Upstream Color

,,SLUNCE JE RANNÍ HVĚZDA. TEN NEJDIVOČEJŠÍ ZVUK, POSLECH ROZVLNÍ DŘEVO ŠIROKO A DALEKO. JEMNÉ CINKAVÉ ZVUKY SE SNAŠÍ DO MÝCH UŠÍ. JEJICH KOŘENY SAHAJÍCÍ ZCELA POD DOMEM. OBÁVAJÍCÍ SE, ŽE BY BYLY MALÁTNÝMI. PRO NEODSTATEK SPÁNKU A JÍDLA. PŘEVLÁDAJÍCÍ MODROŽLUTÁ BARVA PÍSKU. SLUNEČNÍ ZÁŘE V BARVĚ VODY...…“ /// Teskná hudba, neosobní kamera, záběry, který nic neřešej a příběh – šílenost hodná mozku člověka na odvykačce. Nebo, že by v tom snad bylo něco víc? Ten pasáček vepřů je kdo? Že by… a ty tam děláš co? … Všechno spojuje … zmatek? Jo, jsem zmatenej jak prase (proto ten pasáček?), ale něčím mě to k sobě podvědomě poutá. Smutkem? Usínám, ale já nechci! Chci vědět víc! Zajímá mě, co tím chtěl autor říct. To musí mít kurevsky silný poselství!? Aha, tak jsem ho nenašel ani v praseti, ani v červovi. Budu hledat na netu… (no jó… orchidej, že mě to debila hned nenapadlo!). Prostě jsou věci mezi nebem a zemí. Tohle je jedna z nich. Filmařina, na kterou zjevně nejsem připravenej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stačí mi říct: Henry David Thoreau - Walden. 2.) Aronofsky a Malick se mi zdaj málo šílení. 3.) Thx za titule ,,delphin“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (11.09.2013)

Závan motýlích křídel způsobí na druhém konci světa zemětřesení aneb vše souvisí se vším, svět a vše živé v něm je jednota, jednota příčin a osudů, v němž vede spojnice od čehokoliv k čemukoliv, kde se civilizace kontrahuje do těch nejnižších prvků a naopak či právě proto - člověk je jen molekula v brownově pohybu světa. A hlavně: film a jeho příběh kopíruje tento tvořivý pohyb, narace také nezná zakázaná spojení, čas, prostor i osudy postav dlí při sobě v těsné blízkosti až tak, že jsou prostupné či dokonce zaměnitelné - jeden může dokončit druhý proto, že jsou jen úlomky jediného bytí světa. Zvuk může procházet scénami stejně, jako v hollywoodských filmech intencionalita jednání hlavního hrdiny. Lidské postavy mohou být jen neprivilegovanými částečkami ve hře přírody. /// Jako ateista jsem sice k této hlavní myšlence rezervovaný, film mi navíc místy připadal (ale je to jen dojem, ostatně jako vše v tomto filmu) typicky americký - Američani jsou beznadějní optimisté (škoda že je to spíše ideologie optimismu, ale to sem nepatří) - v tom, jak (ale vůbec to nevybočuje z logiky filmu) se i v tom nejchaotičtějším světě můžou dva lidi osudově najít v MHD. (07.10.2015)

Unikátní zážitek, který s chutí mění pravidla filmového vyprávění. Po uchvátně zašifrovaném a vizuálně opojném rozjezdu poodkrývajícím roušku podivné nákazy hlavní hrdinky, ovšem následuje snaha zobrazit její začlenění do vyšší organické formy společně s dalšími jedinci a narace se už spíše setrvačně plouží k povrchní ezoterické bajce s vepři. I přes čím dál větší bizarnost, která ve mě přestávala zbuzovat hluboké zaujetí, náleží Upstream Color koruna nejvíce vizionářského díla za rok 2013. Opravdu je ostudné, že k českému divákovi se tato poutavá prapodivnost nedostala žádnými distribučními kanály. (02.01.2014)

Viac ako spirituálneho Malicka mi Upstream Color ideovo pripomenul Avatara. Áno, toho Cameronovho. A že ma baví, ako sa dá obdobná myšlienka rôznorodo uchopiť, a že mi s ňou indie štylizácia ladí lepšie než trojdimenzionálny Hollywood, a že si Carruthovo čokoľvek rád pozriem znova, dávam plný počet. Vďačne. (21.06.2014)

Nádherná vizuálna poézia. Ani po niekoľkých hodinách sa nedokážem zbaviť toho fascinujúceho a rozčarovaného pocitu plného pochmúrnych emócií. Bolo to ako sledovať Jodorowského bez násilia, brutality a enormnej satiry. Bolo to krehké ale zároveň aj chladné... presne ako život samotný. Trocha mi vadil prílišný INDEPENDENT obraz ale obsah mi to všetko vynahradil. Viac skrytejší a lepší cyklus života som za svoj život v kinematografii nevidel ! (19.09.2014)