Ubytovny (S03E03)

Pan Kratochvíl si opět autorský vybral svůj fetiš - cikány. Tentokrát je využil/vložil do ubytoven. Že se to týká i "bílých ďáblů" ho moc nezajímalo :) . Opět skrze svůj autorský demagogický dokument příkladně zlynčoval většinovou společnost. Samozřejmě nekoncentroval svůj pohled na osobní odpovědnost (několikrát mu to pár lidí připomnělo - marně). Podle něho by se měla česká společnost vytvořit dokonalé podmínky (hlavně pro menšiny) - klidně i na svůj úkor. Sponzorovat je z daní je přece "morální" povinnost . Pan Tomáš Kratochvíl je pomatený ultralevicový aktivista, který dostává nehorázný prostor pro svou tvorbu v ČT. Pan režisér je takový produkt současného multikulturního, korektního, "humanistického" brainwashingu. Aktivistka Čonková byla speciální bonus :) :) :) ...byla výborná. Ta malá skřetice vyhrožovala, téměř plakala, úmyslně vyvolávala konflikty...svým chováním určitě spoustu lidí přesvědčila. -75%...SEPTIK!!! (30.11.2015)

Zajímavý téma, kulhající zpracování, Kratochvíl super naopak Čonková je úplně klasická ukázka toho, proč spousta lidí nemůže "sluníčkářům z neziskovek" přijít na jméno - hysterická, ublížená, naivní, přesvědčená o vlastní důležitosti. Popravdě mít hotel, tak budu rád, když nebudu muset ubytovat partu nácků, protože se mi prostě nelíběj. Výmluvy na čórky jsou ale směšný... Nejlepší mi přišla ta ukázka práce úředníků, to je bohužel přesný... (02.12.2015)

Systém šetřící na znevýhodněných sám sebe ochuzuje o naději, že by z nich mohlo vzejít něco přínosného. Bude-li saturace těchto znevýhodněných zastropována životním minimem, obrazně řečeno jednou postelí a tím nejumělejším žvancem, bude systém v zájmu udržení bezpečnosti jen generovat čistou ztrátu. Nicméně, vlastní bydlení, jehož potřebu předlistopadový režim obsluhoval mnohem plošněji (zatímco kapitalismus ze sta s dostatkem rád dělá deset s nadbytkem), opravdu není žádné lidské právo, žádná samozřejmost, a jestliže je někdo nabyl pohodlněji, neznamená to ještě, že by se všichni měli dělit o tentýž standard s těmi, kdo je takto snadno nabýt nemohou, a občan musí přece rozumět, že nic není zadarmo a že i dnes, kdy se o prostor a stravu nezabíjíme, jsme povinni přizpůsobit svůj životní rozvrh našim možnostem; nelze proti těm, kteří si na své živobytí musejí vydělávat, z čehož jsou jim přímo úměrně výši odvodů vypočítávány možné budoucí, nejisté důchody, argumentovat tím, že jim formálně vzato jejich důchody budou hrazeny z peněz tou dobou již odváděných generací, v níž budou, aniž by kdo dopředu věděl, jak, figurovat i potomci sociálně slabých, takže není prostě žádná spolehlivá kalkulace, podle níž se například společnosti vyplatí, bude-li dnes investovat do těchto potomků násobky toho, co zatím viděla od jejich předka; občan, který tuto konsekvenci nechápe a ohání se dětmi, jako by to byli žetony a my mu za ně automaticky měli být vděční, není dost příčetný na to, aby mu společnost vycházela vstříc. Underwood to řekl přesně, že „nemáme nárok na nic“, protože si stačí prolistovat trochu historických knih a zamyslet se, na co měl člověk asi tak nárok, když neexistovaly sociální mechanismy dneška, ba dokonce když se o každý stupidní metr vedla krvavá řež. Na co máme nárok v případě systému, do něhož se narodíme a na jehož chodu se svým odpovídajícím způsobem podílíme, co tento systém samotný legitimizuje a lze proto nazvat nárokem, je příležitost a samozřejmě spravedlivá odměna, resp. masově přesvědčivý, dlouhodobě udržitelný redistribuční model. Ale ani na ty nemáme nárok nějak fundamentálně již proto, že jsme lidé, nýbrž právě z titulu systému, který se přívlastkuje moderním a demokratickým, takže si při tvorbě vnitřního smluvního kódu měl dát záležet na tom, aby nevyústil v katastrofu, jaké lidstvo pamatuje z dob minulých. (29.11.2015)

Sociální bydlení je třeba, o tom není pochyb. Ale aktivistické házení špíny na všechny a všechno kolem ho nevyřeší. Zvláště když jedni mají představu, že by se měly přidělovat byty hned a rovnou na náměstí v centru měst a druzí, že je třeba ty lidi nejdřív na samostatné bydlení připravit a že zajištění dostatečného množství bytů bude něco stát, takže plně v duchu přísloví "sto chytrých hlav znamená jednoho velkýho blbce". A kdo že to sociální bydlení na MPSV vlastně dělá pane Ripko? Co třeba bývalá mluvčí vaší platformy, která je dokonce vedoucí oddělení sociálního bydlení, které předpis tvoří.. Hysterie posvěcená ČT. (03.02.2016)

Ve výsledku má pravdu silně nesympaticky působící ministryně Marksová-Tominová-Engelsová, když na kameru vytýká tvůrcům, že nedodržují okruhy otázek a stále dokola slučují ,,anticiganismus v strukturální podobě" a problém sociálního bydlení, což je koncepční i ideologický problém celého dokumentu (a zjevně i uvažování aktivistů), zatímco první teze je projevem extrémně levicového pohledu na svět a přesně zapadá do ideologického kontextu přeživšího multikulturalismu, který dovedl Evropskou unii tam, kde je, druhý bod je skutečným a hodně palčivým problémem současného Česka. Sociální síť a institut sociálního bydlení, tak jak je nastaven v ČR, totiž přestal plnit svou funkci a stal se potichoučku předmětem nelegálního a eticky velmi kontroverzního podnikání, v němž jsou sami sociálně vyloučení obyvatelé bráni coby rukojmí v mechanismu vyplácení sociálních příspěvků na bydlení, v němž (záměrně) neexistuje platový strop a anonymní skupina podnikatelů vlastnící po celé republice sociální ubytovny inkasuje každého dvacátého v měsíci od českého státu prostřednictvím sociálních úřadů netržní a nepřiměřeně vysokou masu peněz, přičemž je nanejvýš pravděpodobné, že daná skupina podnikatelů je přímo pro/napojená na politické strany, jelikož bez jejich podpory by daný mechanismus nemohl tak dlouho fungovat (zvlášť když je již nějaký čas vystaven mediálnímu zájmu a tlaku). Tohle ovšem není dokumentární film, nýbrž nepokrytý aktivismus placený z veřejnoprávního rozpočtu. (02.12.2015)