Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama

Dievča z horných 10 tisíc, Dorotka, sympatická herečka, skvelá hudobníčka (s Nepálcami duplom, na Pohode 2012 patrili k tomu vôbec najlepšiemu), čo má skvelé názory, skvelý životný štýl, jej stĺpček v .týždni mám tiež rád ... proste mi sadne všetkým čo robí a tento dokument je tak trochu celovečernou verziou, jej stĺpčeka. Niekto keď má veľa, chce pomáhať ľuďom. Ja by som to asi nezvládol.. PS: Všetci čo si myslia jak je to kalkul a reklama a jak je to neúprimné (bez toho aby si o nej zistili niečo viac) .. silno Vami pohŕdam (24.04.2014)

Asi takhle: Fulmaya určitě není nezávislý dokument, který nestranně zkoumá nějaký fenomén, problém nebo stav věcí. Je to osobní zpověď mladé a citově nestálé umělkyně Doroty Nvotové, která se pravdu povědíc ve střední Evropě poněkud nudí a neví, kam nasměřovat svou energii. Vyráží proto až do podhůří Himalájí šířit dobro. Bohužel šíření dobra v podání Doroty Nvotové poněkud připomíná boj proti zlu Daniela Landy - svou sebestředností, pozérstvím, neschopností sebereflexe a nedostatkem trpělivosti. Dorotka má něco společného s hrdinkou snímku Bůh je velký, já ne v podání Audrey Tautou, která v rámci hledání sebe sama dokázala v jednom snímku vystřídat všechna světová náboženství. Motiv odchodu z domova a roztěkaného nalézání smyslu života mi připomněl známého malíře Paula Gauguina. Toho tak unavovala měšťácká domovina, kde lidé jen tak nezáživně chodí do práce, vychovávají děti a starají se o přestárlé členy domácnosti, až se jal objevovat exotiku. V Tichomoří jedl evropské konzervy, důsledně uplatňoval evropská měřítka, naprosto se nesnažil chápat místní souvislosti a učit se od místních kultur, zato hledal, a to dá rozum, že spolehlivě nacházel, idealizovaný ráj, který si vysnil už ve Francii a který se na hony vzdaloval přízemní realitě. Podobně jako Nvotová vyráží z Evropy tisíce mladých lidí, jen o tom obvykle nepíšou knihy, netočí filmy a nestávají se (značně diskutabilními) symboly dobročinnosti. A propos, když už jsme u té charity, moje firma má charitativní program Čas pro dobrou věc, kdy zaměstnance navleče do triček s firemním logem a nechá je pomáhat seniorům, aby se posléze prezentovala jako společnost se sociálním cítětím a dobře tyto aktivity reklamně využila. Nic proti tomu, ty peníze a energie lidí se daly použít i nesrovnatelně horším způsobem, jen mě tento způsob konání dobra nenaplňuje obdivem a snahou se k němu přidat... Celkový dojem: 10 % za nulové emocionální ztotožnění s Dorotkou (hezky to vystihuje věta z komentáře uživatele Mahalika: "Nvotová kráčí nemocnicí. Oděná ve svém typickém barevném oblečení, které jako kdyby křičelo na ostatní: "Jsem v téhle zemi na skok, tak se klidně na mě koukněte."). (17.06.2013)

Tak čekal jsem od toho divnej dokument, na kterej by se mi většinou moc nechtělo a byl jsem vážně příjemně překvapen. Zajímavý pohled do zajímavého prostředí. Závěr mě hodně potěšil, škoda, že ho pořádně nerozebrali a neuvedli více detailů (což asi ani nemohli kvůli tomu, že film už byl natočen), ale i tak to ubírá na celistvosti přiběhu, i když ne toho Dorotina, tak i tak velmi důležitého. Trošku mi příjde že reklama, názer i plakáty budí dojem úplně jiného typu filmu, než jaký opravdu je, což je ale v tomto případě dobře. Určitě stojí za shlédnutí, škoda že čeští diváci nejsou na dokumenty v kinech moc zvyklí, protože o dost přicházejí. (21.05.2013)

Takéto dokumenty môžem. Surové, neprikrášlené a svojské. Dorotu Nvotovú som nikdy výraznejšie neregistroval. Ale po mojej ceste do Indie a túžbe vybrať sa do Nepálu som sa odhodlal skuknúť tento filmový počin. A bolo to fajn. Pripomenul som si to prečo mám rád Áziu a prečo sú mi chudobný ľudia s ich pohľadom na svet tak sympatický. Ako úprimná spoveď a pohľad na svet, je to myslím viac ako dostačujúce. Sprostredkúva to najlepšie a to najhoršie a pritom si udržiava pozitívny prístup. Možno, že posolstvo filmu je prilíš priamočiare a možno, že v konečnom dôsledku nič nerieši, ale je to rozhodne jedna časť putovania jedného človeka, ktorý bez rozdielu čo si o ňom myslíte, je zaujímavý. A ja pevne verím, že sa to nebude posledná cesta, ktorú uvidím. Príjemné a preplnené krásou jednoduchých myšlienok v kontraste so zlým svetom. (23.04.2014)

Dorota Nvotová, na Slovensku brunetka a v Nepálu blondýnka, sedí na posteli, vypráví, jak byla v mládí pořád nemocná a kolik času strávila po nemocnicích, a přitom v celém filmu kouří jednu cigaretu za druhou. Takže blbá kráva na první pohled. Ale pořád je natolik zajímavě výstřední, že se divák u sledování jejího nepálského dobročinného počínání ani na moment nenudí. Trochu divná je scéna, kdy ve filmu komponuje hudbu pro tento dokument. Od té chvíle si divák prostě chtě nechtě hudby všímá. A zase je to dokument, u kterého mám dojem, že protagonistka je silnější osobností než režisérka, takže ta úplně nevěděla, jaký tomu dát tvar. (10.12.2015)