Frank

Freak folková esej o kreativitě, vnitřních běsech, vysněných deskách a sociálních médiích zaujme především tím, s jakou lehkostí dokáže střídat polohy mezi srdceryvným patosem, zemitým humorem a vršením popkulturních odkazů. Zasazení zmíněných sociálních médií do samotného vyprávění, chcete-li do dramatického oblouku, můžeme číst tak, že tvůrci přicházejí s receptem na „vypořádání se s hypem" už během samotného filmu, bez nutnosti dalších ex-post diskuzí, přičemž to nelze vnímat ani trochu alibisticky. Nakonec je to vlastně takový malý osobní film, který v samém závěru možná hřeje o něco více než by měl, což plně vynahrazuje to, že jsem se u některých pasáží smál nahlas. (22.06.2014)

Pro mě nejočekávanější film letošních Varů, možná proto toto hodnocení níže. Nemohu říct, že by mě to nebavilo. Příběh z pohledu člověka toužícího po hudebním talentu a slávě, jakožto rozkladatele šílené kapely, která o slávu zase tak moc nestojí, pracuje s dozajista originálním námětem. Pro mě však vyprávění samotné obsahovalo zbytečné a tím pádem rušivé elementy. Chápu, proč je vypravěčem Jon, nový člen kapely, jenž toho ví nejméně o ostatních členech. Nerozumím však tomu, proč ve svých voiceoverech občas popisuje to, co se doopravdy děje v obrazu. Tím se tento doprovod stává docela zbytečným. Jediným vysvětlením pro mě je, že jakožto člověk toužící po něčem tak banálním, jako je uznání jeho vlastního talentu, namísto požitku z opravdové hudby, využívá jednoduchého vyjádření situace pro obecenstvo. Jednoduché jsou také některé vtípky, nespočetkát viděné v jiných filmech (např. roztroušení "lidského popela", který skončí na lidech okolo). Zklamalo mě mimo jiné i to, jak obyčejně je odhalena tak tajemně magická postava, jako je Frank. Dokázala bych si představit, spoustu jiných závěrů, ale fyzické odhalení mi vlastně ve výsledku nepřipadá až tak zásadní. Pravda, že na konci postavy dochází k tomu, po čem doopravdy touží a Jon si uvědomuje své chyby, v tuto chvíli ale očekávám ještě něco navíc, než záběr na odcházejícího Jona (který vlastně ani není potřeba, v tomto případě by stačilo ukázat opuštěné pivo, tím je to jasné). Z velkého potenciálu ústředního nápadu se podle mě podařilo uhájit hlavně to, že film je hudební. Když Frank hraje, tak si člověk říká, že by mu vlastně až tak nevadilo zavřít se s ním na chatu v lesích a na koncerty se vykašlat. Další obhajobou jsou přesvědčivě zahrané komplikované charaktery, s důrazem na výkon Michaela Fassbendera, sice schovaného pod maskou, ale nejlidštějšího a vlastně nejživějšího ze všech. (10.07.2014)

Frank se našel kdesi na pomezí mezi absurdní skandinávskou komedií a britským sarkasmem a ta pozice mu nesmírně svědčí. Je totiž originální, bizardní, dojemný, zajímavý a především skutečně vtipný. Jeden z mála filmů v poslední době, u kterého jsem si po odchodu z kina řekla, že ho ráda uvidím znovu. (21.06.2014)

I do not love you all! Hm, taká hipsteřina hrajúca sa zbytočne na niečo viac, resp. nasilu alternatívna komédia o alternatívnej kapele pre kvázi alternatívnych divákov. Na podivného Franka nosiaceho na hlave veľkú masku som sa dosť tešil a uznávam, že v jadre to je značne originálny, zaujímavo bizarný film s príjemnou dávkou sarkastického nadhľadu a s ironickými narážkami na život a vtipné to v pár momentoch skutočne je, lenže naplniť nejaké „vyššie – čítaj: artové“ ambície sa nepodarili, aj keď sa o tom film vehementne snaží. Nejakej kritiky tu je zúfalo málo a scvrkáva sa len do prázdnych a jednoduchých myšlienok typu „fuj, zlý mainstream – oslavujme alternatívu!“ bez širšieho kontextu. O nejakom hlbšom spracovaní témy sa veľmi nedá hovoriť. Na pozadí toho sa navyše pohybujú až príliš divní, prípadne nedostatočne výrazní členovia kapely, ktorí jednoducho nie sú zaujímaví a tak si k nim divák nevytvorí žiaden hlbší vzťah (prekvapivo aj inak môj obľúbený Fassy mi tu prišiel nejaký nemastný, neslaný). Tým pádom plnohodnotne nefunguje ani to záverečné preklopenie do osobnej drámy. Vo výsledku to určite nie je zlý film a je to taká zaujímavá alternatíva k mainstreamovej tvorbe, len tou alternatívou by film chcel byť možno až priveľmi a pritom v ňom chýbajú silnejšie myšlienky. Smiať sa pri tom až tak veľmi nedá, takže ako komédia to nezafunguje a aj tá dráma v závere nemá dostatočnú silu. Preto skôr priemer a sklamanie. Nabudúce si svoju povinnú dávku hipstera doplním radšej u Wesa Andersona, ktorý ma uspokojí určite viac. Frank mi nebol až tak po chuti. CELKOVO: 2,5* (5/10) (19.09.2014)

Slušnej mindfuck, ale zase ne až tak weird, jak by to asi samo chtělo být. Domhnall s každou další rolí úspěšně trénuje schopnost krást si celej film pro sebe, Fassy charizmatickej i s tou blbou kebulí a hudba taková, že by to chtělo natočit jako plnohodnotný album. Jo, takhle nějak si představuju tvůrčí proces takových Deerhoof. #chinchilla (03.08.2016)