Brazil

K těmhle Orwellovským antiutopiím se mi hodí spíše temnější přístup, než Gilliamova rozjuchaná a dosti rozčepýřená vize jakou podává ze začátku. Postupně se Gilliam snažil film od té odlehčenosti oprostit, ale depresivní atmosféru se mu prostě navodit nepodařilo a ani scény sténajících zkrvavených lidí jsem mu už prostě nevěřil. Navíc nejsem ani velkým fanouškem hereckého projevu Jonathana Pryce, takže mi to přišlo jako extrémě roztahaný film, kde jsem si asi dvakrát myslel, že už je konec a ono to pokračovalo dalších půl hodiny :-) P.S. ale mučitel v masce mimina byl vážně skvělý nápad (29.11.2006)

Přijmout Terryho Gilliama jako mimopythonovského tvůrce mi občas dělá problémy, ale s Brazilem se mi do vkusu trefil přesně. Sice je chvílemi až příliš mimo jakákoli existující filmová schémata, ale v tomto případě je právě to jeho nejsilnější zbraní. Jonathan Pryce hraje perfektně ztotožnitelnou postavu, kladného a v jistém smyslu i tragického hrdinu, osamoceného v šíleném světě. Svět takovéto budoucnosti je rejdištěm zlých, vypočítavých nebo naopak příliš naivních postav a jeho pravidla jsou neúprosná. Nejvíc je nátlak systému znát na Jackovi v podání Michaela Palina. Kdo by to řekl, že tento věčně usměvavý Monty Python dokáže být takovým slizkým hadem. I díky jeho charakteru je všudypřítomná sociální kritika téměř až brutální. (24.09.2007)

Začátek je poměrně rozpačitý, na diváka se vysype zprvu obtížně uchopitelný příběh ve složitém prostředí plného kovových trubek, gumových hadic a papundeklových rekvizit, ale časem člověk zjistí, že to má své kouzlo a že právě tyto (ne)efekty dokreslují Brazilu to správně ujeté a neuvěřitelně bizarní vzezření a atmosféru. Brazil nelze definovat jedním žánrem, někdy je komický, absurdní, romantický, snový, jindy paranoidní, mrazivý, úzkostný anebo prostě jen šílený. Příběh na konci nezaklapne tak dokonale jako u 12 Opic (nebo přesněji, jestli vůbec zaklapne), ale poslední minuty gradace nemají sebemenší chybu. Taktéž proto Brazil vytváří tak příjemnou katarzi... Bylo to skutečně až po skončení, kdy jsem film docenil a uvědomil si, jak je unikátní. 8/10 (05.04.2009)

Tohle není ani nemá být adaptace knihy "1984". Samozřejmě, že z ní najdeme ve filmu spoustu motivů a základní schéma, nápad a některé myšlenky jsou od Orwella, ale tím to končí. Terry Gilliam natočilt satiru a alegorii totalitní společnosti po svém, přidal prvky komedie a sci-fi a tím podle mě rozzlobil velkou část skalních fanoužků Orwellovy knihy, kteří nepřekousli velké překopání děje, vynechání spousty pasáží a zasazení do jiného kontextu. Já to všechno beru jako záměr, fantasmagorické zobrazení života jednoho bezvýznamného úředníčka ve světě ovládaném Velkým Bratrem, kde ani on ani divák vlastně netuší, co se děje a co si může dovolit, kde končí svoboda a začíná fantazie. Absurdní navrstvení jednotlivých linií a trochu přehnané některé pasáže mi zabraňují dát nejvyšší hodnocení, ale ráda se na do detailu promyšlené Brazil podívám znova a znova a budu objevovat další drobnosti a souvislosti, až ho třeba nakonec i 100% pochopím... (07.11.2007)

"Mohlo by vám tu hořet a já bych nesměl pustit vodu, dokud bych nevyplnil formulář 27B/6." Tak je to správné. V papírech musí být pořádek. S tímto snímkem je to však poněkud složitější, neboť má oblíbená byrokracie tentokrát tvoří pouze malou část průniku filmové totality s výtvarným uměním, paranoiou, strachem z odpovědnosti, symbolismem, terorismem, futurismem a nejedním dalším -ismem. Pro mne to nebylo smyslově zcela jednoduše uchopitelné poselství, ale zachytil jsem při něm nejeden náznak geniality, kvůli kterým snímek rozhodně stojí za zhlédnutí. Mám na mysli třeba psací stroje propojené s monitorem, výborný fórek s nekrofilií či obžalobu obsahující i plýtvání časem a papírem ministerstva. Je-li zkrátka libo špetku totality, tak tuto mohu vřele doporučit. (25.01.2016)