Vyplnit prázdnotu

Takový ten film pro festivaly a městské intelektuály, kteří sice mají v knihovnách v úrovni očí hostů Prousta a Havla, ale nevytáhli paty dál než do nejbližší hipsterské kavárny. Vhled do židovské komunity je přesný, popis jednotlivých svátků a slavností skoro dokumentární (ačkoliv ne detailní - třeba obřízku v reálu neuvidíme, asi by to kazilo dojem), tradiční dělení rolí mužů a žen je pojato tak, jak tomu ve skutečnosti je. Ano, někde na pozadí bublají - asi - nevyřčené emoce (židé obecně nemají potřebu si mezi sebou vyprávět, natož sami o sobě a z vůbec ne o svých citech, mankote), ale film s tím nějak víc nepracuje, netvoří nějaké větší drama, vlastně je až moc evropsky (a festivalově) uhlazený. Děj tu sice jakýs takýs je (vdá se? nevdá se?), ale na hodinu a půl je to velmi málo. Dobrý komentář gudaulin. (09.11.2021)

Taky jsem chtěla vyplnit prázdnotu nedělního večera, ale za mák nerozumím pravidlům té společensko-náboženské hry, o kterou tam šlo, nicméně mě bavilo dívat se hráčům přes rameno, i když jsem zpočátku nebyla schopná se orientovat, kdo všechno hraje a k jakému týmu patří. Přes naprosto odlišné a cizí prostředí došlo k zájmu, oslovení, obdivu - pro soudržnost rodiny, uznávání hodnot i prožívaní tradic, pro ukotvenou rovnováhu, kterou k životu potřebujeme a o kterou zde zvolna přicházíme... Spíše etnografická polodokumentární zpráva s poutavými obrazovými a hudebními akcenty. (13.01.2014)

Pohľad do vnútra ortodoxnej židovskej komunity a jej komplikovaných vzťahov (pre niekoho prekvapujúcich, pre niekoho nie...). Ženy sú v tejto komunite takmer nesvojprávne, na druhej strane ale zrejme nikdy nezažijú pocit samoty. Pre dokreslenie celého diania len zacitujem z mužskej rannej modlitby: "Bože, ďakujem Ti, že som sa narodil ako žid, nie ako nežid. Ďakujem Ti, že som sa narodil ako muž, nie ako žena"... aťď, atp. A správna manželka svojho muža neoslovuje "môj manžel", ale doslova "môj majiteľ"... Nuž veru, svet je divný aj zaujímavý v celej svojej rozmanitosti... A presne preto mám rada takéto filmy. (04.02.2020)

Citlivý náhled do tradic a zvyků ortodxních židů, myslím si že ta největší zajímavost pro mě jako českého diváka spočívá v naprosté odlišnosti tohoto světa. Myslím si, že lidská empatie a povaha zde jsou i přes mé "nováčkovskéů náhlednutí mezi ortodoxní židy vykresleny velmi věrohodně a celý film působí civilně. (08.04.2020)

Nenápadný klenot izraelské kinematografie, jehož největší předností je až uhrančivá střídmost ve vyprávění, které téměř nevytváří dramatický oblouk a v nenápadné poetizaci sleduje jen sled situací souvisejících s předsvatebními námluvami v ortodoxní židovské komunitě. Jemně ironické postřehy pronikající do až etnografického a tolerantního zachycení tradic, srdečné vykreslení ženského světa, emoce podáváné hlavně skrze obraz a hudbu, to vše vytváří podmanivý celek. Možná může zprvu odradit zmatek související s vpádem do velmi exotického prostředí, v němž je obtížné nalézt vztah k postavám a jejich přesným motivacím, ale ke konci se situace výrazně zlepšuje. Zajímavé oscilování mezi skutečným cítem a závazkům vůči rodině či mezi nedotknutelností tradice a zobrazením jejích paradoxních průvodních jevů, vytváří ve filmu zvláštní napětí i podněty k přemýšlení. Díky tomu vztahová konfrontace není podána přímočaře, ale získává i nádech obecného zamyšlení nad platností rigidních pravidel. Závěrečný obraz je pak doslova audiovizuální symfonií a velmi silným dotekem prožitku hlavní postavy, vrcholným zadostiučiněním s nesmírně nakažlivým účinkem. (30.06.2013)