Bonnie a Clyde po italsku

Nikoho nenutím, aby se dokázal bavit u filmu se scénářem, hudbou a zpracováním z roku 1982... Ale klidně ho doporučím všem, kteří mají rádi naprosto šílený humor s Paolem Villaggiem... k tomu Ornella Mutti a "... já tuhle loď znám jako svý boty! A teď otevřu tyhle dveře, protože jinak... ááááá!!!" :-D :-D :-D Jsem rád, že mé neteře (13, 16) se u toho nakonec krásně válely smíchy (2009-07-25) a pouštěli jsme pár zásadních scének hodněkrát dokola, až jsme smíchy plakali.. Díky Paolo! Za to, že na CSFD není film červený, hvězdička navíc! :) (25.07.2009)

Paolo Villaggio patří do skupinky komiků, které já mám celkem rád, i když moje hodnocení ukazuje naprostý opak.Tento snímek kráčí ve stopách ostatních snímků Paola Villaggia, na které jsme zvyklí. Místo jeho gorilí rodinky mu tady tvoří parťáka velice půvabná Ornella Muti, která má doma zřejmě stroj času, protože tahle číča podle galerie zkrátka nestárne. Sem tam se člověk pousměje nad nějakou scénkou, ale ani to není kdovíjaký zázrak. Příběh je potom samozřejmě úplně o ničem. Netuším, jestli moje hodnocení v nějakém směru ovlivnil fakt, že předlohu zkrátka neznám, což se však ani malinko nestydím přiznat. Když se přiotrávíte alkoholem, tak se nad snímkem rozplývat možná dovedete. Ve střízlivém stavu bohužel převážně nuda. Místní alkoholici vyhnali percentuální kvalitu až k magickým 69 procentům. Ze sebe více než hvězdu nevymáčknu. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel fimler. (19.04.2016)

Jedna z těch lepších komedií s Paolem Villaggiem, který zde zase hraje tu svou typickou postavu podle Fantozziho šablony (má ten chlap vůbec nějakou jinou komediální polohu?). Naštěstí zde není mnoho trapností, což je kladem každého jeho filmu. Avšak mohlo to být ještě o něco zábavnější. "Podívejte se, dneska už lejno nikoho nerozesměje." - "Takové lejno položené někde na schodišti rozesměje každého. (10.12.2009)

Snímek Bonnie a Clyde po italsku jsem poprvé viděl kdysi v socialistickém kině někdy v osmdesátých letech a matně jsem si pamatoval, že se mi tato italská komedie z roku 1982 velmi líbila a moc jsem se tenkrát smál. Někdy okolo roku 2008 jsem si film koupil na DVD a schoval jej doma do šuplíku. Od té doby uteklo více než 10 let, než jsem se rozhodl v rámci objektivního ohodnocení a zasvěceného komentáře na tento úsměvný příběh nešikovného smolaře podívat znova. Režisér Steno na nic nečekal a hned od začátku 97 minutového filmu nám doma začal servírovat jednu ztřeštěnou scénku za druhou, v níž hlavní roli nešiky a smolaře Lea hrál italský komik Paolo Villaggio. Ten si zde zahrál obchodního cestujícího s žertovnými hračkami, jehož prdící polštářky a umělá lejna nikdo nechtěl. Jednoho dne zašel do banky, kterou v té chvíli náhodou přepadli zloději a stal se jedním ze dvou rukojmí, které si na útěk zločinci vzali sebou. Tím druhým zajatcem se stala mladá, štíhlá a velmi pohledná Rosetta v podání Ornella Muti, která však špatně viděla a v bance ztratila brýle. Shodou okolností se dvojici podařil zlodějům uniknout po havárii vozu, po níž Leo omylem vzal kufr plný peněz v domnění, že se jedná o jeho s hračkami. Zároveň Rosettě namluvil, že dokázal bandity zpacifikovat a že není tím stárnoucím mužem se šedivými vlasy a rostoucím bříškem. Krásná dívka jej považovala za svého zachránce na něhož se mohla spolehnout a tak s ním bez obav zamířila do nejbližšího města na policejní stanici. Dvojice totiž chtěla kufr s penězi poctivě odevzdat, ale mezitím policie zveřejnila jejich fotografie v novinách a Lea označila za vedoucího bandy zlodějů. Od té chvíle se museli skrývat nejen před bandity, kteří chtěli zpátky své peníze, ale také před policií, která je považovala za zloděje a nového Bonnieho a Clyde, slavné lupiče z minulosti. Rosetta se cítila jako Bonnie, ale Leo si moc jako Clyde nepřipadal, nicméně to dívce nevadilo, protože díky své krátkozrakosti netušila jak její nový partner na útěku ve skutečnosti vypadá. Mnohokrát se dostali do obtížné situace, ze kterých se jim díky náhodám podařilo uniknout a samozřejmě jsem se přitom velice dobře bavil, neboť o humor nebyla vůbec nouze. Celý film pak vyvrcholil tím, že je ve vlaku oslovil domnělý uprchlý vězeň, který jim nabídl účast při přepadení vozu, převážející bankovky v hodnotě 5 miliard italských lir. Jak to celé dopadlo už neprozradím, určitě se na tuto lepší italskou komedii podívejte, stojí to za to a užijete si mnoho legrace. Suma sumárum, snímek Bonnie a Clyde po italsku ode mne získal čtyři italské hvězdy ****. (07.07.2019)

Nepřišlo mi to tak vtipné, jako ostatní filmy od Stena. O prodejci žertovných předmětů Leovi (Paolo Villaggio), kterému se neustále stávají nehody a příkoří, částečně záviněných jím samotným. A ten se náhodou a omylem dostane do situace, kdy je považován za vůdce lupičské bandy, která přepadla banku. A protože se k tomu přichomítla další rukojmí, Rosetta Fiaschini, která si nechává říkat Giada (mladá, štíhlá a velmi pohledná Ornella Muti) a je stvořen pár Bonnie a Clyde. A střídavě musí utíkat před lupiči, kterým sebrali peníze a před policií, provedou další přepadení a když je jejich jméno očištěno, zmocňují se peněz a odjíždí spolu do zahraničí. Má to silnější okamžiky, ale jako celek to vyvolává ponejvyše mírné rozpaky a od srdce se zasmát nemožné. Asi největším zklamáním je pro mě hlas Paola Villaggia, který má neustálou potřebu mluvit takovým chraplavým hlasem, jako by byl neustále nachlazen, ale tím právě vtipné přestává být vtipným. (30.12.2009)