Dotěrný chlap

Už z filmů s Pierrem Richardem známe, že když se někomu Francois Pignon( případně Perrin) pověsí na paty, nedopadne to s ním dobře. Tady sice Richard nehraje, ale Pignon opět komplikuje svým stylem ala Calamity Jane život nájemnému zabijákovi, který si přišel v klidu do hotelu z okna zastřelit svou oběť. Pignon se však snaží oběsit kvůli své nevěrné ženě ve vedlejším pokoji. Nastane série katastrof, takže vše je nakonec jinak...75% (30.01.2013)

Jméno Francois Pignon je ve Francii patrně synonymem pro otravného smolaře (namátkou Uprchlíci, Otec a otec, Kondomedie, Dablér, Blbec k večeři, Osina v zadku). I v tomtopřípadě by nájemný vrah Milan přijel, picnul do černého a zase odjel. Jenže pignonovy psí oči ho donutí neustále telefonovat, prohánět se autem a přitom krotit pitomcovy sebevražedné touhy. Přiznám se, že jsem se docela bavil, ale i k tomu, že nemluvný zabiják s kamenným výrazem v tváři pobral veškeré mé sympatie a smolař by letěl z prvního okna, které bychom společně potkali. (17.09.2012)

Ne, není to komedie, kde lidé zakopávají o vlastní nohy a chrlí vodopády hlášek, ale smála jsem se jako už dlouho ne. Lino Ventura: sveřepý zabiják a profesionál každým coulem. Jacques Brel: ufňukaný cesťák a zoufalec každým coulem. Chvílemi vypadá tak smutně a bezbranně, že by ho člověk vzal na byt a stravu, v příští minutě se ale změní v nesnesitelného otravu, kterého by vlastní matka utopila, co pronáší zádumčivé úvahy typu „ano... ženy každou chvíli někde porodí…“. :) Ventura ho vraždí pohledem v každém druhém záběru (i přes sluneční brýle), ale kupodivu to nerealizuje ani ve chvíli, kdy Brelův život visí doslova na… šňůře od záchodu. Říká se, že „někdy odejde jeden člověk, a celý život je prázdný“, ale pokud vám do života vstoupí François Pignon, nemusíte se bát. Neodejde nikdy. :) (24.04.2013)

Měl ho vodprásknout hned a byl by pokoj:-) Jenže to zas my bychom si nemohli užít tenhle překvapivě svěží bonbónek. Je jasný, že nájemný vrah musí mít nervy ze železa, jenže když zabijáka budete delší dobu přivádět do absurdních situací, tak to vykolejí i jeho. Ledově klidný Lino Ventura se ale nechá vytočit jen několikrát a většinou stav jeho nasranosti naznačí jenom dostatečně výmluvný pohled (výborný herecký výkon!). A Jacques Brel je vážně na vylískání. Občas ovšem i hotelový poslíček (Nino Castelnuovo), vedle toho celkem bez výrazu alespoň půvabná Caroline Cellier jako paní Pignonová. Pro mě osobně určitě na víc než jedno podívání. (24.06.2012)

Naprosto bezchybná komedie, u níž jsem se bavila od začátku do konce. Lino Ventura se zaťatou čelistí pobíhá filmem a snaží se setřást dotěrného Brela. Ventura s Brelem byli dobří přátelé, takže nebyl problém, aby si sedli i při filmování. Na výborné výkony od Ventury jsem zvyklá, ale Brel zde podal svůj druhý nejlepší výkon (nejvíce se mi líbil v Le Far West, kde se také mihnul Ventura). A Brelova hudba k Dotěrnému chlapovi je bez diskuze výtečná. (26.07.2011)