Frank

Frank je na můj vkus až moc podivný film. A jak každý asi ví, podivný a podivný může pokaždé znamenat něco jiného. Podivnost Franka však pro mě byla povětšinou i ekvivalentem nudy a nezájmu. Postavy mi byly nesympatické a téměř mě nezajímaly, stejně tak jako důvod, který donutil Fassbendera nosit na hlavě obří papírovou hlavu. 5/10 (13.12.2015)

Frank je neuvěřitelně příjemné komediální drama, které umí být veselé i dojemné zároveň. Abrahamson dokázal vytvořit díky svérázné skvadře dobře vybraných herců a svému svobodnému myšlení něco tak pohodového, že snad větší pohodu neznám. Domnhall Gleeson poslední dobou rozdává talent na všechny strany a hodně rychle se zařazuje k mým oblíbeným hercům, kde je samozřejmě i můj favorit Michael Fassbender alias Frank, který by se dal označit jako nejkontroverznější postava tohoto snímku. Už jen to, jakou zdejší skupina vytváří hudbu je značkou toho, že je tento film jako z nějaké vzdálené mírumilovné planety. Prostě skvělý zážitek. Scénu s Frankovým the most likeable songem ever jsem si pustila už asi sedmkrát. (01.11.2014)

O alternativní hudbě a vyšinutých postavách s nepříjemnou dávkou podvědomého mainstreamu. Možnosti, které film nabízel a které projevil jen v několika málo momentech, mohly dílo posunout do kategorii mnohem větší ujetosti a nestravitelnosti. Přestože cením, že Domhnall Gleeson teď herecky stoupá přímo vertikálně, tady mi dost chybělo, že jeho postava nemá psychologicky propracované pojetí, které by ukázalo, proč vedl skupinu do záhuby. Že by to byla postava komplexnější, která by částečně chtěla uskupení rozložit, ačkoliv ho obdivuje. Jenomže tady se to stane jen tak mimoděk, jako náhoda, která ani nemá dramatický potenciál. A tak se stalo a vůbec to nezanechalo dojem. (15.02.2015)

Příjemný film, který má prima zápletku a v podstatě neuvěřitelný humorný potenciál. Ale i když je to film vtipný, je vtipný spíše subtilně, onen komediální potenciál nevytěžuje ani zdaleka naplno. Nakonec totiž sklouzne spíše k melancholickému bilancování a balancování nad tématy uměleckých ambicí, úspěchu, žánrů a geniality... a tehdy se mě dotkl jeden z momentů vyřčený boomery, kteří to mají ve skutečnosti v hlavě často srovnanější nežli avantgardní svobodomyslná mládež: z utrpení hudba nevzniká, na muzikálnost nemusí mít žádný vliv. Mít duševní nemoc (trápení) je spíše smutné, nikoli umělecky plodné, a tím atraktivní. (23.10.2022)

Frank se našel kdesi na pomezí mezi absurdní skandinávskou komedií a britským sarkasmem a ta pozice mu nesmírně svědčí. Je totiž originální, bizardní, dojemný, zajímavý a především skutečně vtipný. Jeden z mála filmů v poslední době, u kterého jsem si po odchodu z kina řekla, že ho ráda uvidím znovu. (21.06.2014)