Dobrodružství Barona Prášila

Pred pár dňami som videl trojku pirátov a dosť som sa nudil, tak som si povedal, že už som na takéto hovadinky starý, ale pustím do prehrávača Baróna a dve hodiny iba zíram na dokonalú štylizovanú fantazijnú jazdu majstra. Ako toto mohlo prepadnúť...Legenda o vzniku filmu hovorí, že na place sa nikto nedokázal udržať na uzde a začal baliť vtedy sedemnásťročnú Umu Thurman. Nie žeby sa bolo čomu čudovať. (05.06.2007)

Keď som dopozeral Barona Prášila, zalial ma pocit sklamania. A to určite nie preto, že by som bol videl zlý film (ten sa snáď na základe dobrodružstiev Barona Prášila ani nedá natočiť), ale preto, že spôsob akým sa rozhodol TERRY GILLIAM vyrozprávať Prášilove dobrodružstvá považujem za absolútne nevhodný. Námet Barona Prášila predsa nie je určený na príliš osobitý film, ale na klasicky vyrozprávaný príbeh a to si Gilliam asi neuvedomil. Úvodné minúty totálne mrhá na bezvýznamné scény a nad záverom sa mi už radšej ani nechce rozmýšlať. Na druhej strane film obsahuje aj niekoľko nezabudnuteľných prvkov, akými sú napr. výprava, postavy alebo filmové momenty typu scéna so sultánom, na Mesiaci alebo v sopke. Väčšina z týchto prvkov je ale daná predlohou a nie prácou filmových tvorcov, ktorý nedokázali dodať filmu ako celku potrebnú iskru. Taktiež som sklamaný z Kamenovej hudby, ktorá je na film takéhoto typu nevýrazná. Skrátka hnevám sa na Gilliamov film, lebo verím, že knižná predloha nám ponúkla námet, ktorý je ako šitý na vznik filmového klenotu. (21.11.2004)

Když Prášilovi chybí prostor a budování atmosféry, je něco v nepořádku přes nespornou řádku vizuálních nápadů. Navíc ani charakter hlavní postavy a poselství příběhů (pocta O.Víznerovi za divadelní zpracování divadla ABC) nevyznívají jinak než jako trochu samoúčelné filmaření. A když navíc chybí přidaná hodnota jako v případě dialogů od Brdečky a Kainara, poznáváme jen další, rozšířenou variantu skečovité pythonovské práce v televizním stylu. 2-3* (28.12.2012)

Terry Gilliam je tak trochu cirkusák. Nemám rád cirkusy. Ale miluji Gilliama, je to asi mojí absolutní rozháraností, ale je to tak. Baron Prášil je (zatím) jeho největší realizace a možná pro něj osobně i jeho Opus magnum. To co mě na tomto filmu přivádí v nevěřící úžas je přehršle nápadů a obrovská míra fantazie, která doslova vyskakuje z každého políčka. Jednotlivé epizody Baronova vyprávění jsou pastvou pro oko a mají neskutečný vizuální a snový náboj. Gilliam není nejlepší režisér na světě, ale jako strojvůdce vlastní imaginace, dokáže do svojí lokomotivy doslova futrovat lopaty fantazie a je mu tak trochu jedno, že vlaku možná bouchne kotel, hlavně když to sviští. Ač film vznikl již před více jak dvaceti lety, jasně zde vidíte scény které přinejmenším inspirovaly dnešní velkofilmy (např. Pán Prstenů, Harry Potter atd.). Film vznikal s obrovskými problémy, tak jak je u Gilliama zvykem a to se možná trochu podepsalo na tempu vyprávění. Některé scény jsou až tak nestandardní, až nepřipravené diváky vykolejí (zvláště ty na měsíci), pak je tu velké ALE u zaměření filmu, pohádka to je, ale dětem z toho moc nezůstane, takže asi pohádka jen pro dospělé. Režie jako taková by zasloužila více citu pro příběh a tempo, Gilliam chvílemi kašle na nějaké směřování a dramatické oblouky a jen se opájí vlastní geniální scénikou. A něco Vám řeknu, já mu to žeru. Kašlu na nedokonalosti, protože u tohoto filmu je překryje nádherná opona a duch vítězí nad hmotou a kopá jí s rozběhem do zadku. 85% (31.03.2009)

Terry Gilliam měl jednou, poprvé a asi taky naposled, slíbený velký rozpočet. Ten překročil, ale tak už to chodí. Výsledkem byl (nejen) finanční průšvih. Myslím, že při točení tohoto filmu Terry zapomněl, že tajemství jeho stylu spočívá v užití působivých ale v zásadě velmi jednoduchých filmových triků. Dnes už to ví: Ze všech hovorů s Terry Gilliamem na LFŠ mi utkvěl jeden, v němž říkal, že nemá rád filmové triky, jež jsou tak dobré, že vypadají jako skutečnost. Když vypadá trik jako skutečnost už vás neudiví ani nechytí za srdce. Je to prostě skutečnost, no a co? Kouzlo Gilliamových filmů spočívá ve spojení kafkovské intelektuální hloubky s dětskou naivností. Baron Prášil vypadá prostě příliš draze, aby to byl Gilliam. Chyba není ve scénáři, ani v nápadech, ale v příliš mnoha penězích, jež někdo vrazil do filmu. Ale není zase až TAK špatný ! Jenom už to není Terry. Stal se z toho průměrný film pro děti. A pro Gilliama noční můra - ukázka všeho toho, čemu se má v budoucnosti vyhnout. Skutečnost, kterou mu producenti nikdy nepřestanou předhazovat. Být režisérem to znamenáí zejména trpět (odpovědností). (05.11.2004)