Obsahy(1)
Téma "čas", úplná autorská sloboda a priestor desiatich minút - to sú tri zadania, ktoré dostalo sedem svetových nezávislých režisérov. Vznikol tak jedinečný a myšlienkovo provokatívny poviedkový film, ktorý sa týchto zadaní dotýka najrôznejšími spôsobmi: v žánri dokumentu poetického (ako Werner Herzog) či politického (ako Spike Lee), cez tragikomickú miniatúru ako Aki Kaurismäki, filozofickú úvahu ako Wim Wenders či krehký snový príbeh ako Čchen Kchaj-ke.
Autori tohto výnimočného projektu sa dotýkajú "večných" tém ľudskej existencie, akými je zrodenie, smrť a láska, pominuteľnosť náhodného okamžiku, večnosť mýtu a osudovosť histórie. Pralesy Južnej Ameriky, politická aréna, púšť v Novom Mexiku, zbúranisko na periférii Pekingu či priestor karavanu kdesi vo svete zvanom Hollywood - to sú miesta, kde môžeme prežiť jatrivé a inšpirujúce divácke putovanie chodníčkami, križovatkami a diaľnicami ľudského času.
(oficiální text distributora)
Recenze (91)
Psi nemají peklo - čas a rychlé rozhodnutí 4* a Akiho klasika se svou stálou hereckou sestavou, /Čára života - čas a život, emotivní 5*, /Dalších deset tisíc let - čas a jiný svět 3*, /Interiér, přívěs, noc - čas a soukromí 4*, /Dvanáct mil do Trony - čas k záchraně života 4* a k tomu skvělá muzika v autě, /Vokradli nás - čas v politice, nuda 2*, /100 neviditelných květin - čas a pomíjivost věcí 5*. ()
Nutno říct, že žádná z povídek - s výjimkou zblbnuvšího Spikea Lee - není špatná a líbí se mi i střídání barených a černobílých povídek. Celkově jsou však všechny ty povídky natolik různé, že těžko hodnotit jako celek. Různé poetikou, tím, co si kdo myslí o tom, že je důležité pro těch 10 minut života (někdo prkotiny, jiný velké a nadčasové věci). Takže nakonec dávám jen tři hvězdy pro celkový mírný nadprůměr. Navíc mne štve, že to DVD má tak hnusný přepis - širokoúhlý formát v letterboxu? Ale no tak. :-( A také mám pocit, že občas ulítne časování českých podtitulků. Jednotlivé povídky: Psi nemají peklo (Aki Kaurismäki) za 3*, protože mi to přišlo jako klasický Kaurismäkiho standard bez nosnějšího přesahu. Čára života (Victor Erice) za 2*, protože se mi neustále vkrádalo na mysl z Cimrmanů úsloví "vidím jen výjevy", i když samozřejmě ta paralela záchrany dítěte těsně před válkou a nacistickými zhůvěřilostmi je silná - jenže mne tentokrát nedostala. Dalších deset tisíc let (Werner Herzog) za 4*, protože myšlenka je silná (každý národ by si měl žít po svém, bez toho, aby mu jiné názory kecaly do toho, jak to má vypadat - což platí ostatně i o lidech -,pokud tím nikoho nijak neomezují). Int., přívěs, noc (Jim Jarmusch) za 2-3*, protože mi téma "chudák hérečka nemá ani deset minut klid na sebe a k jídlu jí přinesou maso, i když je vegetariánka" přijde poměrně slabé a jednostranné. Dvanáct mil do Trony (Wim Wenders) jednoznačně za 5*, protože to má vše, co má film, byť krátký mít: nosný příběh, postupně odhalovanou zápletku, těch deset minut je zde osudových, a osobně se mi líbí i ta jemná křesťanská narace (a to hned dvakrát) a jemný vtípek na závěr. Navíc je tenhle film nesmírně lidský, což mi u všech ostatních, včetně kupodivu Kaurismäkiho, hodně chybělo. Vokradli nás (Spike Lee) je jasný odpad, protože tohle brečení, jak nevyhrál můj kandidát a kolik hlasů kde chybělo, se v poslední době rozléhá všude moc často (fanoušci Hillary, Drahoše a jiní), a navíc Spike Lee byl dobrý, když se věnoval problémům afroamerické komunity bez politických přesahů, ale od té doby, co vše zpolitizoval, stojí jeho filmy za prd. A konečně Chen Kaige a jeho 100 neviditelných květin ohodnotím 4*, protože takovou kombinaci hořko-sladkých pocitů jsem dlouhou dobu tak dobře namixovanou neviděl (rozbitá váza!), jen mi tady chybě nosnější konec nebo zajímavější pointa. ()
Hlavní slabinou je kolísavá kvalita jednotlivých desetiminutovek. Vítězové s plným počtem bodů pro mě jsou Wim Wenders (vizuální lahůdka) a Kaige Chen (nápaditá a vtipná lahůdka), 4* si zaslouží Jim Jarmush (nejvýstižnějších 10 minut), 3* Werner Herzog (zajímavé, dokumentárně poučné), 2* Aki Kaurismäki (zvláštních 10 minut) a Spike Lee nic, protože jsem jeho příspěvek nechtěl pochopit a vůbec mě nezajímal (ostříhal jsem si u toho nehty). ()
Veľmi zaujímavý projekt na tému "čas" spojil dokopy režisérske osobnosti nezávislého filmu. Je veľmi ťažké hodnotiť tento projekt komplexne, pretože okrem intermezza s trúbkou a vymedzených 10 minút sú všetky poviedky úplne odlišné jedna od druhej...Kaurismäkiho poviedka /***/ mala skvelý nápad, Erice /****/ natočil čiernobielu metaforickú alegóriu, Herzogov dokument ma zaujal najmenej /**/ ,môj favorit a jeden z mojich top najobľúbenejších režisérov Jim Jarmusch mierne sklamal, hoci epizódka nepostráda nápad /***/, Wenders natočil 10 minútový vizuálne zaujímavy trip /****/,Spike Lee je určite schopný režisér, ale dúfam že dokumentaristický štýl a lá Moore si vyskúšal posledný krát /**/. Na záver to najlepšie...Kaige Chenova poviedka bola jednoznačným vrcholom celej série /*****/..Celkovo to vidím na **** a som veľmi zvedavý na pokračovanie TMO:The Cello! ()
Hodně průměrné povídky. Zajímavější je trochu snad jen černobílý Jarmush a jeho pohled do života herečky co čeká na natáčení a opravdu přikovat do sedadla může pouze Wim Wenders a jeho zběsilá jízda předrogovaného řidiče do nemocnice kvuli vypumpování žaludku. Možná ještě svou komičností potěší pantomimické stěhování jednoho tokijského blázna v poslední povídce od Kaige Chen. Zbytek je šeď a průměr. A Herzog? Ten se snad zbláznil se svým hudebním číslem z pralesa. Na zážitku nepřidá ani zjištění, že povdky nemají ani zbla společného a filmaři si točili co chtěli bez jakéhokoliv jednotícího motivu. ()
Zajímavosti (1)
- Režisér Víctor Erice natočil segment s názvom "Lifeline" ako farebný, no neskôr sa rozhodol, že ho vydá čiernobiely. (eurika)
Reklama