Takoví normální Američané

Špionážní seriál z období studené války, to je něco pro mě, navíc je velmi dobře natočený a obsazený. Jelikož jsem o sobě nikdy netvrdil, že jsem čistá duše a obránce světla, hbitě jsem si oba hlavní hrdiny oblíbil a dokonce i "kulturní referent" Arkadij mi byl po většinu času sympatičtější, než agent Frank Gaad. Asi to bylo tím, že sovětské zlo bylo jasně přiznané, zatímco američtí bojovníci za demokracii hráli vždy čistě, až na výjimky, ke kterým došlo jednou, maximálně dvakrát... Ale teď vážně, myslím, že pro seriál bylo výhrou, že se Keri Russell a Matthew Rhys dali dohromady i v reálu, ta chemie mezi nimi fungovala fantasticky a přispívala ke skvělé celkové atmosféře. Zpočátku mě trochu iritovala postava Stana Beemana, ale postupně si mě Noah Emmerich získával a šestá sezóna by bez něj byla poloviční. Když už tak chválím jednotlivé postavy, nesmím zapomenout na Marthu Hanson v podání Alison Wright, z které jsem byl opravdu nadšený. Na závěr se musím ještě poklonit scénáristům, kteří po celých pětasedmdesát dílů udrželi vysokou úroveň příběhu. Moc dobře jsem se bavil. (20.07.2016)

Seriáloví Jeden musí z kola ven se sice nekonají, ale tak špičkový kousek se v rámci žánru objeví jednou za uherský rok a hodinářsky precizní jemné tahy mistrů špionážního řemesla ocení v tak vyšperkované podobě jen málokdo. Kdepak, Takoví normální Američané jsou určitě mainstreamovější, ale i tak si s jejich formátem komerční Prima nevěděla rady do té míry, že odvysílání jednotlivých epizod posunula ke druhé hodině noční. To aby nekomplikovala mysl svých oveček. Seriál se tak řadí k takovým titulům jako Breaking Bad, které měly smůlu, že po nich v našich podmínkách nesáhla veřejnoprávní televize a se svou cílovou skupinou diváků se jednoduše minuly. Výše uvedené ale zároveň seriál řadí k té výrazně kvalitnější části produkce. Kladem jsou nejednoznačné charaktery a postavy, které neustále řeší dilema mezi svými (po)city a povinnostmi, mezi morálkou a strachem z odhalení nebo chyby. Takoví normální Američané se vrací do 80. let, období eskalace studené války a soupeření supervelmocí. Dvojice sovětských špiónů vytvoří ve Spojených státech v rámci svého krytí zdánlivě ideální rodinný pár, jenže některé pracovní úkoly se jednoduše s harmonickým rodinným životem neslučují... Celkový dojem: 75 %. (15.08.2014)

Výborná kamufláž. Po všech stránkách. The Americans jsou mi trošku sympatičtější než Homeland, nevím proč, možná tím jakoby levným vizuálem, ale studená americká náláda na začátku 80. let a sledovaný a omšelý bolševik, všemu dávají nádech jinakosti. Dle mého názoru seriál stojí za pozornost, těžko po první řadě říci, jestli celé tři série. (27.04.2015)

Seriál o studené válce, ve kterém nejsou Sověti hroziví zloduši a Američané bezchybní hrdinové? Nečekané. Pozornost se spravedlivě dělí mezi špionské momenty a vztahové problémy ústřední dvojice, akce je pomálu, ale je velmi precizní a mrazivá atmosféra je příjemným bonusem, stejně jako fajn obsazení. 8/10 (22.07.2013)

Vynikající seriál, který v našich končinách bohužel uniká širšímu diváckému ohlasu. Je to přesně tak, jak se o tomhle počinu píše v jedné zahraniční recenzi: „Je lehké to obdivovat, ale těžké milovat.“ Obdivovat díky pefektnímu řemeslu, do detailu vypiplané dobové výpravě (80.léta 20.století) a přesnými herci konče, od těch nejmenších vedlejších rolích, až po ty hlavní. A těžko milovat proto, že s hlavní hereckou dvojkou je to jako s televizním kolegou, sériovým vrahem Dexterem. I v jeho případě, stejně jako s přítomnou dvojkou hrdinů v rolích sovětských špionů KGB, víme, že to co dělají, není zrovna košér (a někdy i za hranou toho, co bychom čekali u oblíbených titulních postav), ale stejně jim svým způsobem fandíme. Vytváříme si k nim ambivalentní vztah – na jedné straně nás jako zapálení KGB špioni iritují, protože podkopávají základy společnosti, která jim otevřela svoji náruč, na straně druhé jsou nám sympatičtí, i tím, že to nejsou vymyté mozky, mají svůj názor a působí sympaticky (jejich představitelé Kerri Russell a Matthew Rhys jsou mým novým hereckým objevem). Casting je vůbec triumfem tohoto seriálu. Hlavně mě baví známý „vedlejšák“ Noah Emmerich coby agent CIA, který vyzařuje respekt a z některých jeho monologů úplně mrazí a výborná je i neznámá Alison Wright, coby manipulovatelná naivní slepička Martha. Scenář je pak zcela nepředvídatelný, vine se dopředu neodhadnutelnými cestičkami, takže nic pro lobotomizované diváky, odkojené standartní bezduchou TV zábavou, u které se dá žehlit. Snad jen vyvrcholení v poslední části 1.série bych si představoval razantnější, vzhledem k tomu, co po celou dobu slibovala a také úvodní pilot nenavnadí dostatečně a do druhého dílu se někdo možná bude nutit. Ale dejte tomu šanci, vážně. Každopádně už se těším na 2.sérii, která je prý kvalitativně ještě o třídu výše. (23.09.2014)