Horký vzduch

Zdeněk Štěpánek dokáže i navzdory vysokému věku hrát naprosto nezapomenutelně. Tento film je důkazem. Začátek je mdlý a nemá grády až do té chvíle, než Štěpánek vtrhne na scénu. Pak už lze jen s úžasem sledovat jeho boj o přežití. Když má někdo blbou snachu, vejminek se může stát peklem. Přesto si ale tchán se snachou nezůstanou nic dlužni, zvítězit může jen jeden...80% (25.01.2012)

Rovně...nabourá...normálně... 1) 24letý Jiří Křižan napsal svůj vůbec první filmový scénář, 42letý spoluscénárista Václav Gajer věc citlivě zrežíroval a 68letý Zdeněk Štěpánek či například 64letý Jaroslav Marvan podali přesvědčivé herecké výkony. K tomu Zdeněk Štěpánek: Jakékoli citové pohnutí, vzrušení, ať je to smích nebo pláč, dostavuje se ne vlivem textu či předepsanou poznámkou autora, ale vlivem hercova vnitřního prožitku, který musí sám v sobě vyvolat._____ 2) Za zmínku stojí společenské vzduchoprázdno, v němž se protagonisté pohybují. Komunikují jen mezi sebou, s ostatními mají vztahy narušené (Vojta) nebo vůbec žádné. Chundelatý pes a hospodský jsou jediní, kteří je berou na vědomí. Okolní již nesrozumitelný svět představují občasná auta projíždějící vesnicí. K jedinému, planému, kontaktu dojde s anglicky mluvícím řidičem._____ 3) Socialistický důchodce si za svých 315 Kčs mohl v hospodě koupit 185 x pivo desítku nebo cca 30 x vepřo-knedlo-zelo. Maně mi vyvstává na mysli Krylova píseň: Na krku staré káro a úzkost v hlase, když žebrá o cigáro, zlomí se v pase, namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce, když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky, že jednou ze mne bude taky důchodce ... (29.05.2014)

"Svatý Jane z Nepomuku, drž nade mnou svoji ruku, abych tak nechlastal. Jo a Štefce roztrhni hubu, potvoře ... mizerný!"                                                                                                                                                                                               Václava Gajera jsem měla dlouho zařazeného spíš jako autora dětských filmů. Horký vzduch je příjemné překvapení, přesná dávka humoru, smutku a emocí na malém prostoru. (16.03.2015)

Zapomenutý snímek, ve kterém však Štěpánek ukázal, že byl opravdu kvalitním hercem. Zpočátku až komediálně laděný nudný život na vesnici, kde staří dědové, mající již všechny životní zážitky za sebou, vyplňují svůj závěr života plytkou zábavou v podobě sledování "rušného" provozu na návsi. Když je to přestane bavit, jdou spláchnout žízeň do místní nálevny, dají si pár šťouchů kulečníku a zdravotní štamprle. Jejich kamarád to má však těžké. "Žije si na vejminku", v místnosti, která snad dříve byla chlívkem, vařit mu musí pan hostinský a mladí by jej nejraději viděli někde v útulku. Smutný konec, marnost člověka spojená s konečným klidem. (10.01.2014)

Výborný Zdeněk Štěpánek v klasické atmosféře 60tých let. Jedinečný humor, ale i, musím použít to slovo, "nádherný" dramatický nádech. Několik pohledů na dědkovská léta s perfektními dialogy. Časy vejminku jsou ty tam a dožít v klidu, může být občas složité. Ovšem staré přátelství a obyčejná radost ze života, jsou silné medikamenty na dlouhý věk. Zásadní krok v tvorbě Václava Gajera. Osvícen novou vlnou, natočil po tomto ještě další dva snímky s šedesátkovou atmosférou. Po filmu Kateřina a její děti, kde se pokusil o skvělé psychologické, před-normalizační drámo z vesnice, a který se stal obětí nového, rudého koštěte, které nejen dobře mete, ale hlavně stříhá, se vrací ke své, režimem podporované, tvorbě nevinných, rodinných filmečků. Tento snímek lze tedy nazvat zásadním v režisérově filmografii. (01.10.2012)