Český žurnál - Série 3 (2015) (série)
Five Births
Režie:
Erika HníkováScénář:
Erika HníkováKamera:
Lukáš HyksaHrají:
Bohuslav SvobodaObsahy(1)
Dokument o opuštěnosti, separaci a neosobním přístupu v praktikách jedné české porodnice. Cyklus Český žurnál přináší autorskou reflexi důležitých problémů z různých oblastí společenského a politického života. Dokumentární film Pět zrození vznikal během dvanácti dnů v porodnici vinohradské nemocnice v Praze, kdy se štábu podařilo zachytit průběh pěti porodů.
Mezitím, co zoufalí a neinformovaní muži čekají na nemocničních chodbách, rodícím ženám jsou podávány chemické látky na urychlení porodů, aniž by jim lékaři vysvětlili, o jaké látky se jedná. Po urychlených porodech dochází běžně k separaci novorozeňat od matek, prý aby si rodičky odpočinuly. Lékaři tak ignorují doporučení Světové zdravotnické organizace, která jasně říká, že oddělení matky a dítěte v první hodině po porodu je pro budoucí imunitu novorozence škodlivé. V dokumentu tak opakovaně zůstávají opuštění všichni aktéři porodu, rodiče i právě narozené dítě, a vzájemně tak nemají šanci se v klíčové poporodní fázi sblížit. Film v pěti kapitolách pozvolna odkrývá necitlivé zákulisí porodní mašinérie v České republice, kde se zdá, že na prvním místě je správně vyplněný papír a rutinní přístup zdravotnického personálu.
Film režisérky Hníkové tak zásadním způsobem přispívá do bouřlivé diskuse kolem podoby a formy českého porodnictví.
(Česká televize)
Recenze (46)
Nevidím tento dokument jako jakoukoliv sondu do českého zdravotnictví či nepotřebnou obžalobu. Porodnictví je zkrátka práce, sestry se baví mezi sebou, nejsou pravděpodobně placeni dostatečně, tatínci čekají dlouho... prostě normální "problémy," které vám snad nebudou novinkou. Dokument kde jsme tou pověstnou mouchou na zdi, a je to celkem nuda. Ale u posledního porodu se přehodíme do úplně jiného filmu. K intenzivního porodu, kde jde o drama, emoce, bezmoc. Vše je skvěle vygradované a dlouhé minuty kdy nastávající maminku nutí k podepsání nějakých dokumentů či doplnění informací do databází je nesnesitelných. Je to intenzivní, je tam krev. Kvůli posledním 20 minutám rozhodně doporučuji... pokud máte dostatečně silný žaludek. 50 % ()
Erika Hníková a její příspěvek dokumentárnímu cyklu Český žurnál. Ačkoliv bych si od dokumentu představoval větší nestrannost a rozptyl (více porodnic / případů), nelze režisérce odepřít zajímavou ukázku z porodnice ve FN Královské Vinohrady. Po zhlédnutím musím říct, že chování personálu (od naparujícího se Bohuslava Svobody až po uklízečku) zde není v pořádku. Divák má pocit, že se dívá na velkovýrobnu dětí, kde není čas na trpělivost (i když toto slovo několikrát slyšíme třeba i z úst Svobody) - ba naopak - čím dřív je dítě venku, tím líp; místo rodící maminky může zaujmout další a penízky se sypou... ()
Pro mě ten dokument selhává na tý nejzásadnější rovině - dokumentární. Beru do určitý míry to, že i dokumenty jsou autorskym dílem a určitou subjektivní výpovědí režiséra, abych ale něco já osobně označil za dobrej dokument, tak pro to mám kritéria mnohem náročnější - musí civilizovat, informovat o seriózních a podloženejch faktech, nesmí hledat senzace a vyvolávat hysterii, ale musí vytvářet podhoubí pro střízlivou diskuzi. Musí informovat komplexně, nezamlčovat, nepřekrucovat, nesmí bejt návodnej nebo citově zabarvenej. Dokumentaristi maj jedinečnou šanci pozitivně ovlivňovat to, o čem a jak se ve společnosti mluví; a pokud svou práci neodvedou seriózně, kultivovaně a konstruktivně, tak touhle šancí mrhaj a pro mě tim selhávaj. A selhává v tom pro mě i ČT - je to obrovsky citlivý téma a pokud někomu zadali, ať vytvoří dokument o českym porodnictví, dali mu na to deset natáčecích dní a jednu jedinou porodnici, a pokud přesto čekali, že vznikne něco obstojnýho a seriózního, tak je něco špatně. Smysl by samozřejmě mělo natáčet ve více porodnicích, za delší časovej úsek (nějak časosběrně), dělat rozhovory s maminkama (před i po, a to i s velkym odstupem), s doktorama, porodníma sestřičkama, sestřičkama na šestinedělí, tatínkama atd. atd. Taky by bylo dobrý neklást návodný otázky, nepromítat tam k režisérkou vybranejm lékum zavádějícím způsobem (a bez informování o kontextu a situaci) jejich nežádoucí účinky, bylo by dobrý nemít jedinej zdroj citací WHO, bylo by dobrý dávat odpovídající disclaimery stran celkovýho počtu porodů, zasazení do celkovýho kontextu v ČR a nějakou jasnou poznámku zmíňující, jak zoufale malej vzorek čehokoliv ten dokument zachycuje. Bylo by dobrý natočít něco míň militarizujícího, co jde na ruku všem těm fundamentálním aktivistům brojícím proti moderní medicíně, něco střízlivě rozvážnýho, míň tendenčního a prvoplánovýho - bylo by dobrý natočit něco, co když zmíní pohled/problém A, poukáže i na pohled/souvislost B (případně C apod.). Asi jsem idealista, ale tohle jsou moje nároky na dobrej dokumunet, zvlášť v týhle citlivý oblasti. I tak je ale v Pěti zrozeních vidět spousta věcí, která je prostě strašně špatně - abych byl upřímněj, bylo mi po zlídnutí fakt smutno, fakt mi z toho nebylo hezky. Hnusná je i ta nemocnice samotná, já osobně bych tam nechtěl bejt ani minutu. Souhlasim s tim, že porodnice maj hodně co zlepšovat, odd. šestinedělí snad ještě víc (nejsem žádnej fanatickej zastánce toho, jak to dnes funguje), stejně jako souhlasim s tim, ať si každá ženská rodí tam, kde se (v rámci schůdnejch možností) cejtí nejlíp, ten dokument ale na mě působí tak, že byl natočenej jenom proto, aby to dnešní nemocniční porodnictví očernil a odsoudil. Je to u nás ale tak trochu pole neoraný a i špatně odvedenej dokument způsobil, že se o tom zase začalo trochu víc mluvit, takže i tohle bylo k něčemu dobrý. WTF moments: Ta krvavá bota už byla fakt moc. Koho překvapuje, že se u porodu objevuje i krev, tak nemá právo točit dokument o porodech. () (méně) (více)
Další z několika málo sond do českého porodnictví současné začátku 21. století. Někdy mám pocit, že se zas tolik za posledních dvě stě let nezměnilo, bohužel. Ano, vybavení máme špičkové, lékaři i sestry jsou na vysoké odborné úrovni, ale z porodnictví se stal stroj na děti. Postrádám tu jistou (alespoň minimální) míru osobního přístupu a empatie. Což dokazuje již zmíněný postoj MUDr. Svobody (Hlavně musíme mít trpělivost x Teď to trochu urychlíme). Pokud jde o medikamenty, lékařský personál by měl samozřejmě pacientku seznámit s účinky - včetně těch nežádoucích - medikamentu, který chtějí pacientce podat. Na druhou stranu si nejsem jista, do jaké míry je to v danou chvíli pro pacientku relevantní a do jaké míry to potřebuje vědět. Zpátky k Pěti zrozením. Dokument je to určitě zajímavý, poměrně jasně vystihl, co chtěl svým divákům říct a vzhledem k tomu, že Erika Hníková se v tématu českého porodnictví pohybuje už déle (je autorkou konceptu české dokusoup Čtyři v tom), jsem zvědavá, s čím dalším přijde. ()
Ohledně stavu českého porodnictví se rozhodně přikláním k názoru režisérky a myslím si, že z valné části zastydlo v hluboké totalitě, nerespektuje porod jako přirozeně plynoucí fyziologický jev a myslím, že dokument tohle docela i ilustruje zobrazením odosobněného prostředí a přístupu. Jako dokument ale tenhle film za moc nestojí. Forma nebyla zvolena šťastně, příliš tlačí na pilu, nenechává moc prostoru pro interpretaci a tím pobouří ještě víc příznivce současného stavu, který bere porod předně jako problém a rodící ženu jako pacientku (těhotenství a porod není nemoc!) a vůbec ne jako svéprávnou klientku. Snaha o maximální dramatizování naprosto normálních věcí taky na objektivitě moc nepřidá (záběr na krvavou botu - jo, u porodu teče krev, nebo na porodní asistentky, které se baví o nákupech - proč by ne když se zrovna nic neděje). Myslím, že je třeba se tímhle tématem zabývat, ale dokument Pět zrození asi není tou nejlepší cestou, jak vyvolat diskuzi, která povede ke změnám, přestože z některých zachycených okamžiku mrazí (celé prostředí nemocnice, osamělá miminka a maminky, celá osoba pana Svobody, upoutání na lůžko v první době porodní, urychlování porodu, tlačení na břicho!, ...). ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama