Český žurnál

Investigativní novinařinu si představuji například takto. (09.12.2015)

Co je silně zakořeněno ve správě věcí veřejných? Přesvědčení, že ti, kdo žijí v nepříznivé sociální situaci, si za svou situaci můžou sami, a podpořit je je ztrátou času, peněz a konec konců i své dobré pověsti. To je tou největší překážkou, která brání zlepšení a naopak situaci ještě zhoršuje. To je vidět od vlády až po města. Zužování problému pouze na anticiganismus, čehož se dopustili tvůrci dokumentu, je dost nepřesné. // Že se do dávek na bydlení, tj. do hašení důsledků a neřešení příčin, lijí miliardy ročně a částka pořád narůstá, takže pak někdo přijde s "řešením" - snížit dávky? Že je potřeba dalších sociálních služeb, na jejichž provoz drze čerpáme z evropských fondů a radujeme se, jak jsme ušetřili ze státního rozpočtu (co až podpora skončí, neřešíme, nepotřebujeme)? Že neřešením problému sociálního vyloučení celých rodin a skupin lidí (a Romů ve značné míře) narostl za posledních 8 let počet sociálně vyloučených lokalit (tj. části měst se v ně proměnily) třikrát? Dosavadní odpověď ze všech stran zní: No přece nebudeme pomáhat sockám. // Pokud se u nás sociální politika bude nadále brát jako něco "za zásluhy", "za slušné chování" a ne jako soubor nástrojů a opatření, která v důsledku vedou k sociální a ekonomické udržitelnosti celé společnosti, snad nechci ani vidět, kde budeme za dalších deset, dvacet let. ___ Anticikánské vtipy zasílané mailem nebo protiislámské hoaxy vyvěšované na nástěnky na chodbách ústředního orgánu státní správy nejsou žádnou výjimkou. Personální složení úřadů se podle mě nijak významně neliší od struktury běžné společnosti. Zaměstnanci věnující se sociálnímu začleňování jsou lidmi, kteří kolegyni s vietnamským jménem říkají Ťing ťong, bráni jako ti naivové, co mají rádi cikány a bezdomovce. Na konferenci o možnostech a nástrojích sociálního začleňování v obcích jde první otázka (tedy vlastně druhá, první jde na uprchlíky) na to, co s lidmi, kteří se začlenit "nechtějí". Ne aby starosta řekl, co obec udělala, jakou má znalost o problémech na svém území, jakou podporu nabídla, s jakým výsledkem a dotázal se, co dělat lépe - ale proč se obec má starat o někoho, kdo "nechce". Co s tím? ___ Anticiganismus je jen součástí tohoto obrovského problému, ale podle mě nikoliv strukturalizovanou a ne vždy přítomnou. Nicméně v žité realitě je romská etnicita v přístupu k bydlení nakonec téměř definitivní stopkou. Ne sociální nebo finanční situace, prostě "cikány tu nechceme". Že tu tahle bariéra stojí, je ověřený fakt a je třeba se s ním popasovávat. Ale trochu jiným způsobem než aktivismem postaveném na nutně podezřelém hesle "my jsme svatí, za všechno můžou oni", jen z druhé strany. To v důsledku jen podporuje představu, že někdo musí být takový nebo makový, aby mu jiný pomohl. Nakonec jen další alibi pro nicnedělání. (08.12.2015)