Quo Vadis

Na střední škole jsme na tomto filmu byli ve Vrakbaru, v té době jsem byla po skončení paf ze scén se lvy. Včera jsem dočetla knihu, kterou jsem přečetla jedním hltem za 2,5 odpoledne a jsem z ní PAF ještě teď. Naneštěstí mě nenapadlo nic horšího podívat se dnes znovu i na film ze kterého jsme paf tentokrát nebyla ani trochu. Nejdražší polský film a to prosím kde? Tedy v Čem? Jediné co ušlo byla hudba. Hrozně mi vadilo nedotaženost některých přechodů ve scénách, prakticky tam vždycky vynechali něco důležitého pro plynulé pokračování děje. Viz. Petronius, záběr jak říká, že miluje svoji manželku o 20 minut dále je najednou už s Euniké, jakoby se nechumelilo, nebo to, že vynechali jak Vinicius odmítl Popeu, na konci mě zarazilo, že vlastně Nero zemřel dřív, než se Petr stihl vrátit do Říma, tím pádem by ho nepostihlo pronásledování. Navíc herci mi ve svých rolích neseděli Ligii jsem si podle knihy představovala úplně jinak, tady na ni prakticky neměla Popea důvod žárlit, protože vypadaly jako starší a mladší sestra. V knize apoštol Petr sešlý věkem, ale charismatický, tady pidlovoký pán s divnou kozí bradkou, který působil tak nepřesvědčivě, že jsem si říkala, že se mu ovečky musí rozprchnout po světě. Tento film nedokázal vystihnout kouzlo a genialitu knihy. Mučení a upalování hrstky lidí oproti tisícům a i předchozí požár na mě působili dojmem, jako když si na zahradě postaví dvě rodiny stan, rozdělají táborák a na fotkách pak tvrdí, že to byla párty o 1000 lidech. Nemám ve filmech moc ráda prolínání časové linie, ale tady to chtělo aspoň nějaký náznak, protože film působil, jako kdyby se všechno událo ze dne na den. Snad nikdy se mi nestalo, že bych se zároveň u tak dlouhé stopáže nejen začala nudit, ale navíc k tomu přemýšlela, že tam mělo být ještě hodně věcí, které tam nebyly. Jediné co mi k filmu sedělo dobře byla postava Nera a hudební podklad a pořád mě zaráží, že něco co se tak prakticky věrně drží děje knihy postrádá právě to ,, něco " co knihu dělá jedinečnou. Navíc ten záběr na konci na Petra a Řím dnešních časů, ježkovy voči za co, pane bože za co. Kniha mě přesvědčila v tom, že každé náboženství ve svých začátcích to myslí dobře a čistě, než se to vlivem některého představitele zvrhne a také o tom, že nátlaková instituce, potažmo náboženství se dokáže zahubit samo. Film u mě žel bohu způsobil přesně opačnou reakci tam kde jsem v knize byla pro, ve filmu jsem byla proti tím chci říct, že filmu něco chybí i přebývá zároveň, ale co to je, to je otázka ba přímo filosofická. (18.06.2015)

Na to jaký měl film potenciál a hlavně rozpočet je to - jednoduše řečeno - pěkná slabota a slátanina. Kdo nečetl skvělou knihu Henryka Sienkiewicze ( stejně od něj ale mám raději Potopu ), může být poněkud zklamán a hlavně zmaten. Děj na sebe příliš nenavazuje a měl jsem co dělat, abych udržel dějovou linii. O hercích snad ani raději nemluvit, není tam nikdo (snad kromě Boguslawa Lindy), kdo by dostál svým protějškům v knize. Postava Nera mě ale úplně iritovala a měl jsem sto chutí ho - jemně řečeno - nakopat do pozadí vždy, když jsem ho viděl. (20.04.2010)

Tak trochu z povinnosti zhlédnuto. Kladem je syrově ztvárněné utrpení křesťanů a davová psychóza většinového obyvatelstva, strašlivě je ovšem představeno křesťanství samotné. Stranou ponechme, že na teologických fakultách (tedy jak na kterých) se již dávno vyučují představené historické události jako do větší míry mýtus (Petr v Římě, Nero původcem požáru atd.). Horší je jiná věc. Klišé "křesťanských" filmů. Tolik nicneříkajících frází o lásce a odpuštění by se jistě dobře vyjímalo v "sále království" leckterého charismatického či letničního společenství; tvůrci by ovšem měli vzít vážně posun doby (od napsání románu uběhlo přece jen 100 let, od Nového zákona ještě více) a pokusit se mluvit a točit o raném křesťanství srozumitelně a historicky věrohodně. Film je dalším nezvládnutým pokusem o křesťanskou problematiku; a že jich panečku je. Dělají historii i křesťanství medvědí službu a jdou tedy přesně prosti záměru spisovatelů předloh. Stále více si uvědomuji, že nejlépe, když se věci chopí inteligentní nekřesťané, kteří často lépe a přesněji trefí meritum věci. Mrkněte na Pána (prstenů), Poslední pokušení či Matrix a pochopíte, že ty fráze nejsou vlastně zas až tak blbý, jenom nesmějí jako fráze znít. (18.04.2017)

Upřímně se přiznám, že se my film líbil (narozdíl od našich kritiků), i když taťka poznamenal, že očekával větší maso. Škoda jen režisérova záměru minimalizovat násilné (=akční) scény. Davové scény nejsou zpracovány tak dokonale, jak by člověk očekával od tohoto režiséra, ale „zábavné hrátky“ s křesťany uspokojí naši násilnickou část. Předhození lvům je zpracováno opravdu dobře a živé pochodně jakbysmet. Nejlépe zahranými postavami jsou Petronius a Nero, což je logické, protože tyto figury nabízely největší potenciál a vystačili by na samostatný film. Petronius je vznešený patricij a básník, naproti tomu Imperátor a Bůh Nero je chvílemi statečný, zbabělý obávajíc se smrti a místy naprosto šílený. Nero krákorá, tančí, skládá básně, hraje na loutnu, zatímco jeho arbiter je mu rovnocenným soupeřem díky své inteligenci a duchapřítomnosti. Hlavní pár taky hraje dobře, ale jejich role nenabízí tolik co vedlejší postavy, mezi něž je nutno ještě připomenou křiváka a udavače Chilona. Hudba je vynikající, i když nedosahuje božskosti Miklose Rozsy. Je pravda, že většina filmu je točena příliš v detailu, přesto myslím, že kamera odvedla dobrou práci. Kritikům taky dost vadilo časté používání ateliérů, což mne milovníku starých velkofilmů vůbec nevadilo a rozhodně my to vyhovovalo více, než aby nové budovy vypadali jako tisíc let staré, jako ve filmu Gladiátor. Bohužel se k nám opět dostala zkrácená verze. (14.07.2003)

Nerozumím zdejšímu podprůměrnému hodnocení. Ano, film se neblýská holywoodskou výpravou, působí skromněji, komorněji a řekla bych divadelněji. Ale má duši, atmosféru. Prostředky, které měli možnost Poláci využít, naplno využili. A plný počet bodů za film navyšuji pro gladiátorské scény a pro závěrečnou scénu s apoštolem. Scéna se lvy byla velice syrová, přímo dechberoucí, srdcervoucí. Myslím si, že Hollywood by její provedení mohl závidět. Díky objevení tohoto snímku jsem zažila zážitek. (27.01.2024)