Orange Is the New Black

Ve stoje tleskám Netflixu, který během jednoho roku přišel ne jen s jedním, ale hned se třemi klenoty seriálové produkce Jenže zatímco House of Cards bylo díky britské předloze i hvězdné záštitě sázkou na jistotu, a kýžené pokračování Arrested Development splněným snem fanoušků tohoto kultu, Orange Is the New Black mělo podmínky jako nijak zvlášť nevynikající drama mnohem těžší. Prvním trumfem je hned vedle zajímavého a bohatého prostředí vynikající obsazení v čele s neodolatelnou ústřední Piper a tou dost možná nejvíc sexy dračicí Alex. Ty krásné ženské (ač většinou ne tolik navenek) se prostě nedá nemilovat, tvůrci se mi totiž jejich každodenními radostmi i útrapami trefili přesně do toho sweet spot, kdy jejich příhody jsou sice jednoduché, vtipné i dojímavé, ale přitom ne banální, často i hodně drsné, a především tak hřejivě lidské, jak je to jen možné. Prakticky žádná postava tu není jen do počtu a postupné odvyprávění jejich pohnutých osudů to dokazuje. Ten pocit vlastně perfektně vystihují už i skvělé úvodní titulky. Jak první, tak i druhá řada jsou bez jediné chybičky a nemám nejmenší pochyby o tom, že si OITNB své kvality udrží až do blížícího se skončení trestu hlavní postavy. Tvrdit, že je třetí série mírným zklamáním by bylo trochu pokrytecké, ale nemůžu se tomu dojmu ubránit. Seriál totiž dál pokračuje v nastavených postupech, a prohlubování dalších postav se pořád daří stejně dobře. Problém mám nicméně s docela radikální proměnou Piper, kdy se prakticky zničehonic naplno projevily všechny negativní stránky její osobnosti najednou - a v tu ránu jsem ji až nepřirozeně moc začal nenávidět, přičemž mi spolu s tím začala vadit jedna z hlavních linek série. Ty ostatní ale zůstávají špičkové. Prostě fenomén. Jen škoda těch předposledních dvou řad, na kterých se už dost podepisuje fakt, že už seriál nemá moc co říct. Pátá série je tak naprosto absurdní a to zanechává dost hořkou pachuť do závěrečného rozloučení s vězením Litchfield. Remember all their faces, remember all their voices, everything is different the second time around. And you've got time. (19.06.2014)

2014: Nakonec jsem neodolal, a neustále doporučovanou internetovou senzaci" loňské sezony zkusil v jednom dlouhém maratonu. A upřímně řečeno, jako první věc, kterou bych rád slyšel od lidí, co tomu dávají maximální hodnocení, by rozhodně mělo být - viděli jste Oz, ano/ne. Protože právě nejlepší vězeňský seriál všech dob je tu zjevnou inspirací, ovšem jeho ženská verze působí jako mockrát přelouhovaný čaj, až z toho vyleze jen taková lehce zabarvená vodička... Proklamovaná komediální část nefunguje prakticky nikdy, a až když se začne trochu něco vážného dít (cca v polovině sezony kdy jde Piper na samotku) vyslouží si show alespoň ty tři hvězdičky. Cast přitom není špatný, a některé zápletky jsou nadhozené nadějně, ovšem to je víc zdůrazní jejich sterilnost - že by si Netflix nemohl dovolit ani to, co kabel před mnoha lety? Každopádně konec první řady je nadějný, pokud pojede druhá v podobném tempu jako posledních několik dílů první, vyslouží si to o hvězdu víc... EDIT 2019: jednu chvíli to nakonec byl můj oblíbený aktuálně běžící seriál, ale poslední sezona, to je opravdu tragédie, čirá agitka, neschopnost nějak uzavřít osudy hrdinů v sezoně, o které předem vím, že je poslední, a speciálně ve srovnání se souběžně běžícím australským Wentworth vypadá OITNB jako hodně amatérský pokus. Škoda. (14.06.2014)

Během dvou dnů jsem to celé zkoukla.. tak je to podle mě dobré. Potěšilo mě, že jsem po dlouhé době někde viděla Lauru Prepon od That '70s show. Ta tu válela, stejně jako Natasha Lyonne a spousta dalších.. ovšem hlavní hrdinka mi přišla jako šedá myška tak trochu.. ale postupně jsem si na ní zvykla. Další z paradoxů, kdy jsem žrala všechny postavy kromě té hlavní. VELKÝ SPOILER - ty pi*o!!! Ten poslední díl?Úplně na konci, jak ji nemohla přestat mlátit a bylo mi jasné, co se stane jsem jen zírala s děsem v očích a ústy dokořán a k tomu zpívali Adeste fideles? What the f*ck??? Úplnou husinu jsem z toho měla. KONEC SPOILERU. Tenhle klenot mě opravdu překvapil. P.S. Nemůžu se dočkat 2. série. Konec 2. série (10. 8. mnou dodíváno.. teprve): Tak jo, v průběhu celé 4. série jsem si říkala, že je to pořád skvělé a něco se tam děje, ale už to není takový ten "wau efekt", tím pádem bych tomu možná i snížila hodnocení na 4*, ale poslední dva díly mě přesvědčily, že je to stále klenot na 5*, oh jeee. Rossa to prostě rozjela a to doslova a do písmene, až někoho neomaleného přejela a nakonec ujela užít si své 3 poslední týdny svého života na svobodu, než ji dojede rakovina. (03.01.2014)

"Viem, že než som sem prišla bola som niekto. Bola som niekto a žila som život, ktorý som si sama vybrala. A teraz? Teraz sa len snažím prežiť deň bez plaču. A bojím sa. Neustále sa bojím. Bojím sa, že tu nie som sama sebou a zároveň, že som. Najdesivejším na väzení, nie sú ostatní ľudia, ale to stretnutie so svojím pravým ja. Tu nie je kam utekať. Tu ťa pravda dobehne"....Piper vo svojom preslove presne vystihla to o čom tento seriál celý je a zároveň aj to čo ma na ňom tak veľmi baví. Nadhľad a istá dávka humoru vôbec nie sú na škodu a vedľajšie dejové línie sú miestami zaujímavejšie ako tá hlavná, čo seriálu tiež veľmi prospieva. U mňa zatiaľ čistých 5* a už sa veľmi teším na novú sériu !! (04.06.2015)

První díl mystifikuje svým vážným a pateticky emočním vyzněním, avšak pokud jej přetrpíte, dočkáte se skvělého a odlehčeného "sborníku" nápaditých, zábavných a barvitě vykreslených charakterů. Jedna zajímavá postava střídá druhou, vyznění zůstává realistické, ale podání je většinou příjemně odlehčené. Je vidět, že Oranžová neaspiruje na druhý Oz - tedy na seriálovou špičku - zdaleka ne každý díl zaslouží plné hodnocení, ale seriál jako celek představující komplexní, funkční mozaiku, přeci jen většinu dnešní vyumělkované, či jiným způsobem odlidštěné/neautentické tvorby nepochybně poráží... 9/10 (26.04.2016)