by podľa mňa (pre mňa) mal byť zrejmejší, jasnejší..... Formálne je to samozrejme film zvládnutý na vysokej úrovni, ako tu už bolo spomenuté, mnohé "nemé" scény sú vynikajúce, herci hrajú ostošesť, ale.... z môjho pohľadu (zatiaľ?) nie viac ako 80% (24.01.2016)

Melville popouštějící uzdu svému smyslu pro ticho a  drsný, leč nevyhnutelný závěr. Poprvé jsem viděl Venturu v podobné roli, tedy jako antihrdinu, který na konci nestojí na stupních vítězů a jeho jindy tak dokonalá tvář spravedlivého tu dostává masku nemilosrdného zabijáka, přesto si opět jeho postava zachovává záviděníhodnou čest a i přes jeho krutost s ním nelze nesoucítit. Několik scén je pak přímo dechberoucích, třeba dlouhá a  tichem přetékající úvodní pasáž s útěkem z vězení či drsné a mrazivě tiché! přepadení ozbrojeného konvoje. Přes dvě a půl hodiny hypnoticky přitažlivé pětihvězdičkové filmové krásy. (14.12.2021)

Radost koukat na téměř němé scény: úvodní útěkářskou z lochu, barovou s cooljazzem coby hudebním doprovodem a tancujícími děvami i tu, kdy kriminálnící čekají na kordon s platinou. Kromě toho scéna krutého policejního výslechu by klidně mohla být použita (z policie francouzské by se ovšem stalo gestapo) v nějakém odbojářském snímku - ostatně hned po Druhém dechu následovala Armáda stínů taktéž s Venturou. (17.01.2011)

Již od samého začátku víte kdo je, kdo a co můžete v zásadě v ději čekat, ale přesně v okamžiku když jsem viděl u tohoto filmu ta jména, už jsem se těšil na dobrou hereckou partu. Alespoň vám jich pár připomenu, Lino Ventura, Michel Constantin. Klasické moudro, že není malých rolí, zde platí dvojnásob, protože Michel Constantin zde podává taktéž vynikající výkon. Snímek má dobře vygradovanou zápletku a kulisa noir mu jednoznačně sluší. Není proto divu, že veskrze napínavý film vás vrátí do zlatých časů francouzské kinematografie. Z uvedeného vyplývá, že řeč filmového obrazu přebije mnohé americké filmové gangsterské formáty, které se na rozdíl od tohoto filmu často utápí bezúčelné brutalitě. Proto si myslím, že Druhý dech je natočen velmi kultivovaně. A pokud máte rádi černobílou filmovou klasiku tak vřele doporučuji. Co dodat, snad jen, že tento příběh je údajně volně inspirován skutečnou zločineckou postavou z podsvětí. (05.06.2014)