Wadjda

Príbeh malej Wadjdy je natočený naozaj veľmi civilne, pár dní z jej života prežívate spolu s ňou, a len tak mimochodom sa dozvedáte aké je to byť ženou v Saudskej Arábii a žiť v Saudskej Arábii. Ani chvíľu som sa nenudila, odporúčam! Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou. (06.04.2015)

Film je z hleldiska vnímání hlavní hrdinky velmi vstřícný k euroamerickýmu divákovi, protože náš život a naše práva máme založeny na jiných hodnotách než to samé na Blízkým východě. Z tohoto důvodu jsem samozřejmě od začátku zcela sympatizoval s hlavní hrdinkou Wadjdou. Příběh je postaven na splnění jednoho snu mladý holčiny, který by snad ani v naší zemi nemoh vzniknout, protože se při svém vyprávění dotýká velmi vážných věcí, zvyků, tradic a náboženských otázek v zemi ve které se odehrává. Ty témata jsou velmi vážný a citlivý. Osobně mě nejvíc dostala řeč "ty peníze pošleme naším bratřím do Palestýny", ono se to takhle z tý věty nezdá, protože tam zazní ( a nejen ona ) jakoby mimoděk, ale díky tomu jsem film vnímal velmi citlivě, protože ať je to jak chce, děti by měli mít svůj svět a maj mít právo na svý sny ať už žijou kdekoli. (13.07.2014)

Wadjda je sympatická tím, že na rozdíl od mnoha jiných filmů tematizujících nerovné postavení žen (v jakékoli části světa) nevytváří stereotypně vyhrocený obraz boje mezi křehkou feminitou a hovadskou maskulinitou. Problém je identifikován v celkovém nastavení společnosti, v níž je striktní oddělování mužského a ženského světa naturalizováno a do níž se všichni socializují - tudíž i samy ženy principy propastné genderové nerovnosti přijímají a dokonce přispívají k jejich utužování. Děti - ať už dívky nebo chlapci - tvrdému společenskému řádu sice ještě nepřivykly, ale i ony už začínají chápat, že v KSA vede jakákoli cesta za úspěchem jen skrze podřízení se řádu a alespoň formální zbožnost. Nejvýraznějším zosobněním oběti systému je samozřejmě postava ředitelky madrásy - v mládí se podle vlastních slov vzpouzela stejně jako hrdinka Wadjda, nakonec z ní ale vyrostla autoritářská osobnost, která dělá děvčatům problémy kvůli nenošení závojů nebo mluvení v přítomnosti mužů. Wadjdina matka naopak svou společenskou roli v průběhu filmu zpochybňuje a nakonec ji i přehodnocuje. _______________ Nebylo by úplně přesné tvrdit, že je Wadjda filmem didaktickým a že je v ní vše podáváno plakátovým způsobem - Haifaa Al-Mansour se svou výpověď snaží podávat jemně, skrze detaily či náznaky, přesto však povětšinou zůstává v rovině doslovnosti a zdaleka se nepřibližuje vytříbené poetice "dětských" filmů od íránských autorů. Ve srovnání s díly Majida Majidiho (Božské děti) nebo Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) chybí saúdskému snímku ještě jedna podstatná věc - schopnost zprostředkovat dětské vidění světa, v němž zdánlivě všední detaily každodenního života nabývají na významnosti. _______________ První saúdský snímek s mezinárodními ambicemi tak představuje spíše festivalový průměr, jenž zřejmě boduje hlavně u diváků, kteří nejsou seznámeni se společenskými reáliemi Perského zálivu a film je tak pro ně zajímavý hlavně tím, že je poodhaluje (a v horším případě slouží k post-koloniálnímu dojímání se). (26.12.2013)

Ať jsem se snažila jak jsem chtěla, tak jsem nemohla nesrovnat tenhle snímek s tématicky podobným Božské děti a nedá se nic dělat, tady musím jít s hodnocením dolů. Po emotivní stránce se mě tak nedotknul i když oceňuji snahu režisérky přiblížit nám svět v této zemi citlivě, pravdivě a žel i smutně. Svět kolem Koránu je mně hodně vzdálený a tak jsem byla místy až fascinovaná za jakých podmínek a jakým způsobem se tahle kniha může číst. Ach jo, ale já jsem malé, sympatické Wadjde fandila hned od začátku a přála jsem jí, aby se jí její sen splnil. Škoda, že některé postavy nebyly víc prokreslené, například jejích rodičů, abych mohla trochu víc porozumět jejich (jeho) rozhodnutí v závěru. 3,5* (04.01.2014)

Díky mezinárodní koprodukci je na snímku znát, že Wadjda je určena především západnímu publiku. Rozhodně se ale nejedná o plakátový festivalový film, který by měl sbírat ceny jenom proto, že jde o snímek ze Saúdské Arábie. Wadjda je malá školačka, která si přeje jízdní kolo a jezdit na něm jako její kamarád Abdalla. Což je samozřejmě v Saúdské Arábii jaksi problém. Tím, že se Wadjda dívá na svět dětskýma očima, tak je film skvělou výpovědí o dětských touhách, které jsou na celém světě vlastně úplně stejné. Civilní výkony (nejen hlavní dětské představitelky Waad Mohammed) umocňují kvalitní divácký zážitek stejně jako nevtíravý hudební doprovod Maxe Richtera. Za nepatetický závěr velký palec nahoru. (08.11.2020)