Obsahy(1)
Situační portrét jednoho z nejvlivnějších mužů české současnosti, politika a podnikatele Andreje Babiše. Filmový štáb jej několik měsíců sledoval v záři reflektorů i v jejich stínu. Setkává se také s osobnostmi, které o Babišovi vydávají nevšední osobní svědectví. Vzniká tak ojedinělý filmový vhled do světa moci. Dokument představuje Andreje Babiše především jako veřejného činitele, který i v politické praxi používá metody, jimž se naučil při své podnikatelské činnosti. Kamera jej zachycuje v neustálém pohybu, na nejrůznějších akcích, mítincích, při osobním setkávání s občany. Je schopen mluvit s bezdomovci a vzápětí jej vidíme, jak anglicky nebo francouzsky konverzuje se zahraničními diplomaty. Na veřejnosti a před kamerou se projevuje ze své lepší stránky. Nikdo však není dokonalý – Babišovu odvrácenou tvář ve filmu charakterizují jeho bývalí spolustraníci a odpůrci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (193)
"Neměl jsem mandát kurva jako". Myslet si, že tobě natočí Vít Klusák vlezdoprdelovskej (nebo normální) dokument, na to musíš být fakt blbej. Nebo aspoň totálně zaslepenej svojí mocí (Maucta pane Babiš, kávičku/koblihu pane Babiš?). Za sebe mužu říct, že mi to přijde observační dost (přesně podle toho, co o sobě film sám říká) a že Burešovi stačí dát prostor, aby se sám ukázal. Chtělo by to druhej díl, kde bude vysvětlovat, že "to je někoho z holdingu" a "co je vám do toho, kde a jak jsem vydělal 2 miliardy". Dal bych akorát míň prostoru tomu zhrzenýmu zemědělci (pan Rada), protože na jeho příběhu toho dost smrdí a v jeho případě na tom Babišovo univerzálním "lžete!" asi bude něco pravdy. Nešťastný chudák pan Babiš vyvrací lži o své osobě v dokumentu. #podraz #měl-jsem-z-toho-traumu #kurvajako #sorryjako (75%) ()
Miluju Babišovy projevy, jeho motýle i ty co měli přijít a nepřišli. Nyní jsem okouzlena Babišem tanečníkem. Dokázat udělat během celé písničky Beatles jen dva pohyby, to už vyžaduje notnou dávku sebezapření. Babišův tanec je blíže pohybům paraplegika, než Baryšnikova, ale jeho okolí stejně radostně hýká blahem a dává svému kultu znát, že tančí božsky. O slovenském Caponem zabydlivším se v české politice se mnoho nového nedozvíme, ale naprosto dokonale se můžeme přesvědčit o jeho totální sebestřednosti. ()
Vít Klusák se potkal s egem větším, než je jeho vlastní, a svým osobitým tvůrčím stylem na hranici sebestřednosti, vcelku slušně zaskóroval. Rozumím vlně kritiky ze strany novinářů a komentátorů, že dokument neříká nic nového člověku, který se o postavu Andreje Babiše zajímá, ale uceleně shrnuje vše pro ty, jejichž rozhled končí u klobásou umaštěného Pleslova fanzinu (loooool, vy nuly!). Ano, jsou to povětšinou mluvící hlavy Burešových oponentů, ale ono vlastně dávat prostor k vyjádření člověku, jehož mediální dosah a možnosti jsou téměř na maximu, je vlastně zbytečné. Protagonista sám sebe shrne v závěrečné reakci po projekci. Navíc konečně rozumím tomu, proč se o Babišovi mluví jako o muži bez vlastností. Zachází s nimi totiž jako s Pokémony, chce je mít všechny a vlastně tak bezděky vyplyne napovrch jeho rozbředlost obyčejného slovenského burana, který se jenom naučil, jak v tom chodit. Doufám, že za pět na AB budeme vzpomínat jako na divoký výstřelek podnikatelských devadesátek, který to chtěl dát i v novém miléniu, a nebudeme nuceni koukat na pokračování. Jo, bude líp! ()
Ve filmu zazní hodně silná obvinění, třeba od bývalého dodavatele Babišova koncernu, ale chybí přímá konfrontace protivníků, jenom se krouží kolem. Babiše charakterizují jiní, leckdy osobitě – Donald Trump, jehož jsme si zvolili, muž zvyklý rozhodovat není demokrat. Ale jaký skutečně je, zase nevíme, respektive na konci víme totéž co na začátku. Kamera zachycuje více méně zábavný, leč známý povrchní folklor: že rozdává koblihy domácím voličům a bonmoty v angličtině i francouzštině, že za výraz dobra považuje večírky pro zaměstnance i diplomaty, že je netrpělivý a nesnáší čekání: „Nechápu, proč to tak trvá, jste pomalí, nevykládejte mi o tom, udělejte to!“ Ovšem právě tohle Babišovi v zemi, která nenávidí komise, schůze, projevy a prostoje všeho druhu, body spíše přidá. Naopak i jeho voliče mohou zaskočit vulgarity z Babišových úst, přičemž telefonát: „Co zas píše ten blbeček, nechte mě mluvit, ku..a“ ještě nepatří k nejostřejším. Filmařský mikrofon nicméně přijal, věděl, do čeho jde, tady Babiš nemůže žehrat na nikoho jiného než na sebe. Vyrovnáno, 1:1. Z předvolebních momentek vytěžil režisér Vít Klusák pár kouzelně bizarních detailů od užaslého žebráka obdarovaného pětitisícovkou po reklamní masáž dětí výrobky politikova impéria, která paradoxně nikomu nevadí. Zato mechanismus kampaní a vnitřních bojůvek nudí napříč stranami; Babiš nebude jediným divákem, který tu zívá. Opravdu zajímavý, ba napínavý začne film být až při závěrečné přestřelce, kdy Babiš hněvivě reaguje na to, co v něm viděl – jenže to mělo být obsahem Matrixu AB, ne pouhou efektní tečkou, v níž je zaděláno na několik žalob. A Babišovo konečné: „Ale klidně si to pusťte, mně je to šumák!“ může nahrávat dojmu, že velkorysý gentleman porazil malicherné rýpaly. ()
První, co jsem si při sledování filmu uvědomil, že svět politiky je úplně jiný svět, marťanský svět. A že o něj ani trochu nestojím, je mi odporný. Díky tomu, že se o něj nezajímám, tak do něj nevidím a nerozumím mu stejně jako 95% obyvatel planety. Obyvatelé Čech touží spatřit světlo na konci tunelu a prozřít, dozvědět se pravdu. Málokdo by ji ale unesl. Pravda je prostá jako Andrej Babiš sám. Za usmívajícím chlapíkem rozdávajícím koblihy se skrývá neúprosná kudlanka hlídající své úspory. To je v případě podnikatele takovýchto rozměrů v podstatě v pořádku. S demokracií, nebo alespoň s jejím zdáním, to ovšem nemá co dělat. Vít Klusák vsadil na nevinný dokument s údernou pointou. Myslím, že to udělal dobře. Závěr je působivý a výstižný. Ode dneška se Babiše budu bát zase o něco víc. 80% ()
Galerie (9)
Photo © Česká televize
Reklama