Muž bez tváře

Podařená režijní prvotina Mela Gibsona, která by s menším počtem sentimentálních scén a s pomalejším vývojem vztahu dvou odlišných lidí mohla vyjít i na pět hvězdiček. Na jedné straně je tu mladý kluk toužící po vojenské akademii, na té druhé bývalý profesor, který se odhodlá udělat vše proto, aby ho na ni připravil. Ten první je psychicky labilní, uzavřený a potřebuje autoritu, ke které by po smrti svého otce mohl vzhlížet. Ten druhý byl zavržen společností pro svůj vzhled a už dávno rezignoval na boj s předsudky ostatních obyvatel města. Ten první je k němu zpočátku chová také, ale brzy v něm začíná vidět něco víc. Osobnost. Přítele. Možná i otce. Jenže lidé na jejich vztah nahlíží úplně jinak. Ostatně, jak si mohou vysvětlit, že malý kluk tráví celé dny a občas i noci u osamělého stárnoucího muže žijícího s jistým "hříchem" minulosti? Muž bez tváře je film o předpojatosti, kterou chováme vůči lidem od nás v nějaké drobnosti odlišným. O lidském chování, o důvěře, o přátelství. Přiznávám, že i já jsem původně nahlížela na Mela Gibsona hlavně jako na "toho napůl znetvořeného chlapíka", ale potom jako by se něco stalo... Je to divný. Už nevidím tvoje jizvy. Stěží můžu říct, že tam vůbec jsou. Je to stejné jako v životě, nejprve vidíte na člověku jen jeho vzhled, teprve potom si všímáte, jaký vlastně je. A Muž bez tváře je o tom, že bychom na ten první - vzhledový - dojem neměli hned dávat. (19.09.2007)

Mel Gibson ve svém řežijním debutu zpracoval drama o přátelství a ohyzdné netoleranci a předpojatosti tak decentním způsobem, že se mi tento snímek zaryl hodně hluboko pod kůži. A přestože jsou Gibson s mladičkým Stahlem vynikající, slouží jen kvalitnímu scénáři v parádní Gibsonově režii. Dlouhodobě smutné zrcadlo společnosti... 90% (26.11.2011)

Silný psychologický příběh ve mě zanechal stopu už před několika lety, kdy jsem to viděla poprvé. Teď po letech jsem film vnímala stejně. Je to strašně smutný příběh, pro mě se špatným koncem. Přátelství mezi chlapcem a učitelem je pro mě nezapomenutelné. Vždycky si přeju, abych ten příběh mohla ovlivnit... (13.01.2014)

Režijní debut Mela Gibsona v podobě nevýraznýho, pomalu plynoucího a rádoby dramatickýho příběhu o vztahu společnosti k lidem ocitajících se na okraji společnosti. Poselství snímku je zřejmý, a to že se nemaj lidi hodnotit podle vzhledu, ale podle charakteru. Kdyby tu bylo míň psychologie a působil příběh víc autenticky, určitě bych si to užil víc, takhle jsem se občas dost nudil. Za pochvalu stojí výkon malýho Nicka Stahla a místy slušná hudba Jamese Hornera, dvě silnější hvězdy. (01.01.2012)

Nenápadný film na nie príliš originálny námet. Je prirodzené, že chlapec žijúci v spoločnosti matky a dvoch sestier si mýtizuje svojho mŕtveho otca a hľadá zaňho lepšiu náhradu, než sú muži, ktorých si vyberá matka, hľadajúca nového partnera. Film je silný v scénach s Chuckom a McLeodom. Vedľajšie postavy sú však nevýrazné a ďalšie dejové línie nedotiahnuté. Keby som režíroval film a súčasne v ňom hral jednu z hlavných postáv, pravdepodobne by to nedopadlo inak. (16.04.2010)