Obsahy(1)
Propagandistický film ukazuje Severní Koreu jako zemi, kde pracující třída dosáhne naplnění svých snů, a vyhýbá se jakémukoli zobrazení současné reality. Hornice Kim se touží stát akrobatkou a její strastiplná cesta vede jasně k cíli. Podobně i evropští producenti zřejmě toužili proniknout do uzavřeného severokorejského filmového průmyslu jako první, a vytvořili proto ve spolupráci s místním štábem pohádkový příběh plný barev a úsměvů. To, co severokorejskému divákovi přináší únik od skutečnosti, může nám Evropanům připomenout, jak manipulativní film dokáže být. (Febiofest)
(více)Videa (1)
Recenze (15)
Zkouknul jsem ten film pro zábavu a taky že jsem se bavil. Občas u nechtěných vtipů ("Náš vůdce chce z našeho cirkusu udělat nejlepší cirkus na světě"), občas u chtěných (soutěž v míchání betonu). Jasně že to je naivní, pohádkové a od začátku předvídatelné, ale zanechalo to ve mě dojem feel-good filmu, jemuž navíc přidává na zajímavosti exotické prostředí, v němž se odehrává. Nicméně chápu, že kdo to bral vážně a oddával se při tom hlubokým úvahám o severokorejském režimu, to hodnotí jako odpad. ()
[Febiofest 2014] Hodnotit něco takovýho je strašně obtížný. Jak nám ale bylo sděleno před promítáním, tak se belgickým tvůrcům nelíbila anotace. Film byl určen primárně severokorejským divákům, u kterých slavil úspěch. Poprvé se v něm objevila v hlavní roli žena, úspěchu dosáhla bez pomoci muže či politických lídrů a film je naprosto apolitickej. Je to jen zábava na odreagování, která funguje líp než sem očekával. Nějak se mi ji nechce odsoudit jen kvůli tomu, že vznikla v KLDR, když vyspělej svět produkuje lobotomizační a manipulativní díla ve velkém a často se při tom ani nesnaží diváky bavit. Stačí se kouknout na český nekonečný seriály ze života, že? Ale k filmu: Je to zvláštní kříženec mezi motivačními sportovními filmy, komedií a pohádkou s lehkou romantickou linkou. Film je pak doprovázen na mix těchhle žánrů velmi nezvyklou a typicky asijskou instrumentální hudbou. V našich končinách exoticky působí i nezaměnitelnej styl korejskejch socrealistickejch reálií a tzv. animované pasáže, kde se nad sebou pohybují obrázky v šíleném rozlišení, působí vskutku bizarně. Příběh je zábavnej, hlavní hrdinka sympatická a děj poněkud naivní, ale už sem psal, že to je pohádka? Film je rámcován snahou hornice a nadaný akrobatky létat, respektive dostat se z podzemí vysoko na hrazdu v cirkusu. To maminka říká malé hrdince už ve flashbacku na začátku a tenhle motiv se táhne celým filmem jako hrdinčina brož ve tvaru holubice. Ať už si nakonec o soudružce Kimové budete myslet cokoliv, tak myslím, že za shlédnutí určitě stojí. Na severokorejskou tvorbu jde patrně o velmi nadprůměrnej počin a jak nám vzkazujou tvůrci, smát se u tohodle filmu je v pořádku. ()
Největší otisk západní koprodukce je kupodivu patrný v obrazové estetice filmu - ten je totiž točený na digitál, zatímco zbytek filmové produkce KLDR se dodnes drží klasického filmového materiálu. Lze se také domnívat, že za lákavě vypadajícími (ale podezřele kusými) záběry z Pyongyangu stojí snaha cestovní kanceláře Koryo Tours, která do KLDR pořádá zájezdy, udělat si promo. Jinak se jedná o snímek, který nijak nevyčuhuje z řady jiných severokorejských komedií o pracujícím lidu (viz třeba Urban Girl Comes to Get Married) a obsahuje také obvyklou dávku propagandy. Nebo snad i kousíček navíc nad obvyklou dávku, neb mám pocit, že poznámka o tom, že cirkus se řídí radami Velkého Vůdce, tam byla přidána hlavně pro západní publikum. ()
Před projekcí nás západní producenti podráždění slovem propaganda v programu Febia potřebovali důsledně ideově zorientovat v jejich díle. Nuže, co jsme se dozvěděli: SKBL je dílem apolitickým, univerzálně lidským, zacíleným na severokorejského diváka a hned v několika pohledech přelomovým, když staví vůbec poprvé v dějinách tamní kinematografie do popředí hrdinku, údajně emancipovanou a rozhodující se z vlastní vůle. Samozřejmě můžeme útrapy soudružky Kimové vnímat jako roztomilý, neobratně vyprávěný a "hluboce lidský příběh", to od nás však vyžaduje jistou míru ignorance. Předně - o žádné emancipované a nezávislé hrdince nemůže být řeč. Rozhodování soudružky Kimové a její vzestup "vsjo vyše" je vždy motivován kolektivním rámcem, který slouží jako korektiv a povzbuzení tam, kde jedinec selhává. SKBL není příběhem triumfu individua, ale síly a odhodlání pracující třídy, což si nevymýšlím, protože to tam postavy opakovaně zdůrazňují. Subjekt tu vždy jedná v pevně hierarchicky vymezeném mocenském rámci, na jehož vrcholu stojí Vůdce, který rozhodl, že svět bude takový, jaký je (což nám opět sdělí jedna z postav, když soudružka Kimová nejvíce pochybuje). Údajná univerzální lidskost je přesně to, o co hraje každá ideologie a je jedno, jestli nad ní vychází Vůdce-slunce, nebo marketingová fráze o plnění snů, která by mohla být, co já vím, sloganem banky. V tomto ohledu lze brát "anti-propagandistické" vyjádření tvůrců jako výrok onanisty, který, byv přistižen s vocasem v ruce, tvrdí, že neonanuje, nýbrž si laská úd. Co nám tak SKBL prozrazuje o severokorejské kinematografii: hrají tu lidské automatony, které demonstrují emoce (především radost) tak, aby nebylo pochyb, o co se jedná. Kamera tyto emoce ukotvuje v jednoznačném prostředí (když se soudruzi baví o lásce, v pozadí plují květinami nazdobené lodě plné randících párů). Humor se omezuje na neškodné rodinné škorpení a hartusící dědky. Scény "budování" a kolektivních radovánek jsou z části převzaty ze zřejmě dokumentárních filmů, což je vidět na kvalitě vizuálu. Situace, kdy postavy dělníků "staví" nový dům, kterážto činnost spočívá v omítání obludné panelové ruiny, pamatující mladá léta Kim Čong-Ila, je nejlepší ideologický "slip of tongue" celého filmu. Pokud shrneme ideologický půdorys, vzorec vyprávění a motivickou stavbu, je SKBL v podstatě modelovým produktem stalinistické bezkonfliktnosti a spíše než "Juche Flashdance" evokuje Sequencovu Cestu ke štěstí. Otázka, co s podobným filmem dělá publikum, je na bíle dni. A) pohoršuje se nad propagandistickou stupiditou zločinného systému B) směje se té naivitě a tiše se raduje z toho, že má nad "hrdiny" převahu (nemá) C) k smrti se otravuje, protože ten film i pro milovníka propagandy nenabízí vůbec nic objevného a jen málo podnětného. Tak jako tak mi není úplně jasné, čeho tahle "kulturní výměna" mezi východem a západem měla dosáhnout. Producenti totiž ze všeho nejvíc připomínají turisty, kteří jedou do Severní Koreje s cestovkou, projedou si "indiánskou rezervaci totality" a na konci se dojmou u tance růžolících dětí, protože "to je přeci krásný, když se děti jen tak radujou". Jenže ono není nic "jen tak". Ani to čtverné salto soudružky Kimové. P.S. V souvislosti s Žižkovou metaforou prozření z ideologie jako brýlí, které se bojíme si nasadit, se nabízí otázka, jestli se podobné filmy netěší u západního publika oblibě především proto, že ho utvrzují, že žádné brýle nepotřebuje, protože "ten klam přece jasně vidí". () (méně) (více)
Soudružka Kimová bude létat... Film zatím není k vidění ani s anglickými titulky, ale po čtyřech letech od jeho premiéry ho konečně lze přehrát na youtube. Romantická komedie ukazuje vizi melancholické společnosti, o kterou se Severní Korea snaží. http://uloz.to/x32U4a7U/comrade-kim-goes-flying-mp4 http://datoid.cz/1kudoH/comrade-kim-goes-flying-mp4 ()
Galerie (2)
Photo © Koryo Group
Reklama