Il prefetto di ferro
I Am the Law
Režie:
Pasquale SquitieriKamera:
Silvano IppolitiHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Giuliano Gemma, Stefano Satta Flores, Claudia Cardinale, Rik Battaglia, Luigi Montini, Paul Müller, Tommaso Palladino, Tony Askin, Enrico Maisto (více)Obsahy(2)
V roce 1925 posílá Mussolini na Sicílii Cesara Moriho coby policejního prefekta, jehož úkolem je zlikvidovat mafii. Následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného šéfa", který nechal zatknout přes dva tisíce mafiánů. Filmové drama na motivy skutečného příběhu o boji proti sicilské mafii. V roce 1925 posílá Mussolini, který se před třemi lety dostal k moci, Cesara Moriho na Sicílii. Mori je jmenován policejním prefektem a dostane za úkol zlikvidovat mafii. Fašistický režim byl totiž její mocí i vlivem značně znepokojen, a tak následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného prefekta". Po brutálním vyvraždění rodiny postupuje Mori během policejních operací, které připomínají spíš válku, s bezpříkladnou důsledností a tvrdostí. Bojuje výhradně v předních liniích a dokonce neváhá vyzvat na souboj jednoho z banditů. Přestože díky svým drsným metodám dosahuje v boji s menšími rybami ve vodách organizovaného zločinu zázračných výsledků, brzy zjistí, že mafiánští bossové jsou napojeni na důležité představitele státní moci. (Cinemax)
(více)Recenze (28)
Společenské drama podle osvědčeného schématu: Čerstvě vládnoucí moc FA, vyšle svého emisaře CM na SI, aby se tam vypořádal s konkurenty MA a AR. Když CM svůj úkol (téměř úspěšně) vykoná, zjistí, že v pozadí stojí právě moc FA. Tím je jeho úkol splněn, protože CM sám je součástí moci FA... Il prefetto di ferro, tedy perfekt nikoli šéf, vnucuje se mi označení "Il prefetto perfetto" je dokonalý především svou sveřepostí zakotvenou v ideji, že místní moc je třeba překonat ještě věčí mocí, a násilí ještě větším násilím. To je v podstatě princip občanských válek, zde se však jednalo "pouze" o přeskupení mocenských vlivů. ()
S koncem 80. let šla italská kinematografie tam, kam slunce nesvítí, abych nebyl vulgární. Železný šéf je dozvukem kriminálních filmů, jež byly v 70. letech nesmírně populární, aby se za pár let opět vetřely do přízně publika. Tenhle film je opravdu spíše pro chlapy, ženy v něm asi moc zalíbení nenaleznou, pokud je tedy nepřitahují zarostlí, spocení strupáčtí taloši. Giuliano Gemma je v titulní úloze naprosto perfektní, zatím co postava Claudie Cardinálové naprosto zbytečná, asi tvůrci nechtěli, aby to dopadlo, jako Bitva v Ardenách, kterou otec okomentoval lakonicky "byla tam jediná baba, na minutu a ještě to byla kurva". Ještě musím pochválit betelné lokačky, hudební složku dodneška nesmírně vitálního děduly Eníka Morriconeho, který dokazuje, že dokáže ohudebnit naprosto cokoliv (komisař Cattani vytahuje drápky), i fekal porno, viz. Salo a pidiroličku Rika Battaglii. ()
Ked nevidim Radka, tak vidim u filmov zase komentar Karla Chrochta, a to je tu na databaze neonacek, konspiracny teoretik a veri v dementalne picoidy ako nwo. Skoda len ze u takych polizzioteschi filmov sa niet o koho opriet, len o Karlove kecy. Tron nekomentuje polizzioteschi filmy, ani Radek99, fragre prakticky tiez nie. Squittieri /Upiri v Benatkach, Corleone 1978 + tusim ze chvilu bol manzel Claudie Cardinale - asi preto ju tam dal/ mi ako reziser toho vela nehovori, a podla toho co som doteraz videl, bude toto asi jeho najlepsi film. Tematicky ide o Mussoliniho fasisticku Italiu, konkretne tu o likvidaciu mafie. Gemmu som nijak extra nemusel, Claudia Cardinale /le Ruffian 1983/ - tu som si tiez vsimol. Na Sicilii este za Mussolinihio prevladali feudalne stredoveke vztahy, preto sa mafii tam tak dobre darilo. A nielen preto. Dialogy na urovni, Gemma herecky vali, hoci namiestu Gemmu by som si vedel predstavit aj Tomasa Miliana alebo Mastroianniho. Talianska kinematografia je znama aj svojou amerikanofiliou - Bud Spencer a Terens Hill- ove filmy su toho krasnym dokazom. Tu sa vsak tvorcovia amerikanofilii vyhli - to je dobre, ide o talianske realie, a to je dobre. Napokon, aj taky Villaggio sa vyhol amerikanofilii a svojho Fantozziho tocil v Rime : 89 % ()
Neubráním se u tohoto filmu porovnáním s francouzskými kriminálky, které v sedmdesátých letech absolutně vládly. Jejich silné stránky jsou v tomhle filmu ty nejslabší. Emoce prakticky neexistující. Lidská sympatičnost na hraně s existencí. Do toho klasický italský temperament, bez kterého se jejich filmy snad ani neobejdou. A přitom nápad jako takový by nebyl zlý, včetně zpracování. Chybí ale cokoliv, co by mě do filmu přitáhlo, vtáhlo a už nepustilo. ()
O tejto politickej akcii som doteraz nič nepočul, takže, ako to už často chodí, informačná hodnota filmu prekryla aj potenciálne nedostatky filmu. Tie sú ale našťastie iba minimálne, snáď okrem menšej zdĺhavosti ma nič výrazne negatívneho nenapadá. Možno tak väčšie využitie Claudie Cardinale, tej ale patrí posledný pohľad filmu, ktorý toho povie dosť veľa. Bojovať s mafiou chce pevné nervy a trochu tvrdšie prostriedky, čiže budete prehodnocovať aj svoj vzťah k hlavnej postave policajného prefekta, najmä po odstavení vody. ()
Reklama