Režie:
Robert HosseinKamera:
Edmond RichardHrají:
Lino Ventura, Jean Carmet, Michel Bouquet, Evelyne Bouix, Roger Hanin, Paul Préboist, Robin Renucci, Louis Seigner, Denis Lavant, Héléna Manson, Paul Pavel (více)Obsahy(2)
Mnozí diváci se shodnou na tom, že mezi nejlepší představitele Jeana Valjeana patří Lino Ventura. Tohoto herce si vybral režisér Robert Hossein do své adaptace v roce 1982, kterou natočil jako film, jenž se v úpravě pro televizi vysílal jakou dvou či čtyřdílná série. Tedy stodvacet let po prvním vydání Bídníků (1862), které Victor Hugo dokončil v exilu po mnohaleté přípravě a předobrazech ve svých románech Poslední den odsouzencův a Claude Ubožák.
Hrdinou Bídníků je Jean Valjean, který byl poslán na galeje pro krádež chleba. Jeho trest, jenž byl navyšován marnými pokusy o útěk, vypršel po devatenácti letech. Snad by mu zbývala jen cesta zločinu, kdyby mu biskup Myriel neukázal správnou cestu. Z Jeana Valjeana se po letech tvrdé práce stává starosta a bohatý muž, který nikdy nezapomněl na svou minulost ani na toho, kdo jeho srdce otevřel lidství a soucitu s ubohými a bídnými.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (88)
Režijní vedení Roberta Hosseina je opravdu mistrovská práce. Obraz, atmosféra, přesvědčivé herecké výkony to všechno v příběhu, patřící ve Francii mezi absolutní literární vrchol. Mně osobně by více vyhovovalo, kdyby dílo nebylo rozdělano na dvě části a šlo v TV na jeden zátah, ale chápu, že by asi hodně diváků nejspíš omyly. ()
Navzdory televiznímu zpracování neubralo tomuto miniseriálu ani oněch třicet let nic na přitažlivosti. A podle mého názoru, i když je na dějové ploše delší, dokáže si tento snímek udržet pohodovou atmosféru ve všech dílech. Domnívám se, že každá verze této klasiky vždy něčím překvapuje, a ani zde tomu není jinak. Je zřejmé, že především Lino Ventura s profesionální lehkostí dodal tomuto zpracování na atraktivnosti. Těžko říci, co je lepší, jestli ta s Jeanem Gabinem nebo tahle, přesto všechno, nebo možná i právě proto, nesporně obě zmíněná filmová díla poskytují kvalitní drama o hledání dobra a zla, a to je hlavní, alespoň pro mne, proto hodnotím***** ()
Lino VENTURA - můj filmový idol. Drsný chlap pro drsné role, ale ! A tady je to ale... možná kdyby před ním tutéž roli nehrál Gabin, tak bych byla nadšena. Jenže Ventura ho nezastínil (ač se snažil) a já měla stále před očima jinou mimiku, jinou chůzi,jiný výraz zloby ve tváři. To se nedá naučit, to musí v tom herci být od Boha - a to měl právě Jean Gabin. ()
Asi nejlepší zpracování Ygova románu, kterému hodně pomáhá výborný Ventura v hlavní roli, a který naopak trochu sráží televizní produkce, hlavně u davových scén. Lepší mi přišla první část, kdy se Valžán teprve dostává do normálního života. Je tam víc zajímavých postav, jako je třeba matka Kozety (Fantýna), a emotivních momentů. Pařížská část mě až tolik nebavila, ale to není úplně chyba tohohle filmu, protože část se studenty a revoluci mne nebaví v žádné variantě zpracování. Nejvíc mne ale potěšilo to, že jsem konečně zjistil, proč ten Žavér tak po Valžánovi jde. Protože krátce po té události s knězem okradl kominíka. Nebo si to přinejmenším ten kominik myslel. Tohle mi buď ve všech ostatních zpracováních uniklo, nebo to vynechali, nebo nevím. ()
Povětšinou výborná výprava (bohužel naivně televizní líčení a svícení), ale pouze střihově pospojované scény šustí papírem, zoufale schematické provedení témat (Valjeanovo obrácení, ukradené stříbro, Cosette) navíc přes výkony filmových herců hlavních rolí sráží i stylově bídnický dabing v rež.E.Klosse ČT2012. Hlavní protihráči ani ♫ tv hudba nepůsobí příliš osudově. Verze s Gabinem i Neesonem jsou i přes dobré herecké výkony Ventury a Carmeta celkově výš. 2-3* ()
Galerie (13)
Zajímavosti (8)
- Jediný film, který Robert Hossein režíroval a přitom v něm nehrál. (Snorlax)
- Dominique Zardi zde při soudním přelíčení hraje jednoho z galejníků. Tu stejnou roli si zahrál i ve 4 dílném filmovém zpracování Bídníků z roku 2000. (Jimmy15)
- Režisér Robert Hossein Hugovy "Bídníky" nejprve nastudoval jako velkolepou divadelní fresku, teprve po jejím provedení v pařížském Sportovním paláci, na podkladě divadelní verze zpracoval předlohu za spoluautorské účasti dramatika Alaina Decauxe do čtyřdílné televizní podoby, jejíž každá část trvala dvaapadesát minut. Sestřihem tohoto cyklu vznikl téměř tříhodinový film. (Rosalinda)
Reklama