Blázniví bažanti

Nezažil jsem šílenství kolem filmů s Bažanty a ani ty fronty před kinem, ale jako dítě jsem měl tyto komedie rád a později jsme je měli i na vhs - vždy jsem si je rád přehrál. Dnes bych poněkud více cítil onu trapnost některých scének, ale na druhou stranu mohu říci, že v pozitivním smyslu mohu hodnotit genialitu scén jiných. Tento komentář víceméně sedí i na další pokračování Bažantů. (06.01.2014)

První film režiséra Clauda Zidiho a zároveň začátek jeho spolupráce s hudební skupinou Les Charlots. Díky tomuto spojení vznikly postupně celkem čtyři (Bažanti, Blázni ze stadionu, Velký bazar a Bažanti jdou do boje), relativně stejně kvalitní jednoduché komedie, pro které platí totožná charakteristika. Zanedbatelný děj v nich slouží jen jako pozadí pro nepřetržitý sled bláznivých situací, jejichž řešení přináší obrovské množství různých, více či méně povedených gagů. (12.08.2009)

Skoro bych dal jen dvě hvězdy, jaksi za trest. První z jejich filmů a dle mne nejslabší z těch, co s nimi natočil Claude Zidi (ty nezidiovské jsem neviděl). Les Charlots vznikli jako kapela a hlavně mimo Francii je proslavily až filmy, ve kterých hráli. Na francouzské Wikipedii se dokonce dozvíme, že jsou jednou ze dvou francouzských kapel, které předskakovaly Rolling Stones. Prvních skoro 40 min. (tedy téměř půlku filmu) se díváme na jejich snahu hrát s kapelou a zvítězit v jisté regionální hudební soutěži. Nemají peníze na nástroje a tak jako později ve Velkém bazaru se snaží si vydělat (prací :), což se jim klasicky nedaří. Později je Zidi již neobsazoval do rolí hudebníků a postačilo, že dělali ke svým filmům hudbu. Vtipná je pasáž ze soutěže, kdy máme možnost podívat se na několik dalších kapel a styl, co se tehdy hrál. Zajímavé je sledovat, co se nosilo, některé modely jsou pekelné. Po těch 40 minutách se konečně dostáváme do armády, když je na jedné louce dostihne vojenský kurýr s povolávákem na večer téhož dne (docela krátká doba, ale to je u takového filmu celkem jedno, jen mám dojem, že se jejich vojenská služba do té doby ve filmu vůbec neřešila). V armádě začíná být veseleji, především díky plukovníkovi a skvělému seržantovi (Jacques Seiler), který hraje také v Bažantech jdoucích do boje. Fantastické jsou manévry, kde plukovník s důstojníkem od jiné jednotky hrají proti sobě jakoby deskovou hru s figurkami na plánu vojenského prostoru a dle toho, jak figurami táhnou, musejí vojáci a technika pobíhat sem a tam. Tento film je více než u dalších sledem gagů, pospojovaných jakýmsi dějem, až na to, že zde je to dosti patrné, chatrné. Ale stejně je mám moc rád! (26.06.2012)

Francouzi uměli točit komedie z vojenského prostředí. A tahle kromě toho že je inteligentní, tak je zároveň velice crazy. Prvních 35 minut je sled nejrůznějších střeštěných skečů ucházející se kapely pod sluncem Les Charlots a pak už následuje to hlavní, vojna v podání pěti bohémských rebelantů. [5463. hodnocení, 134. komentář, 78%] (19.03.2019)

Za komunistického režimu se mi tento film jevil jako ukázka úžasné svobodomyslnosti, která byla na Západě a o níž se nám mohlo jen zdát. Dnes mi připadá spíše jako projev anarchie a někdy i vulgárnosti. Ale jako hodně bláznivou komedii "Bažanty" lze akceptovat, něčemu se opravdu dá zasmát. V porovnání s tím jsou ovšem francouzské komedie Giraultovy, Ouryho nebo Hunebelleho s Louis de Funesem inteligentnější a jemnější. (19.01.2008)