Taxi do Tobruku

Jediným závažnejším problémom tohto ľudského príbehu uprostred krutej vojny je jeho subjektívna dĺžka, 95 minút by malo ubehnúť rozhodne rýchlejšie. No a aj samotný záver, ktorý pôsobí uťato, dnes by sme sa dočkali poriadneho akčného finále, čo by ale mohlo byť aj na škodu. Každopádne som od záveru očakával viac. Herecky sme na úplnej špičke, tu si nemusíme nič nahovárať. Paradoxne bol do postavy Nemca obsadený pomerne nesympatický herec, napriek tomu si dokázal postupne svojim spôsobom získať nielen francúzsku posádku, ale aj divákov. Stále sú tu však tie štyri mŕtvoly zo začiatku, akosi nie som schopný úplne prijať logiku, že zastreliť nepriateľa na diaľku kvôli potrebe auta je morálne v poriadku a následne ak nájdem niekoho ďalšieho, tak je väzeň a je tak zrazu chránený. Ale to je tá vojna, kde platia "iné pravidlá", ktoré aj tak nie som schopný ako humanista akceptovať. (27.04.2021)

Příznivcům dobrých starých filmů bych rád připomněl, že jde o jeden z klenotů francouzského válečného filmu, prostě dílo, které ani po létech neztrácí nic na kráse. Vynikající dialogové scény dávají filmu hlubší význam a zvedá to prestiž. Proto jsem se rozhodl dát tomuto dílu plné ohodnocení a věřím, že právem. (09.10.2011)

Inteligentní válečný film. Především však výjimečné mezilidské drama. Jestli chcete poznat absurditu války v té nejčistší podobě - Un taxi pour Tobrouk je ideální výběr, podle mě dokonce to nejlepší, co se vůbec nabízí. Příběh čtyř francouzských vojáků a jednoho německého důstojníka, kteří společně putují pouští, je podán tak přirozeně, tak krásně - někdy dokonce úsměvně - a přece o to naléhavěji. V hlavních rolích Lino Ventura, Charles Aznavour a Hardy Krüger, který zde stejně jako v dalším báječném snímku Let Fénixe hraje vlastně celý německý národ. Tady však musí být Krügerův Ludwig von Stegel sympatický naprosto všem, i když asi ne úplně od začátku. (24.07.2005)

Tento film představuje absurditu války ve své krystalické podobě. Z běžně pracujících mužů se stávají vojáci, kteří se snaží zlikvidovat nepřítele, se kterým by za normálních okolností šli třeba na pivo. Celý válečný aparát je v podstatě nastaven tak, aby ve vojácích probouzel špatné stránky, propagandou zabalené do spravedlnosti těchto činů. Naštěstí u většiny vojáků i nadále vítězila lidskost, která pak mnohdy vytvářela přátelství napříč válečnými stranami, byť takové přátelství působilo dost bizarně. Závěr filmu mě však opravdu usadil, tu hořkost cítím ještě teď. (17.07.2011)

Jsem tomu ráda, že jsem plna nadšení z tohoto skvostu spáchala titulky. Na televize je tento film příliš dobrý, aby jej odvysílaly, a distributorům se zdá příliš neznámý, aby jej vydali. A je to věčná škoda. Nejen, že se jedná o francouzský protiválečný skvost, ale stal se jím právě proto, že je výtečně napsán, úchvatně zahrán a navíc se Aznavourův švagr překonal. A ten konec, ten konec, ten by se hodil do reklamy na Radegast, tedy kdyby se chtěl tak ponížit. (11.11.2013)