Blázni ze stadiónu

Nebavil jsem se tak, jak před léty. Populární muzikanti umí bezvadně hrát, ale tady bylo toho trapného humoru až přespříliš a film ztratil na konzistenci. Sled scének, kdy jedna lepší střídá druhou horší, je sledovatelný jen díky Les Charlots, kteří rozesmějí i mrtvého. Znám od nich lepší komedie. 50% (24.11.2010)

Pro mě jedna z nejlepších francouzských komedií. Je to jedna z těch, které jsou zaprášeny nostalgickým a vzpomínkovým prachem. To už je doba, kdy jsem ji prvně viděla. Bláznivý příběh a jeho zpracování, "retro" atmosféra, nezapomenutelné, totálně odrovnávací scénky a dialogy, úžasné postavy a výborná hudba. Přirozené, osobité, inteligentní. Blázni ze stadiónu obsahují to speciální osobité kouzlo, jehož spousta amerických komedií, i ty nejlepší, nikdy nedosáhnou. (02.01.2006)

Lacině primitivní až geniální. Sedíte, koukáte, nevěříte svým očím „to si k...a myslí, že jsem malý děti“ a najednou se přistihnete, že máte hubu od ucha k uchu. Když jsem byl malý, tak jsem „Bažanty“ miloval……v průběhu roků jsem dospěl k názoru, že je to tím, že jejich gagy jsou takové nedospělé, ale včera jsem po viděl po dlouhých letech Blázny ze stadiónu……..a je tam pořád :D (17.03.2014)

Blázni ze stadiónu, aneb úspěšné pokračování spolupráce mezi panem režisérem Claudem Zidim a čtyřmi výtečníky (nebo chcete-li Bažanty). Netajím se tím, že francouzská komedie je jedním z mých nejoblíbenějších žánrů a zároveň (po zhlédnutí Bažantů a Velkého bazaru) i tak trošku mojí srdeční záležitostí. Abych však nepěl pouze ódy, musím přiznat, že tentokrát mi příběh příliš nesedl, neboť z mého pohledu nebyl tak výborně propracovaný, jako například u Velkého bazaru (sbírání medailí ve všech disciplínách nebylo, teda alespoň pro mě, příliš atraktivní - i když se nejedná o podstatu celého příběhu). I přes to však panuje po zhlédnutí 87 mintové stopáže spokojenost, úsměv na rtech a těšení se na další filmy se čtveřicí Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli a Jean-Guy Fechner. (25.09.2010)

V porovnání s prvním dílem určitě zlepšení, neboť v Bláznech ze stadiónu lze oproti Bažantům najít i něco, čemu se dá říkat příběh. Nebo spíše zápletka. Gagů jsou metráky a celé je to tentokrát velice příjemně ztřeštěné. Během příprav uvítání pochodně mě nejvíce pobavila část s moderní sochou, kterou Les Charlots pochopitelně zničili a sestavili z ní úplně jinou, a když se později začalo sportovat, vypukl tak neodolatelný chaos, že nebylo možné se nepobavit.___P.S. Tak tady se Ivan Mládek inspiroval při vymýšlení Sportovních her na Kozím Hrádku! (22.08.2014)