Blázniví bažanti

Je to poměrně zdařilá komedie, kde v hlavní roli je pětice bláznivých svobodomyslných mladíků z jedné, dnes už málo známé, francouzské skupiny hrající POPÍK. :-) Ale 4 nebo 5 hvězdiček dát nemůžu, protože se v tomto filmu vyskytují pro mne hluché pasáže vyplněné trochu vyčpělým humorem, který mě příliš neoslovuje (viz stavba domku, dlouho trvající mazání vajíček a jiných ingrediencí na hlavu jednoho z hlavních protagonistů, stejně dlouho trvající házení odpadků,...). Také by to občas chtělo trochu té herecké zručnosti - v několika scénkách jsem jim prostě jejich pocity a postoje nevěřil. Ale 3 hvězdičky (65%) si jistě zaslouží. (19.05.2009)

Dalo by se říct, že to byla neskutečná hovadina bez jakéhokoliv příběhu. Jenže Bažanti jsou neskuteční anarchisti a to jak zesměšní veškeré možné povolání, hudební průmysl a nakonec ve finále i armádu s jejím nesmyslným drilem je zkrátka kouzelné. Mimochodem hudba vynikající, přesně vystihující onu krátkou dobu přerodu mezi koncem Beatles, hippies a začátkem glam rocku a disca. (02.09.2013)

První film režiséra Clauda Zidiho a zároveň začátek jeho spolupráce s hudební skupinou Les Charlots. Díky tomuto spojení vznikly postupně celkem čtyři (Bažanti, Blázni ze stadionu, Velký bazar a Bažanti jdou do boje), relativně stejně kvalitní jednoduché komedie, pro které platí totožná charakteristika. Zanedbatelný děj v nich slouží jen jako pozadí pro nepřetržitý sled bláznivých situací, jejichž řešení přináší obrovské množství různých, více či méně povedených gagů. (12.08.2009)

Skoro bych dal jen dvě hvězdy, jaksi za trest. První z jejich filmů a dle mne nejslabší z těch, co s nimi natočil Claude Zidi (ty nezidiovské jsem neviděl). Les Charlots vznikli jako kapela a hlavně mimo Francii je proslavily až filmy, ve kterých hráli. Na francouzské Wikipedii se dokonce dozvíme, že jsou jednou ze dvou francouzských kapel, které předskakovaly Rolling Stones. Prvních skoro 40 min. (tedy téměř půlku filmu) se díváme na jejich snahu hrát s kapelou a zvítězit v jisté regionální hudební soutěži. Nemají peníze na nástroje a tak jako později ve Velkém bazaru se snaží si vydělat (prací :), což se jim klasicky nedaří. Později je Zidi již neobsazoval do rolí hudebníků a postačilo, že dělali ke svým filmům hudbu. Vtipná je pasáž ze soutěže, kdy máme možnost podívat se na několik dalších kapel a styl, co se tehdy hrál. Zajímavé je sledovat, co se nosilo, některé modely jsou pekelné. Po těch 40 minutách se konečně dostáváme do armády, když je na jedné louce dostihne vojenský kurýr s povolávákem na večer téhož dne (docela krátká doba, ale to je u takového filmu celkem jedno, jen mám dojem, že se jejich vojenská služba do té doby ve filmu vůbec neřešila). V armádě začíná být veseleji, především díky plukovníkovi a skvělému seržantovi (Jacques Seiler), který hraje také v Bažantech jdoucích do boje. Fantastické jsou manévry, kde plukovník s důstojníkem od jiné jednotky hrají proti sobě jakoby deskovou hru s figurkami na plánu vojenského prostoru a dle toho, jak figurami táhnou, musejí vojáci a technika pobíhat sem a tam. Tento film je více než u dalších sledem gagů, pospojovaných jakýmsi dějem, až na to, že zde je to dosti patrné, chatrné. Ale stejně je mám moc rád! (26.06.2012)

Válečná komedie to opravdu není! Les Charlots jsou opravdu komedianti a tento film je groteskní snůškou jejich gagů. Zdá se mi, že se v té době snažili udělat něco na způsob anglických Monty Pythonů. Bohužel pouze snažili, do suchého a někdy šíleného anglického humoru to má na míle daleko. A já, přestože některé jejich komedie mám rád, respektive jsem na nich vyrůstal, tak tuto už rozhodně vidět nemusím. (09.03.2014)