Slova nebo obrazy?

Trochu viac slov ako obrazov a trochu lepší Owen ako Binoche. Čítalo sa to super, toľko skvelých postrehov a myšlienok v jednom filme a Binoche maľovala o život, len horšie sa mi na to pozeralo, lebo Owen a Binoche mi k sebe vôbec nesadli. Ale ináč je to podľa mňa niečo nové a to sa cení, príjemný film. A jasné, že u mňa vyhrávajú slová. (05.05.2015)

Ach, prečo? Tak dokonalý námet a konfrontácia slová vs. obrazy, no a napokon tak premrhaný potenciál. Napriek všeobecnému nadšeniu ja neskrývam svoje sklamanie, a to poriadne! To, že obaja konfrontovaní učitelia pôsobili takým egocentrickým a povýšeneckým dojmom by mi až tak nevadilo, no tie náhle zmeny v ich charakteroch a postoji mi neprídu akosi dôveryhodné, obzvlášť po tom náhlom precitnutí. Čo sa týka samotnej ústrednej témy slová vs. obrazy, tá bola miestami dosť utláčaná do úzadia práve spomínaným vzťahom medzi Jackom a Dinou. Tá dilema, či nám dokážu viac povedať slová alebo obrazy, mala nesmierne obrovský potenciál. Počas filmu síce padlo mnoho pekných citátov, výrokov, narážok a prirovnaní ohľadom tejto témy, ale to bolo málo. Bohužiaľ, to čo sa v závere zjavilo pod tými plachtami zahalujúcimi očakávané obrazy, nad tým som si musel napokon len smutne povzdychnúť. Abstraktné umenie... na také fakt nestočí ani tisíc slov :( A tá posledná klišé scéna - tá už to úplne zabila... (15.10.2014)

Vystihly by moje pocity z tohohle filmu lépe slova nebo obrazy? Kdo ví, protože i kdybych měl Shakespearovo pero nebo da Vinciho štětku, nevěděl bych, co s nimi. Leda, že bych měl obojí najednou a seznámil je. Jsou naštěstí na tom světe pořád ještě věci, které ze všeho nejlépe vystihne ticho, vaše zavřené oči a hluboký výdech. Upřímnost v osobním životě cením nad sůl, ve filmovém pak na pět hvězdiček a pusu k tomu. (Dunedin, NZ) (19.07.2014)

Těžko se vrtat do války, v níž jde o slova a obrazy, když obojí má pro filmového fanouška neskonalý význam. Představte si tenhle film jako audio nahrávku plnou kouzelných slovních potyček, kterým však k dokonalosti chybí vaše vnímání gest a rošťáckých výrazů ústřední dvojice. A představte si ho jako němý film beze slov, sympatický, hřejivě barevný a hravý, ale zanikající v tichosti ošizené o dialogy. K čemu tu soupeřivá dvojice dochází celý film, to je každému, kdo filmy miluje, jasné už od začátku - Slova a Obrazy patří k sobě, protože jejich největší genialita tkví v tom, jak se navzájem doplňují. (15.10.2014)

Když se chlapečkovi líbí holčička, může se stát, že ji podrazí nohu nebo praští. Když se zamiluje profesor literatury na prestižní škole, tak by se to mělo projevovat, sakra, jinak. Jenomže tady ne. Nedospělost rozervaného hrdiny je demonstrována tím, že když najde zalíbení v učitelce kreslení, rozpoutá s ní nesmyslnou bitvu, jestli jsou důležitější slova nebo obrazy. Bitvu, na kterou ona ani nechce přistoupit, což je aspoň normální stanovisko, protože nejde hodnotit, jestli nás víc ovlivňuje vizuální nebo písemný projev. Jak kdy, jak ví každý. Až na hlavní postavu snímku, která nakonec přiměje celou školu, aby s ním hru na důležitost obrázků či textů hrála - asi aby jim dal konečně pokoj. ____ Jedině KOUSEK DĚJE - milostné, postelové a popostelové scény se vyznačovaly dovádivou věrohodností, zbytek byla čirá spekulace děje i charakterů. (27.11.2014)