Svědek

Předposlední film s účastí Romy Schneiderové je v prvním plánu sólem dua Ventura/Serrault. Zatímco ti dva sugestivně sehrávají svůj výslech, Romina přichází jako deux ex machina a ačkoli má vlastní jen jednu scénu a několik drobných záběrů, které na ni navazují, zastiňují celý film. Taková Romina byla a takovou navždy zůstala ve vzpomínkách diváků i jí blízkých osob. (09.05.2011)

Hnací silou děje je především střetnutí dvou silných hereckých jedinců Lino Ventury a Michela Serraulta. Při celém tom vyšetřovacím procesu je opravdu požitek je sledovat. Něco málo o obsahu, ať je to ale jak chce, v žádném případě k filmu nelze přistupovat jako ke klasické detektivce. I když detektivní vlastnosti má, když už se zdá, že je řešení na dosah, je všechno jinak. Buď jak buď, je to spíše psychologická záležitost verbálních projevů a řeči těla. A kulisa provazců krůpějí deště, jenž bije do oken silvestrovské noci, výborně dotváří již trochu napínavou, ale posmutnělou atmosféru celého filmu. A moje doporučení, rozhodně ano, kdo má rád francouzské filmy. Filmový kousek, jenž nelze nevidět. (14.05.2011)

Film natočený (s výjimkou flashbacků) skoro celý v jedné místnosti je skvělým psychologickým soubojem (a hereckým koncertem) mezi vyšetřovatelem (Lino Ventura) a mužem obviněným z vraždy (Serrault). O něco jako remake se v Hollywoodu nedávno pokusili z Freemanem a Hackmanem (film Podezření) a přes takový hvězdný tým se originálu kvalitou ani nepříbližili. (16.07.2003)

Divácká pochoutka, kterou SVĚDEK nepochybně je, naznačuje, že skutečná detektivka může být také opravdovým dramatem. Skutečně dobrý policista, má-li na to ovšem ve skutečné vyšetřovatelské praxi čas, je i dobrým sociologem, psychologem, právníkem. A podle potřeby minimálně obeznámencem s řadou daších odborností. Francouzští detektivové jako Renierův komisař Moullin, Genestové komisařka Lescautová či Haninův Navarro takovými schopnostmi nadáni jsou. Zcela prost jich není ani Venturův stárnoucí inspektor Antoine Gallien, dělník policejní praxe, buldok, zakouslý do své profese, jež mu nahrazuje partnerku. Půdorys klasické detektivky se tu pod rukama rozrůstá do složité struktury a nadčasového dramatu. Samolibý notář Martinaud je až překvapivě zranitelný a jeho síla je v klíčových ohledech spíše siláctvím. Tragické manželství, jež neměl nikdy uzavřít, je pověstným kamenem, který ho hrozí stáhnout do doživotního vězení pro zdánlivě nevývratně prokázané dvě pedofilní vraždy. Svůdnost ženy, jak naznačuje neméně skvělá kreace Romy Schneiderové, nemusí vyústit vždy "jen" do koitu; může zmást a ovlivnit jak zkušeného policistu, tak náhle znejistělého notáře, jemuž jsou až fatálně upírána jeho základní lidská práva. Efektní závěr, nahodilost, vzorově plnící funkci pověstného divadelního principu deus ex machina, dokresluje silvestrovské selhání policie a takřka nulovou šanci jedince vydaného všanc mašinérii služby zvané stát. Že v celém filmu není hluchá ani vteřina, že všechny složky jsou v mimořádně vzácném souladu a skutečné sílivé synergii, není třeba dodávat. Stačí se dívat. Trnout, kochat, žasnout. Divácky žít. (18.02.2011)

Aj psychologická dráma môže fungovať v mantineloch krimi trileru. Alebo naopak. Jedna zafajčená miestnosť, vonku silný dážď a postupné odkrývanie rodinných tajomstiev a niekoľkých ohavných zločinov. Dvojitý záver, z ktorých si neviete vybrať, ktorý je väčším šokom pre účinkujúcich a divákov v tejto hre, kde vážne nejde o zájazd na dovolenku. Po filme budete viac premýšlať o zpackanom manželstve hlavného podozrivého, respektíve svedka, ako nad motiváciou vrážd. Keď si dobre spomínam na americký remake, tak som po zhliadnití Svedka s ním dnes viac uzrozumený. Jeden z mála, ktorý mal zmysel. Svedok je síce príťažlivá atmosférická záležitosť, ale referuje hnusných veciach. Film pre odrastenejších divákov. Podobná záležitosť, i keď s absolútne odlišným vyústením: Púha formalita. 90%. (13.01.2014)