Od Fica do Fica

Spíše zachycení nějakého výseku skutečnosti, ze kterého by se dala vytvořit reportáž do publicistického televizního pořadu. Jako celovečerní dokument je to poměrně slabé. Zoufalství, které mohou Slováci pociťovat však chápu. Ale snaha najít nějaké řešení zde naprosto selhává a občané se snaží demokracii nahradit lynčováním, vypískáním druhé strany a vulgárními pokřiky. Good luck. (11.08.2013)

Na rozdíl od jiných 3 mnou zhlédnutých režisérčiných snímků jsem měl právě zde největší pocit, že se neorientuju ve zkoumané problematice (především tedy politické scéně na Slovensku). Což se projevovalo i tím, že když se na předvolebních akcích mluvilo o různých stranách a jejich "hodnotách", já si nedokázal představit, jak moc ironicky to vyznívá. Na druhou stranu, na (odporné) překládání do znakové řeči, stejně jako (sebeparodické) Sladké mámení mi znalosti zdejších poměrů potřeba nebyly. Tak či tak, mám s dokumentem několik problémů. Jedním z nich je „nestrannost“; krom „Fico nekomentuje“ se mi nepodařilo zaznamenat nějaký větší prostor pro vyjádření obviněných (vlastně i ono profláknuté „no coment“ na kameru bych považoval za možnost odpovědi). Jako druhý problém vidím roztříštěnost, nekonzistentnost dokumentu. A za třetí z nich bych považoval neujasnění si hlavního tématu; kauzou a SMEREM se film (kromě animovaných částí) vlastně ani moc nezabývá, já osobně se skoro nic nedozvěděl. Na paškál si místo toho bere demonstranty. A já oceňuju, že jsem měl možnost pochopit, proč aktivisté naprosto selhali, ale nepotřeboval bych k tomu tolik debat, jejichž témata se stále jen opakovala. To jsem právě doufal, že se dozvím více o Ficovi, případu Gorila (k čemuž ostatně jasně odkazuje i název dokumentu). A osobně bych film střihl už při zpomalovačce s kolou jakožto exemplárním výsměchem (už jsem nepotřeboval to politováníhodné vystoupení v ČR). Ve výsledku mám tedy rozporuplné dojmy, a proto i hodnocení uzavírám na pouze lepším průměru. (11.08.2014)

dokonalá komédia, ak nie ste občan SR :-/ ... ak ním ale ste, tak vám ten dokument moc nepovie - je totiž doslova ušitý zo slovenskej mentality a naturelu (tie sa inak krásne premietajú aj do tunajších hodnotení a komentárov), ktoré mnohým bránia vnímať Slovensko, Slovákov, "slovenskosť" z odstupu. Prílišná slovenská zainteresovanosť inštinktívne nabáda takéto filmy degradovať, pretože Slovákov vykresluje nie lichotivo. A ako je známe, človek nedokáže byť objektívny v ničom, v čom je aj jeho záujem, alebo čo sa ho priamo dotýka. To nízke hodnotenie ma vôbec neprekvapuje, pretože film môže plne "vstrebať" iba obyvateľ SR, no a keďže za najväčších neschopákov sú označení samotní obyvatelia SR, tak vysoko to hodnotiť asi nebudú - hrdosť nedovolí :) (30.11.2012)

Dokument jako nástroj artikulace občanského zoufalství a deziluze? Proč ne. Bohužel se podobná věc dá provést s mnohem větší elegancí a formální bravurou, než jakou nabídne autorčin nepěkný hlas a mikrofon trčící do kamery. Působí to spíš dojmem středoškolského cvičení, jehož výsledkem není ani tak vyhrocená autenticita, jako místy rozčilující neučesanost. I tak hodnotím Od Fica do Fica poměrně vysoko. To, že autorce mnozí vyčítají blbopis, jednostrannost atd. nelze brát úplně vážně. Piussi zkoumá self-promo, performance, kampaň, čili snahu "moci" komunikovat s občany a vice versa - občany snažící se organizovaně komunikovat se "státní mocí". Daří se jí to hodně dobře i proto, že nezaujímá angažovaná stanoviska a zobrazuje i domnělé "ne-mocenské" jedince opojené mocí (pasáže z anti-gorilích porad jsou neobyčejně podnětné k analýze nemožnosti autentického rovnostářského hnutí). Výsledný dojem není levně usměrňované "moorovské" rozhořčení, ale spíše klusákovsko-remundovská fraška, z níž skutečně trčí krize komunikace i prázdnota slov a činů, která zachvátila zdejší parlamentní demokracie. Je omylem žádat od dokumentaristy objektivitu a hlubokou analýzu - spíš to svědčí o tom, jak moc chceme, aby někdo myslel a formuloval za nás. Piussi natočila nehezký materiál, který nabízí dost podnětů k zamyšlení. Pokud to zase skončí jen u nasraných odsudků "omezené subjektivní dokumentaristiky", anebo nadšených proklamací "událost roku", jen to svědčí o tom, že autorčino zoufalství je v jádru oprávněné. (02.01.2013)

Když někdo populárně prezentuje nepopulární téma, vždycky mi to trochu zavání. Asi proto je mi tak sympatický nepřikrášlený styl režisérky Piussi. Události prostě zaznamenává tak, jak přijdou a stejně tak je prezentuje.. a především u toho na sebe neupozorňuje. Právě v tomto případě se hlavní objekt zájmu prezentoval, projevil a znemožnil zcela sám. (31.07.2014)