Režie:
Ben WheatleyKamera:
Laurie RoseHudba:
Jim WilliamsHrají:
Reece Shearsmith, Michael Smiley, Peter Ferdinando, Richard Glover, Ryan Pope, Julian Barratt, Sara DeeObsahy(1)
V polovině 17. století zmítá Anglií občanská válka. Malá skupinka dezertérů prchá z bitvy a jejich cesta vede přes přerostlé pole. Zde jsou zajati alchymistou, který se snaží skupinu donutit, aby mu pomohla najít zlato, o kterém je přesvědčen, že je zakopané v poli. Sestup do šílenství a chaosu začíná.
Nejzajímavější a nejpracovitější britský režisér současnosti se představuje se svým daším odvážným filmem, tentokrát natočeným černobíle, a ani tentokrát se nesnaží zavděčit všem. Field In England je navíc prvním britským filmem s revoluční distribuční strategií. Bude uveden zároveň v kinech, v televizi, jako "video on demand" a na nosičích DVD.
(Rob Roy)
Videa (3)
Recenze (115)
[…] jestliže se peče chléb, leckteré jeho části popraskají, a právě tyto pukliny, které jsou do jisté míry proti pekařovu záměru, vypadají jaksi hezky a budí zvláštním způsobem chuť k jídlu. Také fíky, které jsou nejzralejší, praskají. Přezrálým olivám dodává zvláštní krásy právě to, že nemají daleko k hnilobě. Také klasy sklánějící se k zemi, svraštělé obočí Iva, pěna vytékající kancům z tlamy a mnohé jiné úkazy mají daleko do krásy, jestliže pozorujeme každý z nich sám o sobě, přesto však, protože provázejí přírodní dění, přispívají k jeho ladnosti a mívají svůj půvab, takže oku vnímavému a schopnému hlubšího porozumění pro dění ve vesmírném celku jistě se bude zdát téměř každý i z těchto průvodních jevů v celkovém uspořádání čímsi osobitě hezkým. Takový pozorovatel se zadívá se stejným zalíbením na skutečný chřtán šelmy jako na jeho zpodobnění malířem nebo sochařem a svým pronikavým okem vystopuje zrovna tak půvab zralosti u ženy a starce jako kouzlo mládí u dětí. Mnohé takové příklady se arci nebudou zdát přesvědčivé každému, nýbrž jen tomu, kdo má ryze důvěrné vztahy k přírodě a k jejím dílům. Marcus Aurelius Antoninus (2. stol. po Kr.) Hovory k sobě, III, 2 ()
výsledek rovnice jejíž zadání zní: co nastane, když křesťan ve volných chvílích vyšívající krajku a momentálně držící půst pozře houbičky (?!) PEKLO :) rovněž stojí za zmínku fakt, že kvality snímku reflektují můj názor na válku: UTÍKAT -nejlíp opačným směrem, než kde probíhá- a pokud to jde, utíkat rychle ()
Paralela k Refnově cestě peklem Valhalla Rising hodně na místě. Ale Dánův film je mnohem důslednější, protože respektuje alespoň nějaký řád (řád obrazů) a jasně odděluje realitu a halucinace - čili má ujasněnou perspektivu. Zároven o třídu lépe pracuje s historickou stylizací, Pole v Anglii proti němu skutečně vypadají jako výlet party zkérovaných šermířů na sousedovo pole, při němž je natočil talentovaný kameraman. Scénář Benovy manželky měl možná zajímavý nápad, ale jinak jde o pozoruhodný zmetek na pomezí pubertálního pokusu o "extravagantní povídku s historickou tematikou" a šermířského vystoupení "Vykutálená smaženice". Princip "když už postavy dlouho a archaicky mluví, dej tam péro, venerické choroby, hovno, pivo, ženské nebo kopanec do prdele" jako dlouholetý autor hradních výstupů držím v úctě a Amy Jump je v něm hodně zběhlá. Frky to má vážně slušné. Ale jinak to alibisticky sází na popření veškerého smyslu a řádu, což někomu může připadat "výstřední", mě to připadá pubertální. I ten nejtuctovější historický skeč Monty Python jde mnohem hloub. Pole v Anglii jsou místy až amatérsky neobratné, mají na můj vkus málo stroboskopických scén (tu s lanem fest blbou, tu s dědečkem hříbečkem docela fajn), téma pána a rába vždycky pochčije nějaká samoúčelná nepředloženost a někteří herci by byli dobří tak v mém slavném vystoupení Krvavá hostina aneb konec opovědníků. Jinak ale paradoxně docela sympatická kravina, od fuckujícího rejži až po exodus diváků ze sálu. Už se na ty suchohřiby každopádně vybodni, Bene a natoč něco fakt radikálního. Tyhle infantility si nech pro psychotropní dýchánky se svojí starou. ()
Myslím si, že je jedna vec, keď sa Ben Wheatley rozhodne natočiť nezmyselnú kravinu, ktorou sa (ne)vďačne vysmeje filmovému svetu a svojim fanúšikom. Ale druhá vec už je, keď sa banda (nielen) miestnych pseudofilozofov, mudrlantov a art-onanistov k tomu stavia ako ku zjaveniu Krista. Verím, že sám Ben by sa dobre zabavil na tom, ako v jeho „diele“ nadšene a zaslepene objavujú to, čo tam nielenže nie je, ale (pravdepodobne) ani nikdy byť nemalo. ()
Válka ponořená v halucinacích. Wheatley znovu potvrzuje, že ho jeho nekompromisní styl řadí mezi ty nejzajímavější režiséry současnosti. Nejsem si sice jistý, jestli se pod vrstvou nejasných scén, které hodně připomínají Lynche nebo Refna, skrývá rozumné vysvětlení, ale to vůbec nevadí. Děj je tady stejně vedlejší, A Field in England komunikuje hlavně přes obraz a ten poskytuje dostatek prostoru pro vlastní interpretaci. Rozhodně jeden z nejunikátnějších filmů, jaké letos vznikly. ()
Reklama