Nástrahy velkoměsta

Nepopírám, že jsem se při některých scénkách nesmál (koukání vesničanů na projíždějící vlak, přijímací pohovor v pojištovně a určitě by se našly další), ale myslím, že z daného tématu šlo vytěžit více. A tak když bláznivou komedii, tak zůstanu u osvědčených Bláznivých střel s charizmatičtějším L. Nielsenem... (03.08.2011)

Moc nechapu, proc ma tenhle film tak vysoke hodnoceni. Jako film o buranovi je to slusny, ale nic extra, rozhodne jsem videl daleko lepsi, treba na takovyho Bananovyho Joea to nema. Navic by se do role hodil vic treba takovej Paolo Villaggio, pak by to byla blazniva komedie, jenze vtipy v podani Renata Pozzetta nepusobi vubec vtipne. Jednak sem tvurci hazou jeden vtip za druhym a tudiz tu neni zadnej prostor vtipy krapet rozvinout a krome par povedenejch fakt moc vtipny ani originalni nejsou a za druhy, je to cely desne mdly, za coz taky do urcity miry muze hlavni hrdina, se svym stale stejnym znudenym vyrazem. Cekal jsem vyjimecnou italskou komedii a dockal jsem se jen prumerne, s par slusnejma vtipama a zbytecne vaznym koncem. (14.03.2007)

Když mi bylo nějakých dvanáct, třináct let, tak jsem tyhle a jim podobné (Šimon a Matouš) italské komedie miloval. Dneska je nenávidím se stejnou intenzitou. Je to hodně blbá a primitivní zábava, která se vážně hodí jedině pro někoho, kdo buďto ještě nikdy nic lepšího neviděl nebo to třeba nebyl sto pobrat... (02.01.2014)

Vcelku průměrná buranská komedie s hrdinou, který není až tak úplně buran. Scenárista měl nápadů na tři filmy a chrlil vtipy s takovou kadencí, že mu nezbyl čas ani na gradaci, ani na pointy. Renato Pozetto, herec převážně komediálních postav byl v roli úplně ztracený. Ruku na srdce, tohle by nezahrál ani Peter Sellers. Vše okolo moderního bytečku je ovšem perfektní a úvodní vstávání do zimy alespoň skvělé. (29.06.2021)

Od doby kdy jsem Nástrahy velkoměsta viděl uplynulo docela dost času a já si z filmu skoro nic nepamatoval. Proto jsem si ho toto pondělí pustil znovu. Dnes už lépe vím, co je typický italský humor v těchto odychových komedíích a i ten se zde projevuje v podobě některých dětínských gagů, které jsou ale možná až moc jednoduché a nedojdou k nějakému většímu vyponitování, které jsem tady v několiká scénách čekal (natáčení reklamy.) Na rozdíl od některých ostatních komentujích si ale nemyslím, že by filmu pomohla účast Paola Villaggia. Nic proti němu nemá, podle mě by z toho udělal jenom zbytečnou šaškárnu, naopak Pozzettův úsporný minimalistický výraz dobře některé  vtipy vyrovnává, jeho herectví je nenucené a hlavní postava je v jeho podání sympaťák, kterému člověk to štěstí přeje. Základ příběhu o vidlákovi, co se poprvé vydá do města je poměrně srandovní a i přes pár výše zmíněných hlušších  míst nakonec přijemný, páč se objeví i pár opravdu vtipných scén (slepec), humorné podání života na venkově, mini romantická zápletka a celé mi to tak nějak připomínalo lehkou pohádku ze současnosti. Která se ale dobře sleduje a jde o sympatickou podívanou. Takže si myslím, že Nástrahám můžu ty čtyři hvězdy s čistým srdcem ponechat. Stylovou scénu  prvního bloudění městem za zvůků elektronické hudby jsem si pustil i opakovaně. (07.10.2020)