Fantozzi

Tak tohle je ta slavná italská komedie Fantozzi? A proč je vlastně tak slavná? A ona je to vůbec komedie? Já bych řekl spíše taškařice, a v mnoha případech trapná taškařice. Italská kinematografie mi nikdy moc neseděla (čest výjimkám s Hillem a Spencerem) a nezmění se to ani po Fantozzim. Paolo Villaggio komediální talent má, ale nedokáže ho dostatečně zúročit. Nejvtipnější moment byl lyžařský výstup a to byl vlastně jediný vtipný moment. A koukat na to sto minut, to raději sledovat estrády na Nově, kde se zasměju víc. (27.12.2007)

Komédia je to ako vyšitá, ale moc nasilu až je to trápne. Dejovo je to slabé až tupé a primitívne, množstvo zdanlivo vtipných scén tvorí tento nekompletný a nič nehovoriaci film. Maléry pána účtovníka ešte ušli, druhé pokračovanie bola katastrofa a absolútne fiasko a Zrodenie je niečo medzi tým. Na niektorých scénkach som sa zasmial alebo aspoň pousmial, no pri ďalších som opäť krútil hlavou a prizeral katastrofálnemu vtipu, ktorý je v mnohom pod úroveň. Villaggia už mi stačilo. Zrodenie, Účtovník 1 a 2 mi úplne stačí a neviem či si niekedy budem mať chuť zopakovať nejakú Paolovu jazdu. 40% (11.08.2008)

První setkání s panem účetním Ugem Fantozzim, jeho ženou Pinou, slečnou Silvániovou, účetním Filinim a dalšími. První nesmělé kroky vstřícnosti ke slečně Silvániové Fantozziho doslova a do písmena bolí. V tomto díle poznáme pana účetního dokonce jako fotbalistu, tenistu i lyžaře. Jestliže někomu během silvestrovských oslav zničí auto, kdo to asi bude ? (19.03.2011)

Jako školáka mě kdysi Maléry pana účetního hodně bavily, nečekal jsem ale, že by mi dneska tenhle ultrasmolař ještě mohl něco říkat. No a ejhle, posílání do horoucích troškovských pekel se nekoná. Nejen že je to místy hodně zábavné (fotbalové utkání, japonská restaurace), ale ten humor, hrubý jako štěrk, má snad i nějakou tu Hodnotu. Fantozzi je neustále tak drtivě ponižovaný, že mi je ho prostě líto a ze všech těch úspěšných chytráků, papalášů a aristokratů kolem je mi zle. Takže je v tom i nějaká sociální angažovanost nebo si jí jenom představuju? Možná je to prostě jenom taková ta lidová sranda bez bryndáku, která podobné myšlenky vyvolává spíš mimoděk. Rozhodující je ale výsledný pocit a ten v tomhle případě jde výrazně do kladných čísel. 70% (16.02.2010)

Jediná postava italské kinematografie, se kterou se dovedu plně a dokonale ztotožnit. Paolo Vilaggio stvořil archetyp hrdiny, který si získává sympatie diváků nejen úšklebky, komickými grimasami a výmluvnými gesty, ale především tím, že zhmotňuje a zpodobňuje jeden ze zásadních rozměrů lidství (a snad všech živých bytostí), a to: snahu přežít. Za cenu ústrků, ponížení, výsměchu, tělesné úhony aj. obtíží se snaží projít všemi nástrahami života a ukázat tak svou nezničitelnost. Filmy s Fantozzim jsou jako cyklus ikona svého žánru a některé z nich učiněným majstrštykem. V porovnání s nedostižným třetím dílem má tento první díl několik slabších míst, ale stejně je to skvělá zábava... každý kdo má v sobě, alespoň špetku zaměstnaneckého naturelu, však, myslím, nemůže tento druh lidové zábavy odsoudit. (07.06.2016)