Blázni ze stadiónu

Ve svých sedmi letech jsem na stadionu potkal čtyři blázny z Les Charlots a od té chvíle jsem věděl, že jsem viděl nejlepší film všech dob. Od té doby se leccos změnilo, třeba můj pohled na nepříliš mluvné grotesky, ale přesto je mám rád. Vždyť mě naučili umývat nádobí v řece, nenápadně krást dřevo z kmene stromu, dělat schody z košťat a vyhrát olympijskou medaili všemi nečestnými způsoby, které jsou k dispozici. A taky mi prakticky ukázali, jak může dopadnout čelní střet skútru s kombajnem. Jsem jim zkrátka vděčný, takže na ně nemohu být při hodnocení přísný, i když mne jejich humor již oslovuje spíše nostalgicky. (05.09.2016)

Pro mě jedna z nejlepších francouzských komedií. Je to jedna z těch, které jsou zaprášeny nostalgickým a vzpomínkovým prachem. To už je doba, kdy jsem ji prvně viděla. Bláznivý příběh a jeho zpracování, "retro" atmosféra, nezapomenutelné, totálně odrovnávací scénky a dialogy, úžasné postavy a výborná hudba. Přirozené, osobité, inteligentní. Blázni ze stadiónu obsahují to speciální osobité kouzlo, jehož spousta amerických komedií, i ty nejlepší, nikdy nedosáhnou. (02.01.2006)

Jako mladá jsem filmové Les Charlots zcela ignorovala, zato "na stará kolena" jsem v některých jejich šílenostech objevila ten nejlepší způsob, jak se totálně odreagovat/vypnout před obrazovkou. A tenhle jejich kousek opravdu nedovoluje se nad čímkoli zamýšlet, kritizovat nebo hledat to či ono umění. Tohle je dokonalé "bud´ a nebo" = bud´ vás to zhypnotizuje nebo vás to znechutí. Divák, který vždy očekává něco/cokoli k přemýšlení, tady tvrdě narazí! Tohle bizarní dílko vám nedá ani vteřinu vydechnout = z jak-na-běžícím-pásu na sebe nahuštěných gagů vám budou vstávat vlasy na hlavě a oči lézt z důlků už jen kvůli tomu, že gagy skvělé a vtipné se střídají s gagy naprosto stupidními/trapnými, které jsou spíše k pláči než k smíchu a které vás ohromí a přišpendlí do křesla možná více než gagy povedené. ...Relax-bomba, ke které se budu ráda (a často?) vracet. (11.07.2023)

Teprve druhý film, co jsem s touto kapelou Les Charlots viděla a musím uznat, že prostě umí rozesmát. Místy to člověku už ale přijde jako velká spleť vtipných scének, gagů a tak dále, že je z toho jen monolit, kdy se člověk směje a nedává to žádný smysl... není ani chvíle na vydechnutí. Každopádně tahle banda floutků vás nenechá chladnými a já se musím podívat na nějaký jejich další film. (05.06.2013)

Největší fór je v tom, že Blázni ze stadionu by byli geniální komedií, i kdyby trvali třeba jen 20 minut. Gagy jsou totiž doslova napraní. Pro mě Les Charlots představují takové lepší předchůdce Franka Drebina a jeho parťáků, v lecčems jsou si totiž podobní. Třeba v tom, že občas ani nerozlišujete (i když by se to dalo), co je jen scénáristův výmysl a co by se teoreticky mohlo i udát. Těch detailů je tu totiž tolik, tólik ... že je všechny pochytáte třeba až při třetím zhlédnutí (tak jako já) a to vám potom tenhle kousek nepřijde nijak přežitý nebo podobně "postižený", jak tu čtu v diskuzi. (06.09.2010)